Ilustrační foto: Pexels

Jak mě děda naštval

12. 11. 2023

Můj děda byl mistr kolářský a kapelník. Ve vesnici byl, jak se dnes říká, celebritou. Jdeme spolu vsí a každý, kterého potkáme uctivě zdraví: „Dobrý den mistře“. Se svou dechovkou hrál na zábavách, karnevalech, na pohřbech i v kostele. Dokonce i v televizi byl.

prarodiče rodina vzpomínky

Autor: Jindřich Berka

Hodnocení:

(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 14.11.2023 16:40

Prožil svůj život, v dobrém i horším. Ale ten DD mu život jistě zkrátil.

Jitka Caklová 13.11.2023 09:31

Kdo ví jaké vzpomínky si, do svých sedmdesáti let, na nás uchovají naše vnoučata, zda je také "štveme" :-)

Marie Ženatová 13.11.2023 08:28

Vaše vyprávění* se mi dnes skutečně líbilo

Alena Velková 12.11.2023 21:43

Moc hezké vzpomínky.

Dana Puchalská 12.11.2023 20:44

Hezké, i když malounko smutné. Ale život přeci není jen bez starostí a trápení. Nebo snad ano?

Rostislav Mraček 12.11.2023 19:15

Ne vždy jsem příznivcem vašeho vyprávění, ale dnes to bylo znamenité!

Miloslava Richterová 12.11.2023 18:35

Díky za Vaše vyprávění.

Jitka Caklová 12.11.2023 17:07

Takovým člověkem, jakým byl váš děda, po svých předcích může být každý jeden z nás. Proč tomu tak není, nechť si odpoví každý sám.

Jan Zelenka 12.11.2023 14:40

Jindro, to je moc pěkný příběh. Takoví lidé, jako byl tvůj děda, dnes už bohužel nejsou. Ale abych to nezakřikl.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak to vlastně bylo? To už se asi nikdy nedozvím

Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o tom, co vás zajímá, když už se prostě nemáte koho zeptat na podrobnosti třeba ze života svých rodičů a jejich rodičů a ani se nemůžete ujistit v tom, že si dobře pamatujete i své zážitky z dětství. Mrzí mě to, protože by mě to moc zajímalo, měla bych spoustu otázek...

Dana Straková

Vzpomínka na moji babičku

Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo stojí před tabulí s křídou v ruce a učí nás násobilku nebo gramatiku. Můj největší učitel však nikdy ve škole neučil. Byla jím moje babička – nejhodnější, nejlaskavější a nejmilovanější bytost, která mi dala do života víc než kdokoliv jiný.

Iva Rudá