Moji nejbližší
Ilustrační foto: Pixabay

Moji nejbližší

11. 3. 2023

Jsem matka dvou dětí, které nyní žijí v cizině. Když jsem je vychovávala, vždycky jsem jim říkala, že jejich budoucnost je ve světě. A teď se to stalo skutečností.

Můj starší syn se přestěhoval do Austrálie, aby tam studoval. Jeho cílem je stát se lékařem. Jeho mladší sestra se přestěhovala do Německa, aby tam studovala právo. Jsem na ně oba tak hrdá. Oba se odvážili vydat se do cizí země a začít tam nový život. Oba se snaží využít svůj potenciál a dosáhnout svých cílů.

Když jsem je viděla naposledy, bylo to těžké. Ale vím, že jsou šťastní a že jsou na správné cestě. A já jsem tu, abych je podporovala a držela jim palce.

rodina
Hodnocení:
(4.8 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Mladí žijí svým životem a my jim držme palce, ať jim jejich plány vyjdou. Kdo má děti v cizině, má to těžší.
Alena Velková
Moje dcera také žije s vnoučaty v cizině, ale naštěstí je v Evropě, takže není tak složité se vídat.
Jana Jurečková
Obdivuji Vaše děti, že se nebály odjet do ciziny, daleko od domova. Já jsem kdysi bydlela v Ostravě, byla jsem sama, opuštěná. Po 13-ti letech ještě nevydařeného manželství jsem prchla a dobře jsem udělala. Bohužel obě moje děti tragicky zahynuly, Pavlínka v roce 1994 přecházela cestu tak nešťastně, že ji srazil autobus, bylo jí 12 let. Roman měl v roce 2007 26 let, byl psychicky nemocný a smrt si navodil sám. Dnes už můžu o tom psát, protože je to dávno a už nepláču, musela jsem se s tím vyrovnat a jsem ráda....
Naděžda Špásová
Taky máme dvě děti, naštěstí je svět nelákal, jsem ráda, že je můžu kdykoliv vidět, nebo jim zavolat.
Vladislava Dejmková
Vnímám to podobněa držim palce.
Daniela Řeřichová
Děkuji za sdílení Vašeho příběhu. Jako matka chápu, že chcete dětem umožnit život dle jejich představ. Dneska jsou skvělé možnosti studia i práce v zahraničí a zároveň nic nebrání se vrátit nebo se navštěvovat a neztratit kontakt. Zároveň si dovedu představit, jak Vám chybí jejich fyzická blízkost. Není to jednoduché a držím Vám palce.
Miloslava Richterová
Mladý člověk má své sny, za kterými jde, studuje v cizí řeči, pracuje v cizí zemi, jeho děti nejspíš nemluví česky, jeho rodiče zde žijí sami a on je šťastný... Toto by nebyla moje cesta, své rodiče bych tu nemohla nechat na stáří osamocené.
Jindřich Berka
Každá věc má dva konce. Já jsem nesmírně rád, že mám vnučky od syna ve městě, kde bydlím. Vidím je, slyším je a můžu je každý den pohladit nebo přitulit. City jsou pro mě důležitější než úspěšnost. Naopak dcera působí na misích v Afganistánu, teš v Sýrii a Iráku. Jsem sice na ní hrdý. Umí 7 jazyků a pomáhá lidem, ale radost z toho nemám. Jsem také, ale hrdý na sebe, co jsem v životě dokázal. člověk musí mít rád i sebe a své úspěchy...
Hana Šimková
Tak držte ty palce. Je to chvályhodné.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.