Vzpomínky na pionýra
FOTO: facebook

Vzpomínky na pionýra

7. 2. 2023

Byl jsem tehdy žák 4. třídy, hodně jsem četl a přemýšlel jsem nad tím, co prožívám. Teď na penzi doučuji děti stejného věku, proto nechápu, jak mě to mohlo tehdy napadnout? Asi to bude tím, že jsem od mládí nesnášel, když mi někdo diktoval…

Tuto socialistickou dětskou organizaci mám spojenou s průserem ve škole a následným výchovným výpraskem. Někdy se mi tam i líbilo. Zvláště výlety do přírody. Když jsem nastoupil do práce, ve slabé chvilce mi starší kolega povídá: „Víš, chodil jsem do Hitlerjungend. Bylo to něco jako dnes Pionýr“. Ano, obě totalitní organizace měly něco společného, vymývaly dětem mozek. Mezitím jsem ještě stihl ministrovat v kostele a chodit do náboženství. Dělal jsem to pro svoji babičku. Byla silně věřící.  Miloval jsem ji, tak jsem jí chtěl udělat radost. Jinak jsem ateista. Dítě jsem byl zvídavé a ve 3. třídě jsem si nečetl jen pohádky. Každý den jsem usínal a objímal literaturu. Maminka mi poté dala pusu a zhasla světlo.

Ze všech stran se pěly na Pionýr chvály. Prý je to čest v něm být a není povinný. Já už byl rebel od doby, kdy jsem začal vnímat svět. Povídám si: „Vyzkoumám, jak je to s tou dobrovolností“.

Ráno jsem si strčil rudý šátek do kapsy a kráčel vstříc vzdělávacímu procesu. Ve třídě jsem vytáhl zmuchlanou látku, položil na lavici a říkám: „Soudružko učitelko je Pionýr dobrovolný?"
„Ano, je to za odměnu.“
„Dobře, tak já z něho vystupuji,“ dívám se jí do zděšených očích.

Napsala mi do žákovské knížky, aby rodiče přišli do školy. Bylo to neslýchané. Kde se to v tomto drzém spratkovi vzalo? Pro školu to nebyla dobrá vizitka a určitě to řešili se soudruhem ředitelem na pedagogické poradě. Táta mě po návštěvě školy seřezal. Jeho čest kovaného komunisty utrpěla. Jak toho svého syna vychovává, když si dovolí dělat takové kacířské věci. Jeho matka, má babička, kterou jsem zbožňoval, přitom byla dobrou katoličkou. Diverzita (rozmanitost) je přece kořením života na zemi.
 

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
V naší vesnické škole jsme chodili do pionýra všichni, tak jako do náboženství. V pionýru jsme byli hodně venku, chodili jsme tam všichni velmi, velmi rádi. Já jsem v 7. a 8. třídě vedla i dva roky Jiskřičky - moc mne bavilo věnovat se dětem. I když jsem měla pro studium na pedagogické škole ty nejlepší předpoklady tak byla má přihláška na tuto školu shozena ze stolu - právě pro to, že jsem chodila do náboženství a moji rodiče měli mnoho polí. Takže pro mne zbylo jen zemědělské učiliště a život šel zase poklidně dál - nebo ne ?
Naděžda Špásová
To mi něco říká, rebel jsem v mládí taky byla a to už od školky a zůstalo mi to dodnes. Vyrůstala jsem na vesnici, která byla za války německá, matka s babičkou přišly obydlet pohraničí po válce z Ukrajiny. Zažila jsem Jiskry, Pionýra i Svazáky. Ti poslední byli fakt něco, sice sem tam nějaká brigáda, ale jinak mejdany, plesy a zábavy. Ve městě to asi bylo horší. Té poslední straně jsem se naštěstí vždycky vyhnula. Docela jsem se pobavila.
Jan Zelenka
Zajímavé, Jindro. Já jsem sice pionýrský slib provedl, ale odmítal jsem, pod vlivem otce, nosit rudý šátek. Už tehdy se mi to hurá nadšení silně protivilo. Svá "pionýrská" léta jsem popsal ve své knize Výprava do ztraceného času.
Hana Řezáčová
U nás se žádný takový rebel, jak pan Berka, nevyskytl :-) Myslim, že do Pionýra jsme chodili celkem rádi, měli jsme vedouci, kteří s námi byli pořád venku, hráli se hry, bavilo nás to ... Šátek jsme do školy nenosili, nikdo nás nenutil a na nalejvárnu si nevzpomínám ...
Jana Jurečková
Vzpomínám si, že jsem chodila do náboženství, potom do pionýra, byla jsem i ve skautu. Všechno bylo nalajnované. Měla jsem tam kamarádky, bavilo nás to, ale nějak rychle vše uteklo. Moje matka má ještě schovaný pionýrský šátek. Nevím na co?
Alena Velková
Tak to muselo opravdu být v té době vzrůšo! My chodili do skautu, z kterého nám pak udělali pionýra, ale zůstali nám stejní vedoucí, takže se nic nezměnilo a socialistická nalejvárna se naštěstí nekonala.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.