Graffiti
Tunel na Žižkově. FOTO: Alena Velková

Graffiti

19. 2. 2023

Sprejerství ve veřejném prostoru dnes potkáváme téměř na každém kroku. Je to takový městský folklór, který máme většinou spojený s vandalstvím. Na krásných fasádách domů nebo na památkách mě samozřejmě taky štve, ale musím se přiznat, že na šedých betonových zdech se mi docela líbí.

U graffiti nemusí jít jen o dosti finančně náročné nanášení barev, ale může být prováděno také rytím, psaním nebo škrábáním. Z tohoto úhlu pohledu jsme se spolužáky byli pravděpodobně jeho průkopníky. Vyzbrojeni fixou, propiskou a kružítkem jsme pilně po celý školní rok zdobili své lavice obrázky a nápisy. Holky malovaly srdíčka např. „Miluju Karla“ zatímco kluci dávali přednost symbolice dámského přirození. Na lavicích jsme citovali i Františka Gellnera, básníka, který zavedl do poezie pojem hospody: „Od rána dřepěl jsem vesele, v hospodě při plné sklence. Se mnou seděli přátelé, ztracené existence.“ Dále jsme využívali citáty: „In vino veritas, in rum taky“, protestovali jsme: „Jdi domu Ivane!“ nebo vypouštěli hluboké myšlenky typu: „Pil, dlouho žil“ či „Teprve pivem je žízeň krásná“. V některých specializovaných učebnách, kde se v lavicích vystřídalo během dne více žáků z různých tříd, jsme už nacházeli nejen předpřipravené taháky, ale hlavně jsme získávali kompletní přehled o dění ve škole. Zejména sexuálním. Takže nám hned bylo jasné kdo, s kým, jak a proč. A když se něco nepovedlo, okamžitě jsme věděli, kam má kdo jít, a kde ho tedy eventuelně máme hledat.

Přestože se původně mělo jednat o anonymní umění, byli jsme záhy bdělými kantory vypátráni a na konci školního roku jsme dostali vysvědčení až po řádném ošmirglování lavic. To nás vedlo k větší vynalézavosti a naše umělecké ambice jsme přenesli na školní toalety využívajíce k výše uvedenému i svých znalostí z historie: „A přece se močí!“ nebo „Království za pivo!“. Tím jsme navíc položili základy umění všeobecně uznávanému a označovanému ve wikipedii jako latrinálie neboli záchodová poezie. Tam už jsme se nebáli vyslovit ani břitká hodnocení kvalit našich vyučujících.

Jednoho dne nám i toto bylo málo. Cítili jsme, že máme na víc. Některé věci jsme si už prostě nemohli nechávat jen pro sebe. Bylo třeba informovat veřejnost. Proto naše doposud nenápadná revolta opustila zatuchlá, uzavřená WC a prudce vyrazila ven informací o řediteli gymnázia: „Knor je vůl!“ Sice jsme po tomto zásadním díle museli za své peníze přetřít barvou kus fasády školy, ale tím jsme naše umění dostali skutečně do ulic. A už to jelo. Přidávali se další a další umělci. Po městě se začaly nezávisle na nás množit různé nápisy, mimo jiné: „Nechte zpívat Mišíka“ a „Servít je vůl“. Sice nevím, kdo byl Servít, ale v každém případě na jeho odpovědi: „Všichni jste volové, Servít“, bylo možná něco pravdy.

 

 

kultura města a obce
Hodnocení:
(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Oldřich Čepelka
O grafitti se tu už napsalo dost. Já si vzpomněl, jak se na pánských záchodech začaly po normalizaci objevovat pesimistické nápisy: „Už jen to máme ve svých rukou!“
Miloslava Richterová
Alenko, článek se mi líbí, jako vždy má šmrnc, ale pouliční tvorbu považuji za vandalismus.
Lenka Kočandrlová
Naši pradědové a dědové vyrývali iniciály do kůry stromů,hlavně buků. Otcové čmárali již po zdech,ale spíš křídami.Já a ostatní spolužáci jsme ryli do lavic,většinou monogram kluka /holky ,na kterého jsme si myslili. Na hornické průmce,kam jsem chodila na nástavbu,bylo přímo povinné kamkoliv nakreslit prasátko a k tomu nápis Rajna. Údajně to byl student školy před dlouhými časy. Ještě mne napadá kreslení na chodníku - asfaltu barevnými křídami,jako soutěž,jednou jsem vyhrála nějaké barvičky...To dnešní odporné grafiti sem přišlo z USA,kde takto bývaly poničené plochy už počátkem 60. let, a rozmohlo se to zvláště po r. 1990,kdy už jsme měli tu svobodu a nikdo nikoho nenapomínal ,ani nehnal k odpovědnosti za znehodnocené omítky,vagóny a pod. Když už se objeví někde hodnotnější výtvarné dílko,vždy se najde omezenec,který přes to načmárá svůj tag nebo jen nesmyslné čmáranice.....
Marcela Pivcová
Graffiti považuji v naprosté většině za zmatené výtvory současných rádobyumělců, kteří se potřebují někde jakkoliv zviditelnit. Souhlasím ale s Věrou J., že se mezi čmáranicemi na zdi mohou objevit i pěkná graffiti - vzpomínám na jednu malbu u metra na Vltavské, která mne zaujala. Dopadla však tak, že byla přemalována a zničena nesmyslnou čmáranicí.
Soňa Prachfeldová
Graffiti někde na ošklivých zdech se dá pochopit, zejména když je v tom kousek umění, ale uměním přestává být, pokud ničím jiný majetek. To je vandalství. Ve školách různé čmáranice, to je zase takové žákovské rebelství :-)
Anna Novotná
Článek mě tím vysvětlením původu graffiti docela pobavil. Marně jsem si lámala hlavu, kde mají ty čmáranice původ. Na rozdíl od pisatelky vím, kdo byl Servít, ale nakolik byl vůl, nemohu posoudit, protože na fakultě stavební ČVUT Praha, patrně jako děkana nebo tak něco, jsem ho už začátkem 70. let minulého století při studiu osobně nezastihla. Jisté ale je, že jeho věhlas byl tím okřídleným rčením dokonce mezinárodní. S jeho "odpovědí" bych se ale na adresu sprejerů ztotožnila. Jejich počínání považuji vesměs za trestuhodné, úpadkové a zdevastovanou podobu měst a míst za příšernou a podchody děsivé. Takové prostředí hodně vypovídá o úrovni společnosti z hlediska páchání i likvidace nežádoucích vnějších projevů pokleslých exhibicionistů a jsem z toho znechucená.
Rostislav Mraček
Nelíbí se mi počmárané vlaky, domy, ale obdivuji opěrné zdi mezi Přerovem a Předmostím, vyzdobené nápodobou malůvek pravěkých umělců. Jejich autory jsou děti z místní školy, pod vedením pedagogů.
Dana Puchalská
Graffiti jsou někde moc krásná záležitost. U nás si žáci ozdobili ošklivou šedivou trafostanici a hodně obyvatel je za to chválí. P. S. Já taky.
Hana Řezáčová
Básník to napsal moc hezky ...
Marie Měchurová
Znám několik nàdražních podchodů, které doslova zkrásněly grafitovými kresbami. Třeba v Hulíně, v Tlumačově a v Otrokovicích.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.