Seniorské slasti a strasti
Všechny fotografie: Alena Tollarová

Seniorské slasti a strasti

16. 8. 2023

Pondělíčko pondělí, co mi asi nadělí? říkám si ráno ještě vleže při protahování těla i všech údů. Levá lehce neuropatická noha mě večer brněla až to záblo. Natáhla jsem si na ni do postele ponožku a obvykle je ráno v klidu. Dneska se ještě trochu ozývá.

Nedá se nic dělat, skáču z postele, natáhnu si šaty a pílím do Penny. Často v 7 hodin na ulici nebývám, ale na dnešek mají v letáku namalované opravdické máslo za akčních 27,90 Kč. To vybudí k akci i mě. Máslíčko se pohupuje v tašce, zajíc se pase mezi paneláky a já si pak při snídani vrním - svět je ještě v pořádku. 

Jen počkej, zajíci!

V tom to někde na chodbě řachlo. Zvuk rozbíjejícího se skla otřásl mýma ušima. Nahlížím špehýrkou do chodby, všude klid a mír. Bůh ví, komu se co rozbilo. Rozhoduji se vyrazit na procházku za město ještě předtím, než se venku udělá horko. Šaty jsem vyměnila za kraťasy s tričkem, na záda hodila batoh s vodou a foťákem a tradá ven. Otevřela jsem dveře a ztuhla. Na zemi za našimi dveřmi spoušť. Velká zavařovačka s kytkami, které mívám stát na červené plechové bedýnce s nápisem H, spadla. Strhla s sebou samozřejmě ještě další menší sklenice s propletenými rostlinami. Bodejť by nespadla, převážila se, protože všechnu vodu jaksi zelené rostliny vypily a teď na sebe musely upozornit. Lehce jsem tu největší hromadu odrhnula nohou s tím, že uklízení si nechám na potom. 

Vykročila jsem nejkratší cestou za město do polí. Ráno trochu sprchlo a cesta je ještě mokrá. Na drátech cvrlikají vlaštovky, na stromě řvou špačci, na střeše čimčarají vrabčáci. Hřivnáč pospává. Vytahuji foťák a už cvakám. Jak málo stačí ke štěstí! A co teprve když vyjdu za poslední domy. Na strništi stojí traktor s valníkem, naloženým balíky slámy. Kolem něj se prohání sám velký Manitou. Je to nakladač, opatřený takovou vidličkou. Napíchne balík, přiveze ho k valníku a jako nic přidá k ostatním. Stojím na cestě a pozoruji ho jako by se tam dělo bůh ví co. Jak nejsem řidič, toužím si manitoua vyzkoušet. Kopečky na obzoru nejsou v oparu prakticky vidět. Srnky na obzoru i vznášející se luňáci jsou nefotitelní, ale krásní. Blažená se na nejvyšším bodu polní cesty rozhlížím kolem sebe a když mi kapsa z batohu ohlásí 3,5 km, řadím zpátečku. 

Cestou tam mi slunce svítilo do zad, to se dalo vydržet. Teď mi svítí do očí a já mžourám a ploužím se strništěm zpátky k domovu. Těsně u prodejny Tesco mě popadla mlsná. Hned za vchodem mají lišácky vitrínu s kazetami zákusků. Ha, větrníky ve slevě. Tři kousky za 40,54 Kč, sleva 42 %, ty tady přece nemůžu nechat. U pokladny vytahuji telefon a otvírám pouzdro, ve kterém nosím i kartu. Přikládám k terminálu a objevuje se hláška - zamítnuto. Asi budu muset zadat PIN. Vkládám kartu do terminálu, zadávám PIN a znovu - zamítnuto. To jsem blázen, jak je to možné? Prodavačka mi radí, abych to potřetí radši nezkoušela. Budu to tady muset nechat, lekla jsem se, nemám totiž peníze. Máte tady stovku, opáčí pokladní, která skrz okénko v pouzdru viděla mou pohotovostní bankovku. Zaplatila jsem hotově a propocená stanula u našich dveří. 

Mezitím změť skleněných střepů a zeleného rostlinstva moje drahá polovička smetla na hromádku ke zdi a někam zmizela. Na stole leží cedulka - nejde internet, překopli kabel. 

Sbírám střepy a házím je do pytlíku od chipsů, které jsem slupla večer u televize. Konečně zasadím dávno zakořeněné řízky dracény, kalísii vonnou vyhodím a rýmovník dostane novou sklenici. Zbytek vyhodím. Překopnutý kabel asi navázali, internet naběhl. Vrhám se na můj účet a zděšeně zírám na zůstatek 39,42 Kč. Ty brďo, kvůli pár halířům sis málem zablokovala kartu. Bože, do čehos to duši dal, spílám si a převádím na běžný účet nějaké ty korunky. Přemítám, proč sleva byla zrovna 42 %. Nemohli ji rovnou zaokrouhlit na 45? To by se pohotovostní bankovka ještě culila skrz okénko a to by nezelo prázdnotou. 

Pohled mi sjede k nohám, které jsem bosé vytáhla ze sandálů, ve kterých jsem šla polní cestou i přes pole. Bosá chodidla jsem doma očistila přecházením po celém bytě včetně koberců, sakra!

Rajská omáčka zní jako rajská hudba. Po obědě si dám větrník. 

aktivní senioři fotografování Letní soutěž 2023
Hodnocení:
(5 b. / 40 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Hašková
Aleno, všední, ale nevšední den. Díky za krásné fotky.
Zdenka Soukupová
Aleno, to byl báječný den. Já bych ho vylepšila ještě takovým malým aperitivkem před tou rajskou. :-) :-)
Elena Valeriánová
Ali, když se daří, tak se daří. Ale prošla jsi se a to se počítá. A co víc díky všímavosti paní prodavačky i osladila život. Taky nosím v brašně pohotovostní penízky, hned jsem je šla zkontrolovat a přidala k těm drobným, co tam zbyly i papírovku. Díky za sdílení fotek.
Blanka Lazarová
Takový celkem obyčejný den a co se z něho může vyklubat. Pěkně nafoceno i napsáno. Díky. :-)
Naděžda Špásová
Den blbec máme občas všichni, taková ranní procházka není nikdy na škodu. Hlavně, když máš kam vyběhnout.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.