Kočičí rodina

Čtení o kočičkách mě vždy potěší. Ty potvůrky miluju.

Milé povídání o lásce lidské a kočičí. Klobouk dolů, tolik koček. My našli ubohé vyhozené kotě, dnes už 12leteho Mikeše. Je nedůvěřivý k cizím a nás žárlivě střeží. Syn přivezl ze šachty ubohou vycerpanou kočičku, když se zotavila, vrhla 4 koťata. 3 jsme dali do dobrých rukou a Maxe jsme si nechali. a Mícku jsme nechali vykastrovat. Byla úžasná, komunikativní. Bohužel přejelo ji auto. Snacha odněkud přivezla kotě, jistě že Micinka. Je také moc milá, projde chudák kastrací. Naši oba kocouři jsou velcí lenoši. Přeji zdraví všem, co mají kočky. Je to zodpovědnost a starost, ale také radost a něžné soužití.

Věrko, milý článek o kočičkách a překrásné fotky. Díky za pohlazení po duši.

Věro, příběhy o kočičí rodině znám z tvého vyprávění a s Bišinkou jsem se dokonce potkala osobně. Mám radost, že jsi o nich napsala a přidala plno milých fotek. Pohladí po duši.

Děkuji Věrko.

U nás začal celý příběh před 4 lety na burze v Kroměříži. Tam jsme si vyhlídli černou kočičku s mourečkem. Kočička se po 3 letech záhadně ztratila, ale Mikeš nám zůstal a je to kamarád a ten nejlepší společník. Vrní přes dvoje dveře. Pokud se s ním něco stane, pořídím si koťátka znovu. Na Bezejmenné ulici v naší vsi, jsem uviděla černou kočku, bláhově jsem si myslela, že je to ta moje. Paní v domě řekla, že není ničí, tak jsem si ji vzala, ale po 4 dnech jsem zjistila, že jsem se spletla. Navíc mě sekla packou do obličeje. Otevřela jsem jí okno v ložnici, pomalu odkráčela pryč, už se nevrátila. Stejně jsem měla pocit, že někomu chybí. Na té ulici je 6 domů, kde ji krmí, znovu jsem ji tam potkala. Pohladila, pochovala a šla domů. Jsem domluvena s paní, že pokud ji odvezou do útulku, tak jim přispěju. Je mi té kočky líto... Díky za krásný článek plný kočiček.

Věrko, jsi vlastně parádní a citlivá kočičí babička :-)

Věrko,moc hezké vyprávění o krásných kočkách. Když jsem byla malá, měla jsem kocoura jmenoval se Mind'ák.

Věrko, opět krásný, pohodový článek. Znám to z tvého vyprávění. V Nelahozevsi jsme také měli kočky a byla s nimi legrace. Fotky jsou moc hezké. To soužití s tolika kočkami je moc zajímavé.

Hezké kočičí povídání. Měla jsem jen jednoho kocoura, v dětství, ale vzpomínek mám na několik článků. Tak někdy příště, aby zde nebylo překočičkováno.