Můj podzim života: Bilancovat, nebo dál hledat?

Pane Zelenko moc vám děkuji za nadherné zamyšlení*. Také se občas obracím k biblickému Kazateli. Když jsem před 12 roky jezdila za maminkou do nemocnice, tak právě ve vstupní hale jsem četla s velkým údivem tato příznačná slova: Jest čas rození i čas umírání . . . V té době jsem také daleko víc psala, přímo chrlila, měla v sobě mnoho myšlenek, které jsem musela dát na papír a snad si ani tolik nevšímala nevšedních krás přírody. Ale dnes mi setkávání s lidmi přináší daleko větší radost než dříve a už tolik nepotřebuji jen svoji samotu u papíru. Ale vám ze srdce přeji další krásné dny, které vám budou poskytovat další a další nové náměty a inspirace k psaní. A také splnění vašeho přitažlivého přání v podobě nového literárního díla*.

Nebilancovat, hledat dál! Přijímat výzvy, psát, chodit na sklenku s přáteli, zkrátka žít naplno!

Přečetla jsem pečlivě a dle mého názoru to není patlání se ve svém životě,ale docela pěkné zamyšlení a podělení se s námi o své úvahy.Je moc dobře,že máte stále naděleno žít tak jak žijete,přemýšlet tak jak přemýšlíte a pokud to tak cítíte,pište.Své čtenáře si Vaše knihy najdou.

Pane Jendo, podzim je velmi často ještě krásným obdobím. Střídá bouřlivější, horké nebo proměnlivé léto, po něm dává sice uklidnění, ale nechává nám stále sluneční svit a krásnou barevnou přírodu kolem. Vždyť ještě také i pro nás kvetou růže a než přijde mráz, může uplynout ještě řada krásných dní, které nám mohou být dány. Jen víru mít, doufat a jít ... / jak se zpívá v jedné známé písni/.

Jendo nemá cenu nějak v našem věku přemýšlet co bude či nebude dál. Raději se radovat z toho, co je v přítomnosti, hledat si to co nám přináší radost a dokud to půjde tak piš.

Jendo, přiznám se, že u některých Tvých článků musím trochu přemýšlet, abych jim porozuměla. Já svedu jen nějaké rýmovačky, nebo humorné psaní o tom, jak jde život. Přesto si článek / když mi neuteče/ ráda přečtu. Jsi zkrátka hlavička...

Moc hezky jste vše napsal. Já bych řekla - hledat dál. Díky.

Vnímám to tak, že člověk opouští tento svět, když už splnil, co mu bylo dáno a také to tak podvědomě cítí, většinou už je svým způsobem otrávený, nic ho nebaví. Snaží se léčit léky, ale duše už chce pryč. Vy toho máte za sebou, ale i před sebou hodně. Nechci Vás ujišťovat, že jste ještě to, proč jste tady, nesplnil. Děláte toho hodně a i přes mnohdy mrzutou náladu se toho držíte a to všechno naopak Vás. Nápady se na Vás hrnou. Nevyužít jich by snad byla zrada na svém nadání.

Pane Zelenko, Vaše úvaha mě oslovila právě v situaci, kdy po úrazu hledám své místo na slunci. Já děkuji Vám.

Paní Kollinová, děkuji za velmi empatický komentář.