O tom, jak mě v první třídě předělávali na praváka
FOTO: archiv Jaromíra Šišy

O tom, jak mě v první třídě předělávali na praváka

17. 7. 2023

V předškolním věku mě nejvíc bavilo hledat kešky na haldách uhlí v sousední elektrárně. Čudila nám bezostyšně do oken. Rodiče ale měli vystaráno a nadšení jim opadlo až po návratu horníka ze šichty.

Tím ale romantika nekončila. Následovalo zažehnutí věčnýho ohně ve sklepě pod kotlem, překýblování ohřáté vody do plechový vany a následně vynošení do sklepního kanálku, z neznámých důvodů umístěného metr nad úrovní podlahy.

V době rudýho gentlemana a jeho bílýho bratra s neomylnou opakovačkou, žádnýho kluka nelákalo stát se předákem nebo dokonce vyznamenaným úderníkem. Jediným cílem bylo vzít v boji s bledými tvářemi spravedlnost do vlastních rukou, kdy každý toužil položit život za práva indiánů nebo aspoň kámošit s Nšoči, a tak i řadový uhelný indián musel být vyzbrojen minimálně tomahavkem. Kdo však chtěl velet vyšší jednotce, ani s lukem nevystačil.

Zabezpečení ohnivé vody ještě nebyla v našem věku podmínka, ale nutně musel vlastnit pušku. Štěstí mi přálo a na bílém trhu jsem vydražil nefunkční vzduchovku. Jmenování kmenovým náčelníkem bylo jen otázkou prvního zasedání Rady starších. A šlo to i bez koní, stejně by se jim nohy do lignitu bořily. Asi proto jich dnes pod sebou sedlám stádo. No prostě krásný život normálního, vyrovnanýho indiána.

Zásadní změna přišla nástupem do první třídy, kdy péro z čelenky vystřídalo pero psací. Že do věčných lovišť putovalo oslovení náčelníku Mlčící puško, dejme tomu. I pokřikováni šiško piško jsem zvládal s noblesou, ale nezhojitelnou ránu způsobilo odborný nařízení předělávat leváky na praváky. Ach jo, už jenom trefit se pravou rukou do kalamáře byl naddětský úkol. Ale i plnicí pero umělo slohovou práci natolik ukryt pod nánosem kaněk, že moje hluboký myšlenky nešlo předat lidstvu ani soudružce učitelce. Jako by tehdejší heslo Kupředu levá, zpátky ni krok, nejednou neplatilo.

Zlozvyk, žužlat druhý konec tužky, otec vyřešil efektivně. Napovím, že jsme měli slepice.

A tak neustálým pendlováním psací potřeby z levý do pravý jsem postupně zblbnul. Dodnes nevím, která strana je levá či pravá a moji navigací je pouze ukazováček, pač džípíesku nepoužívám. Ta sice někdy umí neomylně nalajnovat cestu z bodu A do bodu B, ale daní je ztráta poznat formou bloudění doposud neznámá místa.

Naštěstí jedna ze základních sedavých činností nebyla výukou korigována, pač až do této strohé místnosti kompetence novátorů nesahaly. Nebylo jasné, jak je uplatňovat. S tužkou to bylo naopak snadné, tu mi strkali s pohlavkem z levé do pravé.

Díky moudrýmu školství jsem dokonale předělán. Píšu pravou, lžíci i příbor držím podle mentální situace, aniž bych věděl, jestli dobře, a to úplně všechno ostatní dělám naštěstí výhradně levou. Je další neskonalou zásluhou tehdejšího výchovnýho programu, že mě nenutil držet v pravý i nástroje. Pokud by se tak zblbnutím ze školy stalo, tak rodinné směrnice jasně nařizovaly okamžitě zasáhnout ve prospěch správný ruky.

Ani nevím, jestli tato kravina měla nějaké oficiální zdůvodnění nebo si to soudruzi jen tak vymysleli...tak mě napadá, máte někdo také předělávací zkušenosti?

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(4.9 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Dziurová
Mám přesně ten sám problém, levá - pravá, ani řidičák jsem nezvládla, protože po 3 dnech uvazovani levé ruky dozadu k židličce jsem začala koktat, tik v oku a psycholožka napsala učitelce v žádném případě nepřeučovat. Tak se mi pomstila v pololetí krásnou 3, zatímco všichni ostatní i ti, co neuměli přečíst slovo bez zakoktani měli 1
Jana Korfová
Do dnešního dne mě pronásleduje nižší sebevědomí. Neschopnost se rychle vyjádřit bez zakoktání. Jsem ráda, že jsem ustála před vlastní rodinou svobodný výběr preference u mé dcery.
Alena Vávrová
Také vás tu vítám, p. Šišo, dovoluji si napsat jako mně dobře známého - chodím už dlouho občas na fotoblogy na iDnesu a vaše nové články a fotky nikdy nevynechám. Ad levá - pravá: vlevo v bok - vpravo v bok jsem si jako malá taky sveřepě pletla, ale s rukama jsem problém neměla. Můj nejmladší (1976) šel jako vyspělé dítě do MŠ již ve 3 letech a velice mě naštvalo, když mi po roce jeho postarší p. učitelka sdělila, že ho vede jako leváka. Pravda, byl tzv. obouruký, ale ohradila jsem se, že má ještě 2 roky čas rozhodnout se, kterou ruku bude preferovat. O leváka jsem ani moc nestála, neměli to ještě ani v té době ve škole lehké, ale my ho doma nepřeučovali. Přesto "sémě" bylo zřejmě již zaseto a projevilo se to také koktavostí. Navíc jeho děda byl taky levák, sice psal velice úhledně pravou, ale lžící a nářadí bral jedině do do levé. Vnoučka moc miloval a jemu by se to bylo líbilo, kdyby byl po něm.
Marie Dolníčková
jsem ročník1969, jsem přeučená levačka, nikoli školou (to už jsem byla pravačka), ale vlastní milující rodinou, která by nesnesla tu ostudu, mít mezi sebou levačku...
Jaromír Šiša
Můj otec, ročník 1900 předěláván nebyl. Mě, ročník 1955 předělávali komačové :-)
Antonín Nebuželský
Můj otec, ročník 1904 byl rovněž předělaný levák. Že by taky soudruzi kolem roku 1910?
Daniela Řeřichová
Moc se mi líbí Váš styl psaní, tleskám. Moje sestra, nar.1954, byla jediným levákem v naší rodině široko daleko. Také se musela přeučovat, ale nijak ji to psychicky nepoznamenalo. Je šikovná na obě ruce, pracovala jako kreslička. Píše pravou, kreslí levou, a to moc krásně.
Jana Dolinková
S přeučováním mám odpornou zkušenost z rodiny....z veselého zdravého kluka se při přeučování v 1. třídě stal koktavý ukňouraný chudák...došlo to tak daleko, že nakonec musel zůstat doma, pravidelně docházel k psycholožce a šel do školy zas až za rok, naštěstí dostal inteligentní učitelku, která jej do psaní pravou rukou nenutila - to byl asi rok 1976. Já sama jsem pravačka, ale obě moje děti jsou leváci, naštěstí šly do školy až po revoluci, takže se žádné přeučování nekonalo (ani bych to nedovolila), a já jenom sháněla kdeco pro leváky, abych jim to usnadnila :-)
Jan Zelenka
V první třídě nás učil starý a nenáviděný ředitel, kterého jsme přezdívali Kozí duch. Byl jsem ve třídě jediný levák. Kozí duch se na mne soustředil a když jsem vzal pero do levé ruky, dostal jsem přes ní smyčcem. Začal jsem pochopitelně koktat, protože v roce 1950 o tom nebylo ještě nic známo. Do dnes píši blbě pravou a levou nikoli. Co ale umím, to je psát zároveň - levou doleva obráceně a pravou doprava normálně. Kozímu duchovi jsme se ale pomstili. Ve školní zahradě si pěstoval angrešt a my mu ho všechen sežrali.
Petra Nováková
Do první třídy jsem nastoupila v roce 1993 s naprosto stejným průběhem předělávání. Musela jsem sedět v první lavici, aby učitelka viděla, že držím tužku v pravé ruce. U oběda zase sedět vedle ní, aby hlídala příbor. Píšu pravou, nůž držím v levé, levá je všeobecně šikovnější. Doporučuji film Králova řeč.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.