Vzpomínání na Rujánu

Máte úplnou pravdu, paní Zdenko. A proč to tak je? No to je přece jasné. Muži jsou totiž z Marsu a ženy z Venuše, prostě úplně jiný živočišný druh. Chachacha

Muži jsou nevyzpytatelní. Krásně to napsal Jiří Žáček: "Někdo pro tebe bude hory přenášet, ale na květiny zapomene."

Milé dámy, všem Vám moc děkuji za Vaše krásné příspěvky a k tomu závěru bych jenom dodala něco, co jsem tedy použila jako poslední odstavec jiného mého článku, u kterého jsem však dosud nesebrala odvahu ke zveřejnění. "A mamžel ať si říká co chce. Stejně si myslím, že chlapi, a to všichni, jsou tady jenom proto, aby zkoušeli, co ještě vydržíme. Tuhle jsem někde četla, že se vědcům podařilo namnožit dvě myšky-samičky a i jejich potomci, teda spíš potomkyně se dokážou množit bez samců, takže v budoucnu už nebudou ani k rozmnožování potřeba. A to pak už asi budou chlapi skutečně k ničemu, ne? "

Zajímavý závěr příběhu. Můj muž rád používá větu: “Definuj to pŕesně!” A já jsem až léty dospěla k tomu, že už nenaznačuji, ale přesně definuji.

Mám na Rujanu a koupání v Baltu hodně vzpomínek. Jezdila jsem tam s rodinou na tzv. výměnné pobyty. Náš podnik měl družbu s podnikem v Berlíně. Němci jezdili k nám na podnikovou chatu na Šumavu a my zase do chatek u Baltu. Moc se mi to líbilo, ale první koupání v moři bylo dost drsné. V vodě plavaly medúzy a moře studené. Myslela jsem, že okolo mně plavou kousky ledu a ony to bílé či skoro průhledné medúzy.

Díky za krásné připomenutí bezva dovolených u Baltu. Ale ten závěr...Mám obavy, že můj muž by byl schopen něčeho podobného. I když on se rád koupal a přespat v autě mu nedělalo problém. Každopádně bych byla tedy hódně naštvaná, kdyby mi udělal to co ten váš.

Ano, také jsem se po téměř půl století vydala znovu na Rujanu. Byla jsem tam v létě 1968 (viz článek Mělo to být super léto) a pak myslím Rujana mě po téměř půl století uvítala deštěm a Mé střípky z Rujany. Děkuji za vzpomínku.