Tiší lidé

Já jsem extrovert, tedy žvanil. Často je to na škodu...

Navenek maska extroverta, uvnitř trémista a stále se to ve mně pralo, neboť jsem neměla ráda, když mi někdo "kakal" na hlavu, což mi dnes už nevadí, není to můj odpad. Za uplynulé tři roky jsem nevzala do rukou harmoniku, která mě dřív "držela nad vodou". Samota mi nevadí, neboť se v samotě necítím osamělá. Na druhou stranu, čím jsem starší, tím víc mě baví setkávat se s lidmi stejné krevní skupiny. Takové odpolední čaje v hospůdce s harmonikářem, k tanci a poslechu je to pravé ořechové. Je to nádhera vidět, kolik lidí 60-65+ umí křepčit při harmonice. Život je prostě krásný :-)

Věrko, moc pěkný a přínosný článek. Myslím, že v každém člověku je něco z obou typů. Málokdo je čistý buď, anebo. Vždy záleží na okolnostech, ve kterých se člověk projeví. Už jsme o tomto tématu spolu mluvili. Já v životě prošel velkým vývojem. V mládí čistý introvert, psal jsem zamilované básničky, ale snaha se uplatnit mě postupně změnila. Tato snaha mě dovedla až k vysokým řídícím funkcím, kde jsem nemohl introvert být ani náhodou, protože jsem řídil výrobu ve velkých tiskárnách. Ani později, kdy jsem se věnoval úspěšně obchodu, jsem musel pracovat naplno. Ale něco z toho adolescentního introverta ve mně asi zůstalo a začal jsem být literárně aktivní a vydávat knihy. Málokdo je čistým typem. Věrko, parádní článek, který mi připomněl oblíbeného asistenta na plzeňském peďáku, který nám přednášel psychologii. Byl to můj nejoblíbenější předmět.

Je to už spoustu let, když jsem byla na školení a tam nám dělali testy. Vyšla jsem z toho jako extrovert melancholik. Myslím, že jsem komunikativní, na druhou stranu jsem trémista, před davem toho moc nenamluvím. Pak si vyber, jedno vím určitě, že jsem člověk a doufám, že jím zůstanu ještě dlouho. Věrko a ostatní, vám to přeju taky.

Díky, Věrko :-) Já byla celý život introvert. A teď na stáří potřebuji kontakt s lidmi. Samotu snáším dobře, vadí mi osamocenost. Myslím, že jsem teď také někde uprostřed.

Milá Věruško♥ moc děkuji za zajímavý článek. Mám to teď už podobné jako Jana K. - stávám se tichou a ještě tišší . . .

Děkuji, myslím, že mám čím dál raději ticho a i sama jsem taková.

Pěkné čtení i fotka, moc děkuji v krásném ránu :-)

Celoživotně jsem tichý člověk .. a stanu se tišším a ještě tišší, až budu nejtišším na celé světě .. parafráze na verše z básně Pokora Jiřího Wolkera.

Pěkné, děkuji. Půl na půl, tíhnu více k introvertovi :)