Alena (66 let): Naplánovaný život nefunguje. Zjistila jsem to ale pozdě
Ilustrační foto: Ingimage

Alena (66 let): Naplánovaný život nefunguje. Zjistila jsem to ale pozdě

4. 5. 2023

Vždy jsem patřila mezi takzvané plánovače a organizátory. Přesně jsem několik měsíců dopředu věděla, co budeme dělat o víkendu, co budu celý týden vařit a podobně.

Když má žena muže, tři děti, velký dům a ještě pracuje na směny jako zdravotní sestra, jinak to nejde. Jenže časem se mi moje snaha o dokonalé fungování rodiny poněkud vymstila.

Až zpětně jsem se dozvěděla, že jsem plánováním manželovi i dětem lezla na nervy. Občas na toto téma měli nějaké poznámky, ale já je nebrala vážně. Kdybych neměla chod rodiny pevně v rukách, byl by v ní chaos. Osvědčily se mi rozpisy služeb a činností. Podobné plány, jaké jsme měli v nemocnici jsem zavedla i doma. Každý z nás měl v kuchyni viset na stěně papír se svým jménem a v něm povinnosti, úkoly. Bylo to prospěšné, protože děti tak nejenže věděly, na koho je ten den služba doma, ale i jaké mají kroužky, kdy se kam chystáme o víkendu, takže si podle toho mohly plánovat své akce s kamarády. Manžel taktéž. Nebylo to tak, že bych byla semetrika, která jen rozdává úkoly. Naopak, díky přesně naplánovaným dnům má přece člověk více času sám pro sebe, pro své osobní zájmy.

Časem se k mým povinnostem ještě přiřadila péče o starou nemocnou tchyni. Naštěstí bydlela ve stejné obci, nedaleko, takže nebyl problém pomáhat jí v jejím domě co nejdéle, až do její smrti. Nemusela poslední dny trávit v nemocnici nebo v nějakém zařízení pro seniory. Tehdy jsem už cítila, že mě dny rozplánované na minuty trochu zmáhají. Kamarádka mi říkala, že mám zvolnit a dělat si čas na sebe. Ale to já dělala, měla jsem samozřejmě v rozpisu i pravidelnou údržbu, to znamená kadeřnictví, pedikuru. To ale bylo tak všechno. Neměla jsem čas na nějaké cvičení či wellnesy, jaké se dostaly do módy později. Nic takového v době mého mládí u nás v obci nebylo. Hodně času mi taky zabraly cesty do práce v nemocnici, která byla v okresním městě.

Měla jsem i naplánováno, jak budu žít, až půjdu do penze. Něco jsem naspořila, založila jsem zeleninovou zahradu, skleník. S nejstarším synem jsem byla dohodnutá, že až založí rodinu, bude bydlet v patře našeho domu a my se s manželem přesuneme do přízemí. Dalšímu synovi a dceři jsme předali nějaké naspořené peníze, aby měli příspěvek na pořízení bydlení.

Jenže syn zůstal v Praze, našel si tam ženu, žije tam. Mladší se odstěhoval do Německa, dělá tam kuchaře. Dcera o zakládání rodiny vůbec nechce slyšet, já si myslím, že má přítelkyni, ne přítele, ale na toto téma nemluvíme, jezdí k nám čím dál méně.

Řekla mi, že si ode mě nenechá organizovat život. To mě zaskočilo, ale pak jsem si vzpomněla, že podobnou větu mi řekl i jeden syn. Zeptala jsem se manžela, zda se mu zdá, že mám snahu lidem říkat, co mají a nemají dělat a on se rozesmál. Řekl, že celý život nedělám nic jiného a že by celá rodina měla dostat metály, že to vydrželi.

Bral to jako legraci, ale já pak nad jeho slovy dlouho přemýšlela.

Co jsme s mužem odešli do penze, dost se hádáme. S ním se nedá nic domluvit. Já bych ráda něco naplánovala, ale on na všechno říká, že je času dost, že uvidíme. Ptám se ho, kdy pojedeme navštívit syna v Praze a on na to, že neví. Když volám synovi, kdy máme přijet, on na to, že se ozve. Neozve se. Mám dojem, že bez plánů čas zbytečně utíká, že ho marníme. Je hezký víkend a my sedíme doma, zatímco jsme mohli mít naplánovaný hezký výlet.

Takže sedíme s manželem doma, já dloubu na zahradě, on si čte nebo dělá něco ve skleníku. Mám pocit, že jsme na to ještě mladí, že jsme právě ve věku, kdy by lidé měli cestovat, poznávat něco nového. Jenže když něco navrhnu, manžel říká, ať pořád netlačím, ale užiju si pohody v penzi. Pro mě ale takhle marně plynoucí čas není pohoda, naopak, je to pro mě spíše stres. Stále mám pocit, že mi něco v životě utíká. Asi nejsem typ, kterému je dobře v penzi. Možná bych si měla najít nějakou práci nebo jinou aktivitu. Nebo si zvyknu? Nevím.

Jasné mi ale je, moji blízcí mé názory nesdílejí. Nechtějí se přizpůsobovat, žijí si po svém. Vědí, že by mi udělali radost, kdyby oznámili, kdy přijedou nebo kdy mám přijet já. Ale neudělají to. Nevím, co je na tom tak těžkého, ale pochopila jsem, že moje sny o tom, že rodina díky mě žije pěkný život, byly poněkud naivní. Asi jsem mým nejbližším celý život lezla na nervy.

Znám kolem sebe více žen, které zasvětily život plánování, péči o své blízké, touze, aby vše perfektně klapalo. Ale čím jsem starší, tím jsem si méně jistá, že je to správná cesta.

 

 (Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.7 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jindřich Berka
Dobrý den, naopak já čím jsem starší tím víc plánuji. Nestanuji si velké cíle. Vím, že se musím hýbat, tak si naplánuji sportovní aktivity a ty plním. Chci jet na Šumavu? Seženu si dobré ubytování, udělám si dopředu program a jsem spokojený. Nikoliv šťastný. To je krátkodobé omámení. Každý den si píšu, co chci udělat a prožít. Někdy to nevyjde, tak to posunu. Někdy to přeženu, tak se na to vyprdnu. Vůbec mi to nemrzí, protože ostatní jsem si splnil. Mám své sny, které přetavím do skutečnosti. Proto byl můj život zajímavý a je!!!! Jindra
HANA BULVOVA
dobry den. Pokud maji vase deti mozek v lebce, pak jiste chapou, ze jste pracovala jak sroub, abyste obstarala rodinu. Mozna jim jde hure chapat, proc to vsechno- ne proto, ze byste to delala spatne, ale proto, ze doba tehdy a ted je tak radikalne jina. Dnes maji skoro vsichni vsechno, ac nemusi makat 10 hodin + domacnost/den. Soucasnici si ani nechteji takovy zivot predstavit. Kazdy skoro) je pohodlnejsi, linejsi a nebude delat za takovych podminek jako to delaly starsi generace. Maji na podporu i spoustu teorii o vztazich v rodine. I tam jde o byznys. Zkratka zivot ted a driv je nesrovnatelny, pro obe strany hure pochopitelny. I navstevy rodicu dospelymi detmi s rodinami neni takovy jako byval. "Mladi" maji uplne jine zajmy a travit cas s rodici nechteji, neuvedomuji si, ze kdyz ne ted, tak mozna nikdy. Ale nektere netrapi ani to. Vy jako rodic jste odvedla svou praci a to se tak ma a neco jako uctu a vdek??? To se dnes nedela, casto se ani lide nezdravi, kdyz se jim nechce. Kazdy ma v popredi hlavne svoje EGO. A deti jsou vychovavane take tak. Jedine, co zbyva je najit si sboje zajmy, mit kamarady (nejspis vrstevniky) a jet si po sve lince. Kdyz budou deti chtet pphlidat vnoucata, rozhodne neprepisovat svoje plany. Nefungovat jako jejich kasparek. Vy jste drela cely zivot a pokud tohle nevidi, jejich chyba. A chyba i pro vnoucata, ale ne vasi vinou. Zijte si, cestujte, chodte na lekce cehokoliv, utratte penize, nechte se v hotelu obsluhovat jako kralovna... Zaslouzite si to, doprejte si to SAMA SOBE! Drzim pesti.
Jitka Caklová
Odsoudit druhé je snadné, obzvláště od muže, kterému ke spokojenosti stačí gauč, televize a bezplatné služby. Poznala jsem jaké to je, když žena propadne sebelítosti a beznaději, že bude líp, z čehož může i onemocnět. V žádném případě bych paní Alenu nesoudila, ale doporučuji ji, k zamyšlení nad sebou, tento rozhovor. Řekla bych, že by paní Jana Sedlmajerová mohla oslovit nejen paní Alenu ale třebas i sobecké muže. https://www.youtube.com/watch?v=Tt8gMuf_zkU
Lenka Kočandrlová
Některé záležitosti je nutné předem naplánovat,třeba jít k lékaři, na STK, na určitou přednášku.Jiné situace jsou celkem nahodilé : venku je krásně,tak nebudu doma uklízet,ač jsem si to včera uložila,ale půjdu se ven projít. Já osobně mám raději,když vím předem,co mě ten týden dopředu čeká,jak je něco zčistajasna nečekané,tak se mi fakt udělá docela zle fyzicky i duševně. Ovšem takový přesný rozvrh,co měla paní Alena,66, to bych nechtěla.Pamatuji si z dětství,že sourozence hlídala sousedka,a oni mi pak říkali s očima navrch hlavy,že mají doma na zdi vyvěšený jídelníček na týden dopředu...Ukázalo se,že muž sousedky pracuje jako kuchař ,no to už bylo k pochopení.
Dana Straková
Naplánovat si aktivity s kamarády? To jako kamarádi méli plánovat oslavy svých narozenin podle toho, kdy maminka jejich kamaráda, kterého by tam chtěli mít, laskavě nechávolné políčko? Od 12ti do 13ti hodin ve čtvrtek A podobně? No, docela chápu, že když se jim povedlo zdrhnout z okovů, tak do nich nechtéjí zpátky třeba tím, že by maminka přijela a začala jim plánovat. Třeba první dovolenou v Jugoslávii, první dítě.....:-)
Jan Zelenka
S takovým člověkem, jako jste vy, bych se hodně rychle rozloučil!
VANDA Blaškovič
Dano, jestli to vyjde, tak ještě dnes bychom měli usínat v blízkosti Hyde Parku.
Jitka Caklová
Já bych rozhodně nedala ruku do ohně za to, že moje děti necítí, byť sebemenší křivdu z mého rozhodování, dokud byly dětmi. Domu mají trvalé pozvání a je na nich, kdy přijedou. Ví jak to doma chodilo a chodí. Syn s rodinou je co chvíli na výletě, občas se zastaví na kafe a malé občerstvení, dceru už jsem rok neviděla, no a co. Mají své životy a nejsou mým majetkem, abych o nich rozhodovala.
Laďka Řepková
Určitá míra plánování je nutná. Ale tohle mi přijde spíš jako nemilosrdný diktát vlastní vůle. U nás fungoval systém domluvy. Jasné pravidlo bylo pro děti - po příchodu ze školy uděláš úkoly, připravíš si do tašky věci na druhý den a pak máš volno. Samozřejmě, že měly i povinnost uklidit si pokoj, ale třeba u mytí nádobí, vynášení koše apod., vždy zaznělo slovo prosím. Plánovali jsme dovolenou a jinak max. 14 dní dopředu nějakou aktivitu na víkend. Děti tak nebyly tlačeny do minut a kolonek. Oba nás rádi navštěvují a nenesou i v sobě hořkost. Měly možnost být dětmi a být mezi dětmi. naučily se přirozenou cestou žít a komunikovat s vlastní generací.
Marie Měchurová
Máme velkou rodinu a organizovat život mě baví, rozhodně jsem ho nepromarnila. Lidem okolo to nevadí a rádi se zúčastní a přispějí svým nápadem. Nějaký řád musí být a když to okolí vyhovuje, tak proč ne.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.