Pište dopisy
FOTO: Hana Píchová

Pište dopisy

19. 7. 2023

Dokázali byste si vzpomenout, co jste dělali posledních dvacet, třicet nebo čtyřicet let, rok za rokem? Čteme si v historických knížkách o tom, co se dělo v dávné minulosti a jak žili naši předkové, ale naši přítomnost si nepamatujeme.

Já se už dva měsíce pokouším vypátrat, co se v naší rodině událo za posledních 40 let. Máme s manželem za pár měsíců výročí svatby a já si řekla, že mu dám jako dárek povídání, ve kterém zmapuji naše společné roky. Zdálo se to jednoduché, ale není. Procházím staré maily, které jsem psala kamarádkám, ale ty zachycují jen posledních 20 let a ještě můžu být ráda, že se moje maily zachovaly. Procházím fotografie, které něco připomenou, ale ty z doby před digi fotografiemi není jednoduché přesně časově zařadit, chybí jim metadata. Něco ze života napoví doklady z rodinného archivu, ale i tak zůstávají některé roky prázdné.

Můj táta si psal heslovitý deník téměř celý svůj život, třeba jen jaké bylo počasí, já se k tomu nikdy nedokopala. Našla jsem dopisy, které jsem psala manželovi v letech 1987 a 1988 z lázní, on byl doma s našimi dvěma malými dětmi. Když jsem dopisy četla, tak už jsem si na některé situace vůbec nevzpomínala, jakoby je psal o někom jiném.

Člověk by řekl, že zmapovat  přítomnost je jednoduché, ale opak je pravdou. A z čeho budou čerpat naši potomci informace o našem životě, když existuje GDPR, dopisy po nás nezůstanou a naše maily zůstanou zaheslované?

A tak chci navrhnout -  napište někomu, koho máte rádi, dopis, takový ten normální, papírový, ne mail nebo sms. Něco, co by si adresát mohl schovat, a za dvacet let, když si ho znovu přečte, bude z něj cítit, že ho pisatel měl rád a myslel na něj. A až ho najdou vnoučata a pravnoučata, bude pro něj pozdravem z dávných časů.

 

P.S. Pokud se budete chtít pustit do podobného bádání, začněte tak půl roku předem, měsíc na to zdaleka nestačí. Psala jsem téměř každý den, hledala v různých podkladech - fotografie, smlouvy, listiny, maily, schované dopisy... Mám zatím sto stránek neupraveného textu, vybavují se mi další a další vzpomínky a já zdaleka nejsem hotová. Možná o vánocích?

 

Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elis Rentierka
Radeji neposilam papirovy dopis, nemam jistotu, ze by bylo dorucen :-)
Marcela Pivcová
V době studií a ještě o několik roků později jsem psala dopisy velmi často a na odpovědi jsem se těšila. Kromě maminky a sestry byli občas adresáty kamarádky nebo i kamarádi. Častěji než klasické dopisy jsme si - především se Zuzkou - posílaly pohledy zvířat. Z tehdejších dopisů se nějaký zachoval jen výjimečně, zato pohledů koček, psů, kaktusů a dalších "sbírkových" mám dodnes několik svazků. Už jsem dokonce někdy uvažovala je někomu dát, teď po přečtení Vašeho článku to už neudělám. Jsou na nich zprávy z těch let...
Jarmila Komberec Jakubcová
Dopisy psané ručně jsem už nepsala hodně dlouho. I podpisy jsou už jen el. formou. Pamatuji jak můj tatínek sepisoval své vzpomínky ručně. Vzpomínám si, že když jsem chodila do první třídy, ve školní lavici byly kalamáře a psalo se násadkou s pérem. Dneska jsou vidět leda v muzeu. Je jiná doba a já počítače mám moc ráda.
Alenka Marková
Psaní dopisů jsem jako mladá milovala, to čekání na odpověď od kamarádky a pohled na dopis ve schránce, to byl zážitek. Mám všechny dopisy schované a že jsem jich napsala. Je to krásný pohled do minulosti, stejně tak psaní deníků. Píši si je od roku 1992 a mám je archivované v knihovně hezky očíslované. Baví mě si v nich číst a zavzpomínat. Úplně mě to vtáhne to té dané doby a situace, kterou v nich popisuji. A máte pravdu, emaili nebo digitání fotky z mobilu si člověk jen tak od druhého nepročte, když zůstanou třeba po jeho odchodu z našeho světa uzamčené. Hezký den vám všem.
Marie Ženatová
Mám to tak jako Hana R. Podrobný deník si píši od roku 1971 - také si ráda občas přečtu co jsem psala? Všem svým třem dětem jsem vytvořila alba i s popisky. Ale téměř všechny dopisy, pohledy od dětí i vnoučátek mám uschované, tak jako od některých bližších známých a příbuzných.
Jana Stašková
Dopisy si už dávno nepíšeme a jak uvádíte je to asi škoda. Nezůstane písemná dokumentace té doby.Pro vnoučata připravuji album jen o mě, od narození přes školku,školu, učiliště a svatbu až po současnou dobu. Ke každé fotce dám popisku nebo kratičký příběh. Chtěla bych se vnoučatům připomínat v této formě, ale máte pravdu nebudou vědět o čem jsem přemýšlela a co jsem citově prožívala. Ale i tak si myslím,že to bude pěkný dárek k vánocům.
Daniela Řeřichová
Mám několik starších přátel a příbuzných, s nimiž si kromě e-mailování i dopisuji. Je radost číst dopisy úhledné písmem i obsahem. Schovávám si je.
Hana Rypáčková
Dopisy píši jen vnoučatům na tábory. Ale píši si deník. Ráda se kouknu, co bylo před lety..
Jindřich Berka
Dopisy píši rád. Voní člověkem. Nejsou sterilní jako elektronické psaní. Není to voňavka z Moskvy, ale parfém z Paříže. Jindra

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.