Soňa (61 let): Hledám lásku, nechci se v mém věku už o někoho starat
Ilustrační foto: Pexels

Soňa (61 let): Hledám lásku, nechci se v mém věku už o někoho starat

1. 2. 2023

Seznámila jsem se před časem s mužem, který mě přitahoval. Nenapadlo mě, že v tomto věku zase začnu mít chuť se líbit, že pocítím takové to vzrušení, jaké člověk má, když jde na rande.

Začala jsem si myslet, že jsem našla nový vztah, ale přišlo vystřízlivění. On totiž nehledal lásku, ale pečovatelku pro vnoučata.

Vždy jsem byla spíše skeptická, nedůvěřivá a řečem o tom, že člověk po padesátce může najít novou lásku, jsem nevěřila. Ale podlehla jsem tomu, že jsem ze všech stran slyšela, že padesát není žádný věk, že je třeba žít a podobně. Po letech samoty po rozvodu jsem se tedy za vydatné podpory kamarádek i mé dospělé dcery pustila do řádění na seznamkách. Jinak se to, co se tam děje, nazvat nedá. Pochopila jsem, že když mi není maximálně čtyřicet, na fotce nepředstírám, že je mi třicet a nejsem ochotna diskutovat o sexu, nemám šanci. Když jsem už chtěla tuto kapitolu života s úlevou uzavřít, napsal mi muž, který mi byl od prvního slova sympatický.

Psali jsme si, sešli jsme se a já měla pocit, jako by svět kolem mě zrůžověl. Milan se ukázal být prostě fajn chlap, jinak se popsat nedá. Byl první rok v penzi, říkal, že se ukrutně nudí a proto chce mít někoho, s kým se dá vyrazit na výlet. Dokonce byl manuálně zručný a když jsem ho pozvala ke mně na chalupu, jal se sekat trávu a opravil díru v plotě. Scházeli jsme se půl roku jako kamarádi, na něžnosti nedocházelo a mě to vůbec nevadilo, spíše jsem se bála, abychom si to nezkazili, ostatně, při mé poněkud kypřejší postavě jsem neměla moc chuti zkoušet to s penzistou v posteli. Ale brala jsem to tak, že třeba časem k tomu přirozeně dojdeme, nevím, prostě nám spolu bylo fajn, když jsme si povídali a chodili na výlety.

Navrhl, že by v létě vzal na chalupu své vnuky. Souhlasila jsem, brala jsem to jako další posun ve vztahu, líbilo se mi, že mě neskrývá před rodinou. Přivezla je jeho dcera. No tak moc sympatická mi nebyla. Ohlížela si chalupu, celou ji bez dovolení prošmejdila, vyptávala se, kolik mám dětí a tak. Řekla jsem, že mám dceru, ale že vnoučata zatím nemám.

Návštěvy Milanových vnoučat se staly časté. No tak přiznávám, že časem mi dva naprosto nevychovaní ukřičení kluci ve věku pět a šest let začali lézt na nervy. Rozbili mi několik váziček a sklenic, zničili keř pivoněk, pořád křičeli, Milan je vůbec nenapomínal, prostě si četl, popíjel víno a tvářil se, jako by byla moje povinnost o ně pečovat. Když je v létě přivezl na dva týdny, tak mě už málem trefil šlak. Já jen vařila, pekla, prala, napomínala. Padla na to moje dovolená, stále ještě pracuju. No tak já si tedy představuji své dovolené jinak. Po jejich odjezdu jsem to Milanovi řekla. Vyjádřila jsem to tak, že jeho vnuky vždy ráda uvidím, ale že bych uvítala, kdyby se do péče zapojil  a nevozil je na tak dlouho, že bych svou dovolenou raději trávila na výletech, odpočinkem, že bych ráda někam jela s ním. Řekl na to, že jsme se už najezdili dost, že chce ulevit dceři a že jsou u mě jeho kluci šťastní. A padla věta. „Vždyť nemáš svoje vnoučata, tak jsem myslel, že jsi ráda.“

Z návštěv jeho vnoučat se stalo velmi časté pravidlo. Občas na chalupu dorazila i jeho dcera, jednou si přivedla i nějakého muže. Vysvětlila mi, že je rozvedená a že by jí hodně pomohlo, kdybych jí někdy chalupu půjčila, protože si nemá kam vodit mužské, když má doma kluky a žijí v malém bytě.

Jednou jsem jí na víkend chalupu půjčila. Její kluky jsme ty dny měli v mém malém dvoupokojovém bytě, kde sobotu i neděli prořvali, nudili se a já málem zkolabovala. Milan koukal na televizi. Když jsme mu pak řekla, že se to už nebude opakovat, překvapeně vzhlédl a řekl. „No já se divil, že jsi s nimi nešla ven, to je jasné, že se tady nudili.“

Začala jsem s ním na téma rodina mluvit. Řekl, že pro něho je rodina vším. Já také miluju svou dceru nade vše a jsem ráda, že mě chtěl se svou rodinou propojit. Jen jsem pochopila, že jeho představa ideální partnerky je taková, že by se měla starat o něj, o jeho blízké, upozadit své zájmy, pečovat, vařit, péct. Já pečovala celý život. Po rozvodu jsem sama vychovávala dceru, manžel se moc nestaral, měla jsem dvě zaměstnání, abychom slušně žily.

Teď, když je dcera velká a šikovná, chci žít já. Proto jsem se zkusila seznámit. Chci jezdit na výlety a doma mít klid. Chci si na chalupě číst, popíjet víno, starat se o zahradu, zavařovat a ne napomínat nevychované děti, aby nesahaly na to či ono, nervaly ovoce z keřů, neskákaly v květinovém záhonu.

Nechci se v mém věku už o někoho starat. A zejména ne o někoho, kdo si toho neváží, kdo to bere jako samozřejmost.

Milan to nepochopil. Došlo dokonce k hádce, řekl, že jsem sobecká, že se velmi zklamal. Vyprávěl mi, že se dlouho pokoušel seznámit a že jsem byla první žena, která v něm vzbudila naději, že by s ní strávil zbytek života. Obrečela jsem to. Pořád jsem si nebyla jistá, zda jsem neudělala chybu, zda opravdu nejsem sobecká. Možná by některé ženy byly rády, kdyby do jejich života vstoupily nové děti, nový rozruch, nová rodina. Vlastně Milanovi rozumím, on se mi snažil na chalupě se vším pomáhat, choval se tam jako doma a považoval za normální, že to bude prostor i pro jeho rodinu. Jenže já si uvědomila, že už hledám klid, porozumění, lásku.

Tak jsme se rozešli, jsem sama a často přemýšlím nad tím, že jsem možná udělala chybu. Samota mě na jedné straně tíží, ale na druhé straně mám chvíle, kdy si uvědomuju, že je mi dobře, že jsem sama ráda. Dcera mně pořád radí, abych to se seznamováním nevzdávala, ale já si s ní dělám legraci a říkám: „Jo tak ty chceš hledat další dětskou bandu, která nám bude demolovat zahradu?“

 

(Autorka si nepřála uvést své celé jméno, ale redakce ho zná)

 

 

 

Můj příběh rodina vztahy a sex
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.9 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Hošková
Nic nového pod sluncem, ten konec mne ani nepřekvapil. Ale scházelo ještě dodat na chatu nějaké ty další příbuzné, aby jich nebylo málo :-)) Mně vnoučata taky demolují na zahradě kolikrát kdeco, ale mám jiné priority a dovedu si zjednat pořádek a vytyčit mantinely.
Jana Ostráková
Já jsem taky už nějaký pátek sama a když jsem narazila na nějakého pána tak z toho vždy vyšlo že nehledá kamarádku na pokec nebo na výlety ale pečovatelku, kuchařku a uklízečku v jednom. No a všichni se kterými jsem se setkala měli tendenci se hned nastěhovat.J8 chci mužskýho ne nato abych skála kolem něho ale parťáka se kterým půjdu do kina nebo na výlet nebo jen tak si sednout na dvojku vína . Ale ne abych někomu skákala kolem zadku ! Mám auto takže si zajedu všude kde chci .Dnešní pánové chtějí fakt spíš ženu která jim zajistí komfort jak byly zvyklí a to já nejsem.
Hana Nová
Paní Soňo,rozhodla jste se dobře! Já bych rozhodně nepřipustila,aby si jeho dcera tahala chlapy do mojí chalupy. Pokud bych si našla přítele,jakože jsem z mužských vyléčená, tak rozhodně bych do toho nezapojila příbuzné.
Anna Novotná
To tedy byla tvrdě vykoupená zkušenost! Problém je v tom, že muž hned na začátku neřekne svoje (pro ženu většinou nepřijatelné) představy o vztahu a ženě s deficitem zájmu, pozornosti a lásky ze strany muže trvá dlouho, než jeho pravé záměry prohlédne a zareaguje na ně. V našem pozdějším věku, po tom všem, co jsme musely zvládnout, často i za nefunkčního partnera, už není čas ztrácet čas s někým, kdo myslí především na sebe a své výhody. Podstatná je harmonie, vyrovnanost. S mužem už bych byla jen tehdy, kdyby mi s ním bylo líp než bez něj! I tak bych si ho natrvalo do svého prostředí nepustila. Po podobných zkušenostech s muži je dobré počkat nejprve, čím příjemně překvapí a potěší ženu, o kterou se uchází.
Marie Pudichová
Netroufám si radit, každý máme jiné priority pro život, to co někoho těší, muže druhému lézt na nervy a naopak. Děti by mi nevadily, ty mám doma často. i cizí. Ale musí být pravidla a hlavně nesmí se to brát jako samozřejmost. S partnerem je to složitější, není to stejné, jestli zestárne vedla vás, kdy máme možnost si na neduhy spojené se stářím pomalu zvykat, nebo si k sobě nakvartýrovat už zralého seniora, který má vžité své návyky a nehodlá se přizpůsobit.
Jindřich Berka
Paní Novotná máte pravdu. My chlapi máme tenký kořínek a jsme pohodlní. Já a mí kamarádi nikoliv. S manželkou jsme roztrhali pár párů bot a sportuji přes šedesát let. Stále. Zatím. Sem tam ženy v okolí i rozesměji protože vím, že to máte rády, že to vás život osladí jako lžička s medem. Jsem rád, že tu jste. Line se z vás, pokud vás přitahujeme, něha, láska, péče a hýčkáte nás. Děkujeme a slibujeme, že budeme dbát o své zdraví. Hezky to loni vyjádřila má snacha: "Babička o dědu pečuje, aby jí dlouho vydržel". Je v tom kus selského rozumu. Jindra
Jiří Dostal
:-) Vztahy starých jako soutěž o Nový Prostor... :-)
Radmila Coufalová
Dobře jste udělala. Hledala jste přítele ne náhradní vnoučata. Pokud by se vztah vyvíjel perspektivně určitě byste časem byla ochotná podat i v tomto směru pomocnou ruku, ale impuls by měl vyjít od vás a rozsah hlídání byste taky měla určit vy. Už jenom z toho důvodu, že ještě pracujete a musíte se svým časem hospodařit jinak než člověk v penzi. Pán i jeho dcera mi přijdou poněkud sobečtí.
Eva Kopecká
To jsou osudy. Jedni mí kolegové se dali dohromady kolem 45. Bydlelo se u něj v baráku. Ten její chátral v sousední vsi. On měl obstaranou domácnost, pomalu si to zveleboval, a pak se asi za osm let rozešli.....taky to měl vychytané....
Lenka Kočandrlová
Nechápu tu drzost cizího pána,jak si k nové ,v podstatě nezávazné známosti táhne svoje vnoučata.Kdyby tohle někdo zkusil na mě,tak nestačí hledat dveře! Možná to chce na počátku nějakého vztahu takhle na stará kolena a s někým zcela neznámým brutální upřímnost: rovnou bezohledně si vyříkat,jak by si to každý z nich představoval do budoucna. Podle mého názoru si mají stačit ti dva sami,do svého vztahu nezatahovat žádnou rodinu,příbuzenstvo.Myslím,že se to dá vydržet protože co je mi nebo jemu do mých blízkých? Jiné by to bylo,kdyby se ti dva chtěli vzít, v manželství by to bylo přece jen trochu jinak.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.