Eva Kopecká
25.8.2023 15:26
Jsou věci, ve kterých jsem i přes moderní přístup k životu konzervativní. I když se plno lidí rozvádí, dítě je závazek a s ním je ve vztahu víc povinností, zodpovědnosti atd. Klidně ať žijí na hromádce jak věkem pokročilí , tak i mladí bezdětní. Slyšet ale od táty tří dětí....já nevím, přítelkyně nic neříkala.....no mně na místě té přítelkyně, která s ním má rodinu hned trojnásobnou, by asi bylo tak nějak všelijak....
Eva Kopecká
25.8.2023 15:21
Souhlasím. Ať je doba moderní, jak chce, dítě má přijít do manželství. Chlapovi, kterému nestojím zato, aby si mě vzal, když máme spolu mít dítě, ale s úplným klidem bere moje domácí služby jako je vaření, praní, úklid a další, tomu podle mě nelze věřit, protože jemu o nic nejde. Má pořád stejnou volnost, je svobodný, a že žije se ženou a dítětem, to zítra nemusí být už pravda. Kdykoli se sebere a jde. Takové nějaké, my k lásce přece žádný papír nepotřebujeme, je v případě, kdy si není jist, zda neodejde, pouhý alibismus....
Lenka Kočandrlová
25.8.2023 14:40
I dříve bylo běžné,že dva žili spolu již před svatbou. Já osobně bych si jen tak s "přítelem" děti nikdy neudělala,zásadně až po svatbě. Na stará kolena s někým žít na hromádce mi přijde v pořádku : ti dva starší lidé už si žijí jen pro sebe a nemusí na nikoho brát ohledy.
Eva Kopecká
25.8.2023 12:31
I já pamatuji doby, kdy bylo neslušné spolu žít jen tak i jet spolu někam přes noc. Bylo úplně fuk, že člověk vydělával nebo byl plnoletý. Někdy se to sešlo v rodině tak, že člověk nad tou morálkou musel vrtěti hlavou. Ono hodně záleželo nejen na tom, jak to vypadá, co řeknou lidi a jak dalece moderní byli rodiče. Záleželo i na tom, jak si je ty 18-20 leté děti zpracovaly. Už mi je dnes úsměvný fakt, že já se svou vážnou známostí mohla jít k muzice deset minut chůze od našeho domu pouze výjimečně a být do jedenácti doma, zatímco bratr ve stejném věku si jezdil, kam chtěl i na několik dní. Já se nakonec vdávat takzvaně musela, kdežto bratr mohl za svobodna žít u našich na hromádce se svou budoucí ženou. Naši byli prostě moderní jak u koho. Proto jsem si řekla, že já moderní při výchově dětí budu. Bohužel jsem to nemohla dotáhnout do konce, jak jsem pokroková, poněvadž po revoluci se mnohé z těch moderních zásad staly samozřejmostí. Ale dodnes vzpomínám na některé výroky mojí matky, na její Co by tomu řekli lidi, které úspěšně používala, aby nemusela nic rozhodnout. Jednou jsem ji pěkně dopálila. Povídám....jako přesně které lidi má na mysli, že se jich dojdu přeptat a přijdu ji říct. Hodně ji to namichlo, co si dovoluju. Když ji tak pozoruju dneska, i k ní přišla moderní doba. Začala si třeba tykat s jinými vrstevnicemi, s nimiž si celý život vykala. A klidně se dívá na moderní život svých vnuků, jak spolu žijí bez svatby, čekají dítě bez svatby, a považuje to za úplně běžné. Někdo to holt ale musel odskákat, žejo.
Mít tu možnost, žít s bývalým manželem nanečisto, nikdy jsem se nevdala. Bohužel jsem nenašla tu odvahu tehdy na počátku let osmdesátých přípravy na svatbu stopnout. Člověk byl vychovávaný k poslušnosti, přizpůsobení se a k ohledům na druhé, k upozadění toho, co sám chtěl...no a taky...co by tomu řekli lidi.... žejo.
Elis Rentierka
24.8.2023 22:17
Ovsem, jen nekdy :-). Proste se to musi sejit…
Ilona Ondráčková
24.8.2023 16:09
Risk je zisk.
Jindřich Berka
24.8.2023 11:42
Vše je náhoda. Někdy to vyjde a někdy nikoliv. Jako se střídá noc a den. Někdy se lidé k sobě nehodí i když jsou oba kvalitní. Ještě, že je dnes antikoncepce. Jindra