Můj mladický idol: Jules Verne

Jendo, máš krásnou sbírku vernerovek. Hezký článek s dokumetací.

Verneovky jsem si přečetla někdy okolo 13 let,postupně všechny,co měli tehdy v městské knihovně. Mým dětem jsem většinu přečetla před spaním,od mala až cca do 1. třídy. Určitě to v nich někde zůstalo , ta dobrodružství - Dva roky prázdnin, Tajůplný ostrov ve mě zanechal poznatek,že tehdy byl v knize roven černoch orangutanovi,který tam dělal sluhu,nosil župan a kouřil dýmku a velmi si spolu rozuměli..... Možná ,že v dnešní době tohle už v knize není,asi jako detektivka od A.Christie už není Deset malých černoušků.....

Já ještě k Zuzce doplním, že jsem s postupem let řadu knížek rozdala - nejčastěji dětem našich kolegyní nebo kamarádek, případně jako dárky do knihovny. Verneovky jsem si nechala a mám je doma dodnes. Byly totiž mé nejoblíbenější knížky - s neohroženými hrdiny i zákeřnými zločinci, kterým se dostalo zasloužené odplaty. Po dvou nebo třech desítkách let jsem se k nejoblíbenějším z verneovek vrátila. Začala jsem je číst dětem ve škole - při výtvarné výchově jsem zadala práci, vysvětlila a pak už se ve třídě poslouchalo. Většinu dětí to bavilo.

Moje řeč....Třikrát podtrženo.....Verne je u mě král literatury...po celý život čtený a obdivovaný.

Moje řeč....Třikrát podtrženo.....Verne je u mě král literatury...po celý život čtený a obdivovaný.

Honzo. Já jsem taky měla v knihovně pár knih od J. Vernea. Ale bohužel jsem o ně přišla v srpnu 2002. Dokonce jsem i tu, kterou máš ve své sbírce - Dvacet tisíc mil pod mořem.

Úžasná sbírka verneovek! Také jsem je míval rád. A před pár lety jsem si přečetl Tajuplný ostrov a musel se poklonit sám sobě v dětském věku, že mi nevadilo přečíst návod k výrobě železa!

Verneovkám jsme obě se sestrou propadly na 2. stupni základní školy. Měly jsme jich hodně, ale bylo to nové vydání z 50. let, pouze s převzatými originálními ilustracemi. Já jsem ale jako správně netrpělivý Beran hltala hlavně děj. Marcela četla všechno. Mayovky jsem nikdy nečetla. Stačily mi západoněmecké filmy z 60. let. V Mayově muzeu v Radebeulu v bývalé NDR jsem se dověděla o autorovi informace, které mě odradily. Vás a Vaši sbírku obdivuji.

Jendo, líbí se mi, že na svůj mladický idol vzpomínáš i v seniorském věku. Tvoje verneovky jsou krásné.

ach jo, muž se zase neodhlásil, ten Oldřich Veselý jsem byla já :-)