Milada (71 let): Rodina si mě předává jako pytel brambor
Ilustrační foto: Pexels

Milada (71 let): Rodina si mě předává jako pytel brambor

14. 11. 2023

Od chvíle, kdy jsem ovdověla, se děsím každého listopadu. Protože v naší rodině začínají Vánoce už v listopadu. Dcera i snacha začínají běsnit. Jejich touha po dokonalých Vánocích je nezměrná a nejhorší je, že mě do ní chtějí zapojit. Což odmítám.

S manželem jsme si dělávali hezké klidné svátky. Když byli dcera a syn malí, samozřejmě jsem vařila, pekla, zdobila, sháněla dárky. Když se osamostatnili, bývali jsme o Štědrém večeru s manželem sami. Dali jsme si lososa, zašli na půlnoční, chodívali jsme na procházky, popíjeli svařák. Muž mi říkal, ať nešílím s vařením a pečením, že je důležité si užít klidu, času, který na sebe máme. Jako by věděl, že ho už nemáme moc. Zemřel po krátké rychlé nemoci, když mi bylo šedesát pět a já jsem se postupně začala učit, jaké to je být vdovou a zároveň odejít do penze. Těžké to bylo, ale pak jsem si řekla, že musím zbytek života prožít, ne přežít, a tak jsem si našla brigádu jako uklízečka v domově seniorů. Líbí se mi tam, jsem mezi lidmi, mám čas si s klienty i popovídat, je tam fajn kolektiv a vedení si mě váží. Ostatně, sehnat uklízečku do důchoďáku je téměř nemožné, tak proč by nebyli rádi, že mě mají, že? Dcera mi říká, že je to nedůstojné, že si nepřeje, abych uklízela. Snacha mi řekla to samé. Ale já jsem ráda, že mám nějakou korunu navíc, mohu si vyjet do lázní, na výlety, letos uvažuju i o cestě k moři.

Dcera i snacha jsou hodné, ale moc si s nimi nerozumím. Stále se honí za dokonalostí, předhánějí se a na Vánoce to vrcholí. Už od listopadu organizují, kdo kde o svátcích bude, co se bude jíst, kdo dostane jaký dárek. Trvají na tom, že se o Štědrém dnu scházíme vždy celá rodina u jedné z nich, další den jdu k té druhé na oběd a následující den všichni přijdou ke mně. Je to pro mě čím dál více únavné a loni jsem si vymínila, že Štědrý večer strávím sama a pozvala jsem všechny k sobě až následující den. Všichni byli naštvaní, pořád se ptali, co jsem na čtyřiadvacátého celý den dělala, říkali mi, ať netrucuju. Ale já jsem opravdu chtěla být sama. Zašla jsem na hřbitov, udělala jsem si pak pěknou procházku. Mám totiž ráda stará pražská zákoutí. Bydlím na sídlišti Jižní Město, tak se do centra často nedostanu. Užila jsem si tam vánoční atmosféru, prostě jsem se courala starou Prahou.

Nechápu, proč rodina nemůže přijmout, že občas chci být sama, že mi samota nevadí? Dcera i snacha neustále opakují větu: Člověk nemá být sám. Ale já nejsem osamělá, jen prostě mám ráda klid, ticho, procházky. Mám dceru i snachu ráda, miluju vnoučata, ale ta předem organizovaná zábava na Vánoce mě ubíjí. Už teď mi dcera oznámila, kdy budu u ní, kdy u syna, kdy přijdou ke mně. Možná jsem reagovala nevhodně, ale řekla jsem, že nejsem pytel brambor, který by se nechal někam převážet. Že jestli chtějí, zvu je všechny jeden den na oběd, ale jinak že chci být sama. Řekla: „Mami, to je vyloučené.“

A tak se celý listopad zase bude odehrávat v oparu nepohody, neporozumění, ublíženosti. Snacha nedávno telefonovala a ptala se, kdy k ní přijdu, abychom společně pekly. Nechci s ní společně péct. Necítím se v její kuchyni dobře, jsem zvyklá na své věci. Řekla jsem, že napeču sama, ale vlastně bych se bez cukroví docela dobře obešla. Mám cukrovku, snažím se pár kil shodit. Snacha si stěžovala synovi, že prý dělám fóry, že zase komplikuju přípravu Vánoc. Syn telefonoval, vyptával se, jestli je vše v pořádku. Oni to myslejí dobře. Problém je ve mně. Vím, že mnoho osamělých lidí by dalo nevímco za rodinu, která o ně projevuje zájem.

Jenže každý jsme jiný a já jsem v životní fázi, kdy mi dělá dobře ticho, klid, samota. Pokouším se to rodině vysvětlit. Myslím, že jediný, kdo mě chápe, je vnučka. Ta mi nedávno řekla, že ji Vánoce neskutečně lezou na nervy a že by si je přála strávit sama u moře. Uvědomila jsem si, že je to dobrý nápad. Asi si další rok to moře koupím na čas Vánoc. Chápu, že si o mě mnoho lidí pomyslí, že jsem sobecká, nevděčná. Ale mě by zajímalo, jestli podobné pocity mají i jiní lidé, jestli jim také nevadí samota. Nebo jsem divná?

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

Můj příběh
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.9 b. / 41 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Postupa
A´t si paní dělá vánoce podle svého, já také jezdím k moři i přes Silvestra a lepší oslavy jsem nepoznala.Dělám to letos pátý rok.Je to jen a jen její život.
Lenka Kočandrlová
Tohleto si neumím představit. Od doby,co se děti osamostatnily, neděláme s manželem žádné komedie s Vánoci.V podstatě je to den jako každý jiný. Dárky nedáváme, jen pro vnučku něco menšího. S jídlem taky nic moc,cukroví dávno ne - to se člověk jen zbytečně přežírá ! Když tak se jdeme projít do lesa a po večeři si každý jde po svém. Děti se mohou stavit jindy, většinou až na Silvestra. Kdybych byla sama,rozhodně se nedám někým manipulovat, celý život mám svoji hlavu a doufám,že mi to vydrží až do smrti.
Miloslava Richterová
Respektovat a být respektován, kdy se to lidé naučí? Nemyslím, že problém je u Vás, jak píšete. Jen vydržte a stůjte si klidně za svým názorem. Krásný čas Vám přeji:-)
Ludmila Černá
Jak já vám rozumím...Bohužel vánoce ovládá komerce. Všude hustí lidem do hlavy, jak by měly vypadat atd. Zkuste dětem vysvětlit, třeba hned v lednu, že je máte ráda, ale jejich styl slavení vánoc je jejich styl a ne váš. Určitě to pochopí, budou mít na to 11 měsíců čas.
Vlasta Brabcová
Ach paní Milado, jak já Vám rozumím. Jsem taky vdova, děti jsou dospělá, ale nikdo ně neřídí. Dokonce už rok mám přítele a budeme na štědrý den sami a v klidu. Děti přijdou druhý den všechny na odpolední svačinu a tzv. dožernou. Ani mě nenapadne něco vařit. Další den si s partnerem uděláme výlet na Karlštejn. Nic jiného nepotřebujeme, projdeme se a dáme si svařák a je to.
Daliah Žižková
xxx
Ilona Marešová
Když jsem po odchodu manžela zůstala sama, tak jsem vlastně ani moc sama nebyla. Dcery se skutečně starali o to, abych neměla čas na smutek. Každý Štědrý den, ještě když byl manžel, byli u nás všichni, prostě celá rodina, někdy i s večeří. Jeden svátek u nás i oběd. Klid a pohoda. A nezměnilo se to ani po tom, co jsem ovdověla. Štědrý den odpoledne a večer společně a a k tomu ještě jeden den i sváteční oběd. Jsou to krásné chvíle a vždy se těším, že si posedíme ve vzájemné blízkosti.
Radmila Coufalová
Kdo nechce být na svátky sám, být by neměl. Ale komu to tak vyhovuje toho by mělo okolí respektovat. Je to jen den v roce (i když hodně specifický), s rodinou se můžete sejít kdykoliv. A moc Vás obdivuji, že dokážete ve svém věku dělat těžkou a přiznejme si i hodně nepopulární práci. Musíte být výjimečný člověk.
Eva Kopecká
Jsou lidé, kteří by trávení svátečních chvil uvítali a nikdo jim je nenabídne. A jsou lidé, co jsou svou rodinou doslova organizováni. Zamlada tchýní a tchánem, a po ovdovění jsou cílem snaživých mladých. Najít řešení dobré pro všechny je asi nelehké. Zrovna nedávno jsem četla, jak někomu mladí oznámili, že jedou na celé vánoční prázdniny pryč. A ten osamocený rodič z toho byl hodně špatný. Čekal pozvání. Na druhou stranu pokud je ten důchodce zdravý, soběstačný, bydlí ve svém, pohodlném, myslím, že není problém si doma uvařit něco dobrého, projít se a pustit si pohádku. S dětmi se lze domluvit na návštěvě první, druhý svátek, mezi Vánocemi a Silvestrem, všechno je na domluvě. A není dobré nikoho druhého do něčeho tlačit. Znám lidi, kteří se doslova nacpou k mladým na celý Štědrý večer, přestože jsou doma dva, přestože mají do důchodu daleko. Mladí jsou z toho nešťastní, je to každý rok důvodem k hádkám. A znám lidi, co by raději byli v pohodlí svého domova, ale musí poslechnout svoje děti, které řeknou něco v tom smyslu, dyť by ses tady sama ubrečela, musíš k nám. Oni to myslí dílem dobře, dílem se trochu obětují pro dobrou věc, a tak jsou ty Vánoce společné...mezi námi...jako kritickou vidím dobu o Štědrý den v čase 18-20. A myslím, je u nás hodně single domácností a člověk by to až tak neměl hrotit. Neměl by nutit ani sebe, ani druhé. Nikam by se neměl vnucovat a nikomu by neměl svou verzi nutit. Není žádná tragédie být na ty svátky sama, pokud je člověk soběstačný a v pořádku....Lze se domluvit. Ti, co bydlí blízko,, k sobě zaskočí a kdykoli můžou odejít do svého. A ti, co to mají k sobě x kilometrů, tam je potřeba, aby iniciativu vyvinuli ti mobilnější a silnější.
Jarmila Komberec Jakubcová
Mám kamarádku, která každé Vánoce jezdí do lázní, které pořádají i Vánoční pobyty. Letos jede do Fr.Lázní Spa Pawlik. Kdybych neměla novou kočičku, která si na mně zvyká jela bych s ní. A mám velmi hodnou rodinu, která mi do ničeho nenutí, vnučka mi i nazdobí stromeček, snacha zase připraví večeři a syn rozsvítí celý domeček zvenku.Zkusila jsem Vánoce u moře, je to poprvé moc hezké, podruhé už se mi to tak nelíbilo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.