Za posledních dvacet let jsem párkrát pěstovala šnytlík nebo řeřichu v květináči. Neměli jsme balkón ani zahradu, tak jaksi nebylo, kde se realizovat. Letos se ze mne stal velkozahradník...no, sundejme zvětšovací brýle, pouze malozahradník.
U mého bytečku v pečovatelském domě mám terasu 4x1,5 metru. Na podzim jsem si venkovní parapet vyzdobila růžovým vřesem v květináčích. Vánočně nazdobené vřesy vykonaly svou povinnost a přes mou opatěru se jejich další pěstování minulo účinkem. Neúspěchem jsem se nenechala odradit a jarně okrášlila okno maceškami.
Sousedka řekla, že nejužitečnější je kytka, která se dá sníst. Najednou se ve mně probudil zahradník. Nakoupila jsem truhlíky, hlínu, semínka a sazeničky. Dva keříčky rajčat, po jedné cuketě, okurce a jahodě.
Víc ne, protože ještě mám na svém plácku stůl a židli a dávám tam sušák s prádlem a hodlám odpočívat na lehátku.
Pracně docílená úroda na sebe nenechala dlouho čekat, uzrála první jahoda, počtem nic moc, ale ta chuť!!!
Rajčata ještě neplodí, ale už mne skoro přerostla a slibně kvetou.
Bohatě kvete i cuketa s okurkou.
Na cuketě už začínají dozrávat první cuketky.
Do kuchyně se vždy hodí petrželka.
Medunku na čaj si nasuším.
Před plůtkem krásně rozkvetla růže, která tu zůstala po předchozí majitelce.
A nádherně voní.
Macešky jsem rozsadila.
Na parapetu teď trůní minipetúnie million bells.
Vše ještě doplňují muškáty a žluté aksamitníky.
Srdíčko se chvěje, když otevřu dveře na terasu a vítá mne ta krása. Trápí mne jedině sucho, sud na dešťovou vodu už je prázdný, teď musím zalívat vodou z vodovodu, snad se při vyúčtování vodného neprohnu.
