Jak mi uletěly včely

Pěkný článek. O včelách se ráda dozvídám, je to zajímavé. Když jsem byla u nás v koniklecové rezervaci, tak jsem se seznámila se včelařem, jehož včelky to tu mají jako svůj rajón. Už mám adresu a těším se na med.

:-) Praví včelaři jsou úctyhodní lidé; i můj tělesně a duševně nestabilní pastorek, jinak ztělesnění chaosu, stává se včelařením pokorným služebníkem řádu :-)

Tak to bych opravdu nedala. Med si kupujeme od včelaře, ale já se žihadel docela bojím. Tak držím palce, ať nemusíte koukat jako když vám uletí včely.

Děkuji za milé komentáře. Byla jsem se nahřívat ve Velkém Mederu a předtím v Bedřichově, mezi tím doháněla jarní práce a i tak jsem toho hodně nestihla. U včel. Takže asi zase bude v květnu rojení. O včelách se dá povídat hodně, protože pokud se jim člověk snaží porozumět, má stále co dělat. Je to nejen o včelách, ale i o vnímání počasí, krajiny a snaze nepoškodit, neublížit. Zkrátka láska na celý život.

Hezký článek. Já sice med nejím, ale moje švagrová a další příbuzní jsou nadšení včelaři a ráda naslouchám jejich vyprávění o životě včeliček.

Moc povedený článek :-)

Lído, ahoj. Já bych to, jako ty, asi nezvládl. Hodně štěstí.

Zrovna včera jsme se s Jendou bavili o tom, že už jste dlouho nebyla na íčku. Řekl, že až vás uvidí, zeptá se vás na včely. Tak ať se dobře daří jim i vám. A váš med mi moc chutná:-)