Moje první cesta za železnou oponu

Děkuji za milé komentáře. Dnes nikam nemusím jezdit a občas bych taky potřebovala návod. U parkovacích automatů a nebo na některých wc. A víte, co byl pro mne velký šok? Turecké záchody v Bulharsku. Ale to byl rok 1972.

Norimberk byl také jeden z prvních cílů mých zahraničních cest po listopadu. První však byla Vídeň. Svůj první úžas z trhu jsem si odbyla ve Freiburgu im Breisgau ve Schwarzwaldu, kam mě pozval jeden německý historik. Je pravda, že u mnoha druhů ovoce jsem vůbec nevěděla, co to je. Ale hlavně jsem všude obdivovala čistá města, dopravu, přírodu, různé pokrmy. Protože jsem pak do Německa i jinam jezdila dost často, přestalo mě nějaké nakupování brzy bavit. Také mi jeden německý známý říkal, že to u nás bude tak jednu generaci trvat, než se náš stát ekonomicky srovná se Západem. No, dnes je to tak, jak je, a já se opravdu po této stránce s nikým srovnávat nepotřebuji. Děkuji za vzpomínku.

Moc krásná vzpomínka. Mám také jednu z první porevoluční návštěvy Švýcarska. Byli jsme u známých v malém městečku. Bylo léto, dozrávaly jahody. A na ulici před jedním obchodem s ovocem stál stojan s vystaveným zbožím. Polovina byly různé exotické plody, do té doby u nás neznámé, ale mě zaujaly právě ty zahradní jahody. Byly jedny jako druhá, krásně čisté, skoro stejně velké, krásně sytě červené, na platu s dolíky, jako bývají vejce. Myslela jsem si, že jsou umělé a známí z toho měli náramnou legraci.

Zase tam ty moje hvězdičky skočily samy, ale jen čtyři, tu pátou přidávám. V Norimberku jsem byla před před 4 lety na zasedání EU (dárek od syna, který vyhrál ve fotosoutěži) a moc se mi tam líbilo, hlavně večerní atmosféra. Hezky jsem si početla.

Lído, moc pěkný zážitek.

Děkuji, pěkně jsem si zavzpomínala na první cesty směrem na západ, kdy jsme byli asi všichni jak Alenka v říši divů. :-)