O mlsání
Fotografie: Věra Ježková

O mlsání

10. 8. 2023

Nedávno mi Jenda večer v mailu napsal, že si jde udělat mrkvovou polévku s vejcem. Z tabletu jsem mu stručně odpověděla: „Polévka fuj.“ Po chvíli přišla reakce: „Já nejsem tak mlsnej jako ty, sežeru vše, krom koprovky.“

Zamyslela jsem se. Jsem mlsná? Myslím, že ne. Samozřejmě ráda mlsám. Hlavně hořkou čokoládu nebo cokoliv s chutí slaného karamelu.

Ale v podstatě sním všechno kromě želatiny, sulcu a podobných třaslavostí. Ty by se ve mně dlouho neudržely. Možná ani tatarák. Nemusím čerstvá rajčata. Ale kousek na chlebíčku spolknu bez následků. Taky nevyhledávám sladké měkké ovoce, hlavně broskve a meruňky. Není mi příjemná „vůně“ ananasu. I když ten jsem jedla. Jednou. Přítel se u příležitosti mých narozenin rozhodl, že mě obrátí na svou víru a spolu s jinými dobrotami mi předložil ananas. S nějakým alkoholem; myslím, že s vodkou. Ještěže tak. Nechtěla jsem mu kazit radost, a tak jsem ho do sebe nasoukala, usmívajíc se, seč jsem mohla. Od té doby ho dávám jen já jemu. Jako kytku i v konzervě.

Jinak snad sním všechno, i když ne všechno mi chutná. Třeba výše uvedená vařená mrkev a vajíčko rozprsknuté v polévce. Vařenou mrkev dělávala maminka s bramborem, když jsem byla malá. Nebyla jsem z ní nadšená, ale pokaždé jsem ji snědla. Jednak bych nic jiného nedostala, jednak rodiče dbali na to, abych si nevybírala a dojídala. To druhé jim vydrželo do mých deseti let, kdy jsem onemocněla infekční žloutenkou. Po roce mé přísné diety akceptovali, že nechám na talíři třeba jen jedno sousto. Protože – co kdyby?

Myslím, že je rozdíl mezi tím, že je člověk mlsný, a tím, že mu něco nechutná. Chuť, stejně jako ostatní smysly, jejichž prostřednictvím vnímáme své okolí, je vrozená. Nerozhodujeme se tedy vědomě, zda nám něco bude, či nebude chutnat. I když … Vzpomněla jsem si na jeden svůj dávný chuťový omyl. V rámci studia němčiny na pedagogické fakultě jsme byli čtrnáct dní na stáži v Postupimi. Bylo tam krásně, hostitelé se o nás dobře starali. A k jídlu nám nabízeli mj. velké mísy s lososem. Při pohledu na něj jsem usoudila, že ho nejím. Syrové červené maso … Když jsem o mnoho let později snědla v Praze kousek lososa na chlebíčku, byla jsem zdrcená. Taková dobrota – a já se jí tenkrát dobrovolně vzdávala!

Mnozí nejspíš ale máme také zkušenost, že v průběhu života se nám chuť trochu mění.  Někdy se naučíme jíst něco, co jsme dříve nejedli. A jak praví lidová moudrost, nejlepší kuchař je hlad. 

A co vy? Jste mlsní? Co máte hodně rádi a co nejíte?

 

 

Magnetka od kamarádky

gastronomie jídlo životní styl
Hodnocení:
(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ludmila Černá
Věro, myslím, že každý jsme tak nějak mlsný. Jsou věci, které nepozřeme a naopak. Je jen pár věcí, které nejím, ale těch, co jím a mám ráda, těch je daleko víc. Čokoláda vítězí, ale taková Pavlova, jé...Nebo čabajka...Na pouti jsem s nostalgií uždibovala vnučce cukrovou vatu...Jo, chuť je smysl a v kombinaci se zrakem a čichem, to pak je těžké odolávat.
Irena Mertová
Jedla bych skoro vše, kdybych mohla, ale dodržuji šetřící dietu (myšleno šetrné na trávení). V posledních dnech ujíždím na melounech.
Miloslava Richterová
U nás mají rádi koprovku všichni i rajskou, ale vede svíčková (moje) :-)
Věra Ježková
Děkuju. :-)
Marie Seitlová
Jsem mlsná, mám moc ráda sladké jídla i čokoládu, zákusky, ale ne ty s máslovou náplní. Ale nejím papriku, ani v jídle vařeném. Miluji ovoce jakékoliv a kvanta, poslední dobou mám ráda pomazánku z avokáda. Koprovku, rajskou, mořské plody, špenát, to vše mám ráda.
Marcela Pivcová
Jsem snad mlsná, vybíravá? Mám oblíbená jídla - většinou maso, některé druhy zeleniny (špenát), slané pečivo, sladká jídla jen některá. Ale dost jídel sním, i když nepatří k mým oblíbeným - např. tu koprovku. Nemohla bych ale sníst ani kousek z tzv. plodů moře, syrečky nebo romadur a z kuřete "biskup". Během let se mi ale také změnily chutě, dříve jsem nejedla olivy a banány, nyní si je klidně dám. Sladkosti? - ano, ale nemohla bych se jimi přejíst.
Marie Novotná
Zajímavý článek. Po rajčatech ,rajské,svíčkové a boršči blinkám . To ostatní baštím a s radostí.
Marie Měchurová
Nemám ráda kečup a pokrmy, kde se ho hodně vyskytuje. Taky nemusím rajskou. Sladké mám ráda, hlavně buchty a zákusky. Když dostanu bonboniéru, tak ji ani neotvírám, a posílám dál.
Jana Kollinová
Myslím si, že nejsem mlsná, ale možná jen z toho důvodu, že většinu života jsem si vařila sama a to jídla, která mi chutnala a pokud jsem se stravovala mimo domov, vždy byla možnost výběru z více jídel. To, že se s věkem mění chuť mě neminulo. V dětství nenáviděný špenát je mojí oblíbenou přílohou. Dřívější zdrženlivost až odmítavost sladkostí všeho druhu včetně čokolád se změnila ve stařeckou nutkavost dohnat celoživotní "sladký" deficit. Četla jsem, že o preferenci toho kterého druhu potravin rozhoduje krevní skupina, což by mohla být alternativa k Tvému sdělení, že "chuť je, ..., vrozená". Já mám 0 a to mají být masožraví (u mě sedí).
Zuzana Pivcová
Jako dítě jsem nechtěla škraloup z vařeného mléka a v polévce vařenou cibuli, celer a petržel. Teď jsem na tom stejně, jako uvádí Jana, že mi chutná víceméně všechno. Snad nemám moc ráda takové speciality jako kočičák nebo šoulet, ale jinak jsem dobrý jedlík, což je tady na jihu na mně už poněkud znát.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.