Ilustrační foto: Pexels

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

9. 6. 2023

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Můj příběh rodina

Autor: Irena Stejskalová

Hodnocení:

(5 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

František Matoušek 9.6.2023 09:06

Oprava: ...mají rodiny v pořádku. Nějak to skočilo a už jsem nemohl pokračovat.

Danuše Onderková 9.6.2023 08:58

Ireno, hlavu vzhůru, není všechno sluncem zalité, mě trvalo dlouho než jsem se s tím smířila, naštěstí mám další děti a i vnoučata. Oni na to jednou určitě přijdou sami, ale už může být pozdě.

František Matoušek 9.6.2023 08:51

Bohudík, tohle neznáme. Oba synové

Marcela Fuksová 9.6.2023 08:48

Znám to taky tak,je to smutné ale nic jiného nám nezbývá než se smířit a žít si svůj život. Třeba někdy časem prozřou ale moc v to nedoufám.

Jaroslav Fisnar 9.6.2023 08:35

Mají svůj život. Mám to sice malinko jinak, ale představy o rodině taky fuč. A bolelo mě to, mladým je to jedno.

Miloslava Richterová 9.6.2023 08:30

Jiné jsou děti, jiné jsou snachy, jiná je doba i život. Soustřeďte se na ten svůj, 67 je krásný věk :-) Přejte to mladým.

Zpět na homepage Zpět na článek

Marta (71 let): Mám helikoptérovou snachu a rozmazleného vnuka

Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho, co četla na internetu. Léta jsem mlčela, protože jsem nechtěla být protivná tchyně. Ale nyní dlouho hromaděné napětí v rodině vybouchlo. Zažívám nepříjemné období a naději na změnu nevidím.

Redakce

Jak mne něco hlídá

Dostala jsem "chytré" hodinky. Dcery asi usoudily, že pro ně nastal čas, dokud nezblbnu docela.…

Jana Hošková

Jak jsme si koupili radost - I. Čas setby

Krátce po padesátce jsme byli obdarováni vnoučaty. Vzhledem k tomu, že bydlení v činžáku a návštěvy…

Daniela Řeřichová

Babičko, proč se ti dva páni pusinkují?

Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je to v mnoha případech velké poděkování našich dětí za to, že jsme je navzdory lákadlu líného snobismu a konzumního nadbytku neobrali o touhu mít své vlastní děti žijící v rodině, která je o mámě a tátovi, o babičce a dědečkovi, o pejskovi a kočičce, o výletech, o písničkách i nekonečném povídání.

Jana Mesarčová