Z deníku britského šlechtice (2)
FOTO: Zuzana Zajícová

Z deníku britského šlechtice (2)

13. 7. 2023

Jsem Finn, britský kocourek. Mám modrou krev, modrá očička a jsem nejkrásnější na světě.

Cesta od maminky byla dlouhá. Nejdřív jsem plakal a moc jsem se bál. Dvounožka na mě pořád potichoučku mluvila, až jsem se trošku uklidnil. Jsem přece šlechtic a mám dobrodružnou povahu! A taky jsem moc zvědavý.

Přestal jsem plakat. Byl jsem zavřený v bedýnce se zamřížovaným okýnkem, kterým jsem se díval kolem. Bedýnku měla Dvounožka na klíně a vedle ní seděl ještě jeden Dvounožec. Všichni jsme byli zavření ve veliké krabici, dnes vím, že se jí říká auto, a kolem nás běžela krajina. Začal jsem poslouchat, co si ti dva povídají. A představte si, že jsme jeli natajnačku! Prý se vůbec nikam nesmí, všude se kontroluje, všichni mají zakryté čumáčky. Dvounožci mluvili o nějakém lockdownu a policejních hlídkách. Uvědomil jsem si, že jedu na tajnou misi někam do neznáma a začal jsem zase trošku plakat.

Vystoupili jsme z veliké bedny. Byl jsem opravdu rád, že se krajina zastavila, protože se mi už zvedal můj šlechtický žaludek.
Pak se najednou otevřela dvířka od té mojí bedýnky. Jestli si ale Dvounožci mysleli, že vylezu, tak to se tedy spletli! Přece jenom jsem se cítil v bedýnce bezpečnější. Jenže pak mě vytáhli, ale já jsem je převezl.

Schoval jsem se. Schoval jsem se tak moc dobře, že mě nemohli dlouho najít. Hned jak mě vyndali z bedýnky, ani jsem se nemusel moc rozhlížet a šup! Už jsem byl zalezlý v nejtemnějším koutě, kam vedla uzoučká dírka, že jen tak šikovný a ohebný kocourek jako jsem já, to mohl zvládnout. Volali mě, lákali na papání i hračky, ale já ani nemukl. Pochopil jsem, že už asi nikdy neuvidím maminku a sourozence, a že jsem na všechno sám.

Nechtěl jsem se jen tak vzdát, přece jenom mám modrou krev a rodokmen dlouhý jako žížala. Stýskalo se mi a zároveň jsem cítil, že jsem předurčen stát se nejen nejkrásnějším, ale taky nejstatečnějším kocourkem na celém světě.

 

Z deníku britského šlechtice (1)

 

 

domácí mazlíčci kočka
Hodnocení:
(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Jo ta naše zvířátka, ta si nás dokáží omotat kolem prstu. Ať už mají bohatý rodokmen, či nikoli, hlavně potřebují lidskou lásku. Kocourek je krásný. Vždycky jsme chtěla bílou kočičku, nakonec většinou černý kocour - nalezenec, pak Max, pak Micinka - smíšeniny barev, jim to nevadí a mně také ne. Jen když mi chtěli naši udělat radost, tak prý mi tu kočičku bílou seženou, zvolala jsem zděšeně, že mi ty tři bohatě stačí ke štěstí.
Hana Rypáčková
Chytrý kocourek..
Jana Jurečková
Moc krásný příběh. Hladím na dálku Fina a přeji mu štěstí.
Jarmila Komberec Jakubcová
Kocourek Finn je moc krásný. Mám ráda "britské kočičáky". Jsou to takový plyšáčci. Přeji Flinnovi hezký kočičí život ve své nové rodině.
Alena Švancarová
Zlatíčko krásný,chlupatý.Hlavně,že je u lidí,kteří ho budou mít rádi.
Zuzana Pivcová
Moc mu fandím. Musí to být pro koťátko těžké, když ho vezmou samotné od mámy a odvezou do neznáma. Naši Waldemar a Babeta přišli alespoň spolu.
Daniela Řeřichová
Moc milé povídání a nádherná fotografie britského šlechtice. :-)
Naděžda Špásová
Kocourek je opravdu krásný.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.