Naše první porevoluční cesta do Vídně

Milá Maruško* moc děkuji za nádhernou vzpomínku - Vídeň je skutečně nezapomenutelná. Já jsem o své první cestě na západ už psala v roce 2019 v článku: Svatořečení Anežky České v Římě - bylo to v listopadu 1989 - ještě před otevřením hranic.

Moje porevoluční cesta do Vídně proběhla na začátku prosince 1989. Zároveň to byla moje vůbec první cesta do kapitalistické ciziny. Holt v minulém režimu jsem s ním nebyl konformní, tak jsem měl zaracha! Tak nostalgicky vzpomínám, že jsem prošel celou Mariahilfer Strasse, zíral s vyvalenýma očima na to všechno zboží a domů si mimo jiného přivezl dvojče radiomagnetofon. Nyní se tomu musím usmívat, protože od té doby jsem byl ve Vídni mnohokrát a prohlédl si její památky, příští týden tam opět jedu - předvánoční Vídeň má své kouzlo. A po listopadu 1989 jsem se postupně stal ostříleným cestovatelem prakticky po celém světě. Alespoň to mně přinesl listopad.

Krásné vzpomínání. Vídeň je nezapomenutelná. Také bych se tam zase ráda podívala.

Ve Vídni jsem byla jen jednou a bylo to mnohem později po revoluci. V rámci jednodenního zájezdu jsme prošli to nejzajímavější, Moc ráda bych se tam podívala ještě jednou.

Jste bezvadní cestovatelé.

Moje první polistopadová cesta byla do Vídně. Ještě dnes po letech se usmívám tomu, jak jsem si na Západ vzala sukni, halenku, kabátek a lodičky, zatímco ostatní jeli klasicky v džínách. Myslela jsem si, že se tak na Západě chodí. Znala jsem návštěvy starších manželských párů kráčejících ve východním Berlíně na nedělní oběd.

Marie, tleskám, parádní článek a speciální pozornost si zasluhuje fotečka z výuky cizích jazyků. :-) Vídeň je nám historicky, architektonicky i kulturně velmi blízká. Do rakouské metropole jsme s mužem jezdili často pracovně. Při loňské adventní návštěvě jsem obdivovala, jak se jim daří minimalizovat vizuální smog.

Bohužel jsem ve Vídni nikdy nebyl, ačkoli jsme kolem Vídně často projížděli při našich cestách do Středomoří. Je to krásné město s nádhernými památkami, což vaše fotky jen potvrzují. Obdivuji dílo rakouského avantgardního architekta Hundertwassera. Setkali jsme se s ním zejména v krásných lázních Blumau a trochu i v městečku Zell an See.

Ve Vídni jsem byla jednou před Vánocemi, město je krásné, ale ty trhy se mi nelíbily. Fotky jsou jako vždy moc pěkné.

Do Vídně to máme kousek a myslím, že hned po revoluci bylo plné "Brňáků". Jak jinak. Vždyť Brno je předměstí Vídně. :-)