Páni doktoři, magistři, inženýři, brouci Pytlíci, převzdělaný národe český, kam jste dali své zlaté ručičky?
FOTO: Jana Mesarčová

Páni doktoři, magistři, inženýři, brouci Pytlíci, převzdělaný národe český, kam jste dali své zlaté ručičky?

4. 3. 2023

Ta naše zemička, zvlněná kopci a kopečky, jejíž řeky si zrcátka rybníků jako korálky navlékají, je tůze krásná. Kdo se po ní toulává, srdce mu radostí poskočí.

Ta zemička ještě stále umí nabídnout huňaté kožíšky z borových lesů zdobené brožemi z měst, barevná políčka dělená topolovými alejemi i cihlové komíny továren, kterým už odzvonilo.

Ovšem ta naše zemička je i více posetá krabicemi skladovacích a výrobních hal, za nimiž rozlehlý les už není vidět, jak obrovité jsou. Na úkor úrodných políček strašidelné krabice přibývají před městy, za městy i mezi městy. Ony ty krabice jsou jako mykotická choroba, rozpínající se s tichou agresí a zamořující vše, co ještě před chvílí bylo typicky české, produktivní a smysluplné.

Když ty krátkozraké zlaťáčky v měšci tak líbezně chrastí!

Škodolibý Krkovička ukazuje dlouhý nos. Na vše zná manažerskylobbistickou odpověď, i na otázku, co bude s traktoristy, kamnáři či truhláři, s kominíky, lakýrníky, švadlenkami, s kováři nebo brašnáři? Ty staré necháme dožít, mladé pošleme na rekvalifikaci nebo na studia, nejlépe politologická. Všechno máme, po ničem netoužíme.

Co potřebujeme, nakoupíme, uskladníme, přeprodáme. Cizina nás zachrání.

V té naší Werichově zemičce dávno neplatí: „Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc“, nebo „Když ten dá to a ta zas tohle, tak všichni dohromady budeme mít dost.“ Hospodská svou kypře řasenou sukni vyměnila za dokonale padnoucí kostýmek a hloupej Honza vyzrál nad svou hloupostí tak, že ji povýšil na řečnění a narcistní chvást. Zlaté české ručičky jsou dnes v utajení a často dnešními intelektuály jsou univerzálové magisterští, inženýrští, doktorští, všichni umí všechno, zastupitelnost okamžitá.

Ta naše zemička, s kostelíčky a Božími muky, hospůdkami a rodinnými pivovárky, hrady a zámky, je malebná a milá. Braňme ji v selském rozumu proti šílené nadspotřebě, proti rozmarům brouků Pytlíků a cizinců, kteří prohlubují vzniklou krizi hodnot, umu, etiky a slušnosti.

glosa společnost životní postoj
Hodnocení:
(4.8 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jasoň Klíma
Když ten má to a ta zas tohle, pak všechno dohromady budeme si půjčovat...
Zuzana Pivcová
Pan premiér před pár dny řekl: "Přece Nemůžeme našim spojencům říct, posílejte na Ukrajinu vy. My už posílat nebudeme, protože na to nemáme." ....... To mi vše vysvětlilo a ostatní argumenty a zdůvodňování, proč se co snižuje a zbytek zvyšuje, jsou pro mě zbytečné.
Jiří Dostal
:-) Rozmarně uvědomělá pěna dní, z které se lze povznést silikony... :-)
Alena Švancarová
Dala bych 10 hvězdiček.
Miloslava Richterová
Braňme ji v selském rozumu .. Myslím, že tohle už je výzva takříkajíc s křížkem po funuse. Ti sedláci, co se bouřili proti cizímu panstvu, se v hrobech obrací. (Nápis na obchodě: Steak house, pizza pasta, open !!!! Jiný krámek, kde se v sobotu chodilo hlavně pro pečivo a drobnější nákup, přetéká rozmanitým zbožím naprosto všeho druhu, už poněkolikáté žádný jiný nakupující než já.
Jitka Caklová
Každý by měl vědět, kam se poděly jeho zlaté ručičky, tedy pokud je měl. Pokud nás nesmete jaderná válka, tak nás čekají, slzy, pot i krev. Co jsme si "uvařili", to si budeme muset "sníst".
Roman Tošner
Také jsem měl a mám rád tu naši zemičku, i když dneska se to moc nenosí. Většina mladých lidí chce být světová a eurounijní a my, kteří to tady mají rádi, jsme nazýváni flastenci. Já považuji za hlavní zlo normální obyčejnou nenažranost. Tento odlidštěný systém je takový: růst, růst růstu, větší tohle, dražší támhle to, zisky a chamtivost. Ve starém Babylonu si také mysleli, že mohou všechno. Postavíme nejvyšší věž, která bude sahat až do nebe, říkali. A stavěli a stavěli. A už chyběla poslední cihla, když už toho vychloubání měl Bůh Hospodin dost a smetl věž, rozkotal hradby a utopil pyšný národ ve vodě a krvi. Říkalo se kdysi, že žádný strom neroste do nebe. Tak i tady přijde brzy krach. Nikdo neví, jakou bude mít podobu, zda jaderné války nebo zhroucené ekonomiky. Snad si pak zase začneme vážit krásné vlasti, maličkostí, které se nedají koupit.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.