Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí
Ilustrační foto: Pexels

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

9. 6. 2023

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Můj manžel se směje a stále opakuje pořekadlo, že když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Jenže já se tomu smát nedokážu. Je to náš jediný syn a mě trápí, když vidím, že se dostal do manželství, ve kterém je, jak se říká, pod pantoflem. Vím, že mnozí lidé namítnou, že mi do toho nic není, že do jejich vztahu nevidím, že je třeba spokojený nebo si vše namlouvám. Jenže to vidí i můj muž, moje sestra. Jen syn ne.

Před svatbou mi nevěsta říkala Irenko, neustále se ptala, jestli něco nepotřebuju, nosila mi zákusky, drobné dárečky. Až jsem si říkala, že to přehání, ale nikdy jsem v tom necítila faleš. Ona prostě byl typ takové té současné extrovertní veselé mladé ženy, která zvládá práci, chodí do fitka, pomáhá v jedné nadaci, o víkendech vyráží na kole, na kolečkových bruslích, stále má dobrou náladu. Líbila se mi, i když jsem si někdy říkala, že má mnohem více energie než syn. Ale nedivte se, on má svou firmu, zaměstnává několik chlapů, sám tam s nimi taky manuálně pracuje, tak je večer dost vyřízený, o víkendech si rád pospal.

Tak to skončilo. Snacha mu organizuje na každý víkend program, kromě toho rozhodla, že musejí rekonstruovat pronajatý byt. Nechápu. Odjakživa jsme brali jako samozřejmost, že budou bydlet u nás, máme velký dům, dole má syn třípokojový byt, my jsme nahoře, máme samostatný vchod. Před svatbou tam byla u něj pořád. Po svatbě oznámili, že budou bydlet jinde. Platí tam nájem, ona ale chce být tam. Když jsem se na to ptala syna, řekl, že snacha si to tak přeje a on chce, aby byla spokojená.

Když mu volám a ptám se, kdy přijde, syn na to, že se musí zeptat jí, že ona ví, jaký mají program. Ona má program na dva měsíce dopředu. Když přijdou, vidím na ní, že už by ráda byla jinde. Tak chápu, že má své zájmy, své kamarádky, že mladí chtějí užívat život spolu. Ale v kontrastu s tím, jak se chovala před svatbou, je to legrační. Ona opravdu byla extrémně kamarádská, pořád mě kontaktovala, až mi kamarádky říkaly, že to je divné. Teď se smějí a říkají, že prostě chtěla kluka sbalit, že byl dobrá partie. Svobodný, zabezpečený, pracovitý, nekouří, nepije. No tak občas si někam s kamarády vyrazil a přišel trošku veselý, ale i to skončilo. Manžel říkal, že se mezi chlapy v synově firmě povídá, že už s nimi nikam nechodí, že mu to žena zatrhla.

Když jsem se syna zeptala, jestli plánují dítě, řekl, že manželka zatím nerozhodla kdy. Řekla jsem, že přece jde o vzájemnou dohodu, tak jak to vidí on, jestli by chtěl, vždyť se mu blíží čtyřicítka a ona má taky už třicet pět. Odpověděl, že to si rozhodne ona sama.

Letos jedou dvakrát k moři. Když jsem se zeptala, jestli na to mají, řekl, že ona to tak chce. Co vím, on k moři dříve nejezdil, neměl horko rád, dával přednost horám, lesům.

Syn k nám chodí čím dál méně. Zřejmě proto, že ona si ani návštěvy u nás nepřeje.

Vím, že působím jako zahořklá žena, která se nemůže smířit s tím, že se vzdálil její rozmazlený jedináček. Ano, něco na tom je. Ale já se opravdu těšila, až se syn ožení, já mu přála fajn holku, pěkný život. Teď, když je spolu pozoruju, připadá mi jako oslík. Mlčí, má hlavu skloněnou, čeká, až on skončí. A ona pořád mluví. Neustále něco komentuje, na vše má názor. Na covid, na válku na Ukrajině, na to, co se má či nemá jíst. Když už přijdou, ona nám udělá přednášku, on mlčí a pak zase jdou.

Četla jsem hodně článků o vztazích mezi tchyněmi a snachami. Vím, že nebývají ideální, že je na nich třeba pracovat, být tolerantní. Snažím se. Mlčím. Ale občas se potřebuju někomu svěřit. Nevím, zda má někdo podobnou zkušenost. Možná je chyba ve mně, že jsem na syna moc fixovaná. Ale každá máma přece vycítí, když dítě není šťastné, spokojené. Nejvíce ze všeho nesnáším faleš, předstírání, takové to hraní si na dokonalost. Snacha se se synem neustále fotí na výletech, usmívá se, tulí se k němu, dává si k fotkám nápisy Happy family a podobné, pak to zveřejňuje na sociálních sítích. Připadá mi to falešné a mrzí mě, že jsem ji prohlédla až pozdě. I když, stejně by se nic nezměnilo, i kdybych na to syna upozornila dříve. Kdo by věřil mámě, když je zamilovaný?

Tak teď s manželem sedím sami v našem velkém baráku a jen doufáme, že jestli se dočkáme vnoučat, snacha jim dovolí k nám chodit.

 

Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.

 

Můj příběh rodina
Hodnocení:
(4.9 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Paní Ireno, ne vždy dopadne vše podle našich představ a my se s tím musíme naučit žít. Lepší než se tím trápit. Pokud zachováte odstup, věřím že přijde doba, kdy mladí budou babičku s dědečkem potřebovat. Hodně zdraví a pohody přeji.
Irena Stejskalová
Ještě jednou jsem si pročetla vaše komentáře a děkuji za ně. Moc mi pomohly. Jsem ráda, že jsem se odhodlala o svém trápení napsat. A nakonec mi ani nevadí, když mi redakce doporučila zveřejnit jméno. Všechno to ze mně spadlo. Přeji všem jen dobré rodinné i přátelské vztahy.
Eva Kopecká
Vztahy s partnery mých dětí neřeším, oba mají dlouhodobý. Snacha i zeť jsou normální lidi, jsou samozřejmě jiní, než před těmi 15,18 lety, ale to já taky. Varují se zásahů, rad a komentářů, ale to neznamená, že neumím říct k něčemu svoje. Není to ale kritika jich, jejich zvyků, způsobu života atd. Jde o věci, na které přijde řeč. Moje děti ode mě v životě neslysely, že za mnou málo chodí, že je málo vidím. A to žiju roky sama. Díky tomu možná bydlí velice blízko mě. A nejlíp to rozštínul syn, který před pár lety konstatoval ...my si mysleli, že když budeme tak blízko, že k nám pořád polezeš. A to jsi nás teda fakt překvapila. My tě prakticky nevidíme. Mě ta upřímnost docela pobavila. Povídám, a ty si fakt myslíš, že mě zajímá, co děláte v sobotu, kdy jste vstávali a co jste jedli? Já mám svůj život, svoje aktivity, a taky už při odpočinku i svoje pohodlí a klid....podotýkám, potomky nemají, neplánují je a já to nekomentuji. Dítě od dcery jsem si užila možná víc, než leckterá mnohonásobná babička celou smečku od svých dvou tří dětí....
Božena Vostalová
Paní Ireno, něco mi to připomíná. A zlatokopky jsou v každé sociální třídě. Mám 2 syny.
Jitka Caklová
Už jen dodám, že na toto téma je film z roku 2005 Příšerná tchyně. Skvělý film od začátku do konce :-)
Jitka Caklová
Ať by byly vztahy jakékoliv, tak s jedním jsem si jistá, kdybych nebyla dobrou mámou, nikdy bych neměla prima snachu. Syn si vybral dle svého gusta, nikoliv mého :-)
Jitka Caklová
Zato nad chováním některých tchýní zůstává rozum stát. Já bych si o svoji snaše nedovolila napsat, že je semetrika, ať by byla jakákoliv. Ale přesto tvrdím, že je to každého věc.
VANDA Blaškovič
Některým dcerám není co se divit. Rozhodně rozumné rozhodnutí. Hanko, pořádně trénuj, ať si spolu můžeme vyjet, třeba i se snachami. Těším se! V.
Jitka Caklová
Dcera ani syn s námi nebydlí. Když se dcera po skončení dvanáctiletého manželství dostala do nesnází, nabídla jsem ji pomocnou ruku a ona mi řekla, "Mami, nezlob se na mě, ale já bych s tebou pod jednou střechou žít nemohla!" Z počátku to bolelo, ale nakonec jsem dospěla k názoru, že se zachovala jak nejlíp uměla. Našla si podnájem v 70 kilometrů vzdáleném městě a náš vztah je nejlepší, jaký kdy byl. Bez oboustranné tolerance by to nešlo.
Dana Divišová
Mám to podobně jako Jarmila. Bydlíme se synovou rodinou ve dvougeneračním domě. Mladí jsou spolu přes 20 let. Vzájemná tolerance a respekt je to nejdůležitější. Syn má svůj život, svoji ženu, svoje manželství, své děti. Nemusí se nám všechno líbit, ale nic nám do toho není. Žijte a nechte žít. Asi byste nechtěla, aby se syn rozvedl a jednou vám vyčetl, že jste mu zkazila život...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.