Historie záhrobní aneb Hrůzyplný příběh jednoho hrobu

18. 9. 2023

Byl jednou jeden hrob. Byl na moc pěkném místě až nahoře na kopci na starém předměstském hřbitově. V hrobě byla prababička Filomena, babička Marie a dědeček Josef. Tedy jejich urny. No a časem tam k nim přibyla i maminka, teta a nakonec tatínek. A na světě zbyly jen dvě děti. Sestra a já.

Můj příběh rodina

Autor: Zuzana Zajícová

Hodnocení:

(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Mirka Nulíčková 13.11.2023 23:09

Ten příběh je téměř psychologicko - detektivní.

Marie Magdalena Klosová 20.9.2023 23:11

Moc jste mě pobavila touto zádušní vzpomínkou. Úřednická mašinerie je skutečně nedostižná. Ovšem Vy jim to svou častou změnou identity také neulehčujete. Každopádně Vašim blízkým je už zase země lehká a Vy můžete klidně spát. Notabene, já jsem se svými syny vlastníma rukama vytvořila svému muži hrob z potočních kamenů a sama ho tam pak v urně s krabičkou oblíbených cigaret uložila. Po čase tam přibyl u můj tatínek a myslím, že je jim tam spolu veselo. mm

Jana Šenbergerová 19.9.2023 14:02

Hroby mých příbuzných se nacházejí v prostoru "od Šumavy k Jablunkovu". Připomněla jste mi, že je nejvyšší čas udělat pořádek se zesnulými.

Zdenka Jírová 19.9.2023 00:05

Konec dobrý, všechno dobré.

Jan Zelenka 18.9.2023 21:17

Tedy, tohle je příběh! Palec nahoru.

Jaromír Šiša 18.9.2023 19:33

Zajímavý příbeh, parádně sepsaný se sochou jako prémie.

Jana Jurečková 18.9.2023 15:19

V naší vesnici na hřbitově máme 2 hroby, stará se o ně manžel. Vím jen, že se platí na 10 let. Tchán má na hrobě voskovky, gazánie, muškáty. Umělé květiny jsem neprosadila....

Alena Velková 18.9.2023 14:22

Ten Zoubek je opravdu krásný.

Zpět na homepage Zpět na článek

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Dá se bydlet u rodičů? No, snad, ale...

Podle snachy by mladí neměli bydlet s rodiči. No upřímně řečeno, ona se nastěhovala k nám a ne my k ní, a tak jsem nevěděla, jestli si to mám brát osobně, když mi vyprávěla o tom, jak má ráda své rodiče a jak se na ně těší, když je vidí jednou za týden nebo čtrnáct dnů.

Dana Straková