Pohledy do života předků aneb co všechno lze vyčíst z rodokmenu
Velké, širé, rodné lány, jak jste krásny na vše strany... FOTO: J. Hošková

Pohledy do života předků aneb co všechno lze vyčíst z rodokmenu

3. 4. 2023

Když jsem svého času vytvářela náš rodokmen, dostala jsem se k nejpozdějšímu datu - roku 1720. Všechny informace jsem čerpala pouze ze zachovalých dokumentů, které mi byly odkázány a také z přístupných dat v matrikách již digitalizovaných, tudíž je bylo možno studovat z domova.

Na jiné zdroje nebyl  čas, nemohla jsem objíždět osobně matriky a místa, kde mí předci žili, takže jsem navštívila místa jen některá a mohla si tak utvářet obrazy, jak se asi v té které době žilo.

Abych tu zanechala rodokmen pro své děti a vnuky zajímavý, dodávala jsem samozřejmě do něho dostupné fotky a pak mne napadlo, že dokreslením doby, ve které žili, si jejich život dokážeme představit barvitěji.

A tak jsem se například soustředila na onen rok 1720, ve kterém jsem objevila syny jakési mé prapraprabáby Mariny, o níž jsem nevěděla zhola nic, jen to, že existovala. U ní končila veškerá má zjištěná data. Ale nalezla jsem následující zajímavosti  o době, ve které žila se svými dvěma syny, takže jsem mohla popsat situaci a stav, který mohli její potomci  zažít.

V roce 1783 došlo k sérii sopečných výbuchů na Islandu a nakonec vybuchla největší sopka LAKI - což znamenalo pro Evropu pohromu - došlo k celkovému ochlazení podnebí, slunce nesvítilo celý rok kvůli obsahu popela v atmosféře, a tím pádem nic nerostlo. Po celé Evropě vypukly hladomory - byl to rok bez léta, jak se píše ve starých kronikách a letopisech. Hodně lidí zemřelo po výbuchu sopky i tím, že se otrávili z jedovatých plynů, které byly ve vzduchu. Poté nastala velice tuhá zima a posléze zmiňovaná neúroda. Historikové se domnívají, že tato situace dokonce vedla ve Francii k povstání - velké revoluci r. 1789.

A jak vypadala naše země v těch pro nás dávných dobách?

Když se ohlédneme ještě dál před rok 1720 - po třicetileté válce, která proběhla v letech 1618-1648, žilo v Čechách dle historiků pouze 1,5 mil. obyvatelstva (!). Země byla zplundrovaná, neobdělávaná, lidé vyčerpaní hladomory. Armády zničily celé vesnice, zabily vesnické obyvatelstvo, takže neměl kdo obdělávat půdu. Uběhlo pár desítek let, obyvatelstvo se jakž takž vzchopilo a pak zas udeřily již popsané sopky na Islandu.

Žasla jsem, že vlastně dneska žiju, a to jen díky tomu, že to ti mí předci všechno přežili. Přežili, protože byli zemědělci a dobří hospodáři. A že přežili i to, co následovalo dál - včetně dalších válek. Vždyť já i mé děti a vnuci  jsme tu vůbec nemuseli být!

A vyšlo mi z toho jediné (možná, že nemám pravdu, že mi budete oponovat, já se ráda poučím) – ale zachránila nás vždy „rodná hrouda“, zemědělství, práce na poli a chov domácích zvířat, kterému se mí předci věnovali, a tak se dokázali, samozřejmě ještě při troše štěstí, udržet při životě a přežít ty nejhorší doby.

Proto teď žasnu, jak nesmyslně zacházíme s ornou půdou, zastavujeme ji hangáry a sklady cizích společností, kupčíme s ní. A doba se opět mění, bohužel opět k horšímu. Stali jsme se závislými na cizích potravinách, zlikvidovali jsme chovy domácích zvířat a likvidujeme naši výrobu potravin. Nakupovat jezdíme do ciziny, kde je levněji, místo abychom podporovali naše výrobce a naše hospodářství. Spoléháme na to, že nám to, co potřebujeme, někdo dodá, místo abychom byli soběstační. Budeme všechno dovážet. Každá země v nouzi ovšem bude hledět především přece na své obyvatelstvo a pak teprve na druhé (možná). Už jsme se o lecčems přesvědčili v době covidové. Napadá mne v této souvislosti jediné: Kdo se nepoučí z historie, je nucen si ji zopakovat.

Promiňte, musím končit, jdu si sehnat pár slepic, které hodlám umístit momentálně na balkóně a taky zrýt pár záhonů pro zeleninu na chatě, neboť duch mých předků ve mně evidentně stále žije…

 

 

historie Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Helena Votíková
Velmi zajímavý článek. A máte pravdu...
Miloslava Richterová
Paní Jano, naopak, je dobře, že jste článek napsala, možná by stálo za to oslovit p. Rašku, zda by rubriku genealogie nezavedl, už to tady, myslím, zaznělo. Hodně seniorů se tomu věnuje. A že je článek kritický nevadí, takhle to prostě je.
Zuzana Pivcová
Jano, to jsou velmi zajímavé poznatky. Ačkoliv jsem pracovala ve vojenském archivu, ke genealogickému pátrání jsem se nedokopala. Ty dobové souvislosti jsou varující, ale na druhou stranu i inspirativní. "Vraťte se tam, odkud jste vzešli". Kosmopolitní Praha mě dnes skutečně už neoslovuje.
Jana Kollinová
Nejen minulost, ale i současnost výrazně zasahuje do demografického složení obyvatel Česka. K české národnosti se v roce 1980 hlásilo 94,6% obyvatel. V roce 2011 to bylo již 64,3 % a při sčítání v roce 2021 pouze 57,3%. Dovolila jsem si napsat POUZE 57,3%. Pro někoho pozitivní vývoj, ale já to tak ale nevnímám. Je to realita.
Jana Hošková
Díky za vaše příspěvky. Měla jsem trochu strach, co můj kritický článek způsobí (a to jsem se ještě fakt hodně držela !). Je mi vždycky smutno, když slyším, kolik mladých lidí odchází do ciziny a obvykle tam už zůstává. Vystudují zde a odejdou... Naše rodina byla jednou z těch výjimek. My zůstáváme - můj děda a jeho rodina pocházeli všichni z Moravy, další pak ze Středních Čech, kam přišli z Čech jižních. A jiná část rodiny pocházela z Čech severních. Takže to beru tak, že sem patřím já i mé děti a nedokázala bych jinde žít. Zcestovala jsem dost zemí, ale všude je "chleba o dvou kůrkách" a vždycky jsme se rádi vraceli domů. Taky jsem pátrala, zda jsme tedy více Slované nebo máme keltský původ. Ale bude to asi pořádně namíchané, zkrátka přes naše území přecházelo i přicházelo moc různých národů :-))
Jana Kollinová
Paní Jano, článek se mi velice líbí, ostatně jako všechny ostatní, které jste na i60 již zveřejnila. Zaujalo mě, jak vystavování rodokmenu může nabídnout nejen nahlédnutí do životů předků, ale pochopení přínosů a hodnot jejich byť kratičké životní pouti. Máte koníčka s bonusem. :-)
Marie Oppolzerová
Mám úplně stejnou zkušenost jako pisatelka.Skoro přes kopírák.Jen jižní čechy byly vždy specifické.Snad proto že dávní Keltové zde pobývali déle či toto místo více zakodovali svým tajným uměním .Ale můj dochodvaný rodokmen z veřejných zdrojů tedy fary atd. sahá do roku 1750 cca kdy tu zde žil můj předek jako dnešní starosta a měl dvanáct synů ze dvou manželství a dalších dvanáct synů nemanželských.Ovšem o všechny syny se postaral a vyvěnil a dosadil na další současné i tenkrát fungující GRUNTY.Jsem potomek nejstaršího jeho syna.A kde se vzal tenhle rod a proč to píšu.Přemysl Otakar po bitvě na Moravském poli odměnoval svoje věrné a dal mému předkovi za svoje služby jméno a rytířské ostruhy.A tak tu odevždy na jihočeském dominiu žili mí předkové.Jen Bílou horou protože stáli na opačné straně po boku Rožmberků------jim byl veškerý majetek sebrán a oni odešli do celého světa.Ano doslova.Takže příbuzní se mi ozývají nejen z Evropy.Ano,naši předkové kteří vše přežili nám předali odolnou genetickou výbavu.Proto tu jsme.A podle toho jak se choval můj tatínek i rovnou páteř a charakter.Příkaz odejít na nucené práce do Hitlerovského Německa roztrhal stejně jako přihlášku do strany v padesátých letech.Rytíř každým coulem a pro mne vzor.Proto tu jsme.Proto jsme přežili celá století.A je nás MOC.
Miloslava Richterová
Paní Jano, mluvíte mi z duše, takhle přesně to cítím i já, jsem s předky spojená i díky tomu, co jsem objevila. Hledám v dostupných materiálech, abych více ozřejmila souvislosti. Taky jsem našla záznamy o hladomorech, suchu, krupobití a neúrodě, nebo třeba ..vesnici zapálil vojín, co zde nocoval.. ten se jim tedy odvděčil, proč asi? Soucítím s předky, kteří žili v období válek a vážím si jejich tvrdého života ať už selského, řemeslnického nebo nádenického, kdy přicházeli o členy rodiny, často živitele, a museli žít dál. Máte pravdu, že z historie bychom se měli poučit, proto mne trápí, že jsme to jako lidstvo dosud neudělali. Víra a láska nestačí, je potřeba i rozum, který mnohým novodobým pánům chybí.
Helena Záchová
Hezký článek. Také se v rodině věnujeme rodokmenu a pátrání po předcích. Mám úplně stejné pocity. Jak to museli být těžké a přesto se muselo žít dál . Naši předci to dokázali. Jinak bychom tady nebyli, jak píšete. Jen se bojím, jak budou muset jednou bojovat o přežití moje vnoučata. Bude to tvrdý boj. Ti snaživí a chytří to zvládnou.
Hana Rypáčková
Hezké zamyšlení, víra a láska drží život , ale bez dobývání chleba by to nefungovalo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.