Už neříkám „nevím"
Ilustrační foto: Pexels

Už neříkám „nevím"

17. 11. 2023

Už jsem ve věku, kdy můžu říkat pouze ano a ne. To hnusné slovo „nevím“ jsem ze své slovní zásoby již vypustil. Těšil jsem se na to celý život. Nikdy jsem ho neměl rád. Raději mám ne, protože vím, na čem jsem.

Zrada také bolí nejvíce od svých blízkých. Nemusím se ponižovat a doprošovat. Ani prosit o rande. Snažím se nepoužívat výmluvy. Klidně do očí řeknu, že se mi nechce, že se mi to nelíbí. Mrzí mě někdy manipulace, která občas zasáhne i mě. Jsem člověk vnímavý, takže motivy většinou jsou mě známy. Pokud se vám něco nelíbí, tak mi to klidně vhodným způsobem vmeťte do tváře. Stejně to je podle vaší řeči těla poznat. Strávím i nepříjemné věci. Patří to k životu. Tím si udržuji duševní rovnováhu.

Každý jsme jiný, ale také výjimečný. Někdy se pousměju nad sdělením: „Zítra nemůžu, něco na mě leze. Jsem asi nemocný.“ Žádné příznaky nevidím a zítra ho potkám v supermarketu. Přivítám raději ne. Ani důvod mi nemusí sdělovat. Je to tak lepší, protože se nemusí zamotávat do lží a nemusí si pamatovat, na co se vymlouval. Výmluvy beru na vědomí, odpovím lakonicky O.K. a myslím si své. Udělejte první krok. Přestaňte se vymlouvat. Usnadní vám to vztahy.

Slovo nevím nebo záměrné neodpovídání je většinou alibismus. Každý ví, ale myslí si, že svou negativní odpovědí by vzbudil nelibost u osoby, na které mu záleží. Proč to neřeknou na rovinu? My to přece pochopíme. Třeba si myslí, že je to pohodlnější, že se nebudeme zlobit. Jenže je to naopak. My se nezlobíme na to, že třeba z toho sejde, ale za manipulaci z jeho/její strany. Příkladů bych napsal na sto stránek.

Nechceš? Je to tvé právo. Mě se také někdy nechce. Potetované šedesátnice mě neohromí. Život a skandály celebrit mě nezajímají. Soustředím se na sebe a lidi, které mě zaujmou. Nepatřím ještě do starého železa a život mám rád. Nemám pupek a neležím na gauči. Jen se nepodbízím. Autority mě nezviklají. Nikdy jsem neměl rád sociální hry. Když někdo dělá ze mě blba, tak se nekompromisně ohradím. Nenechám se ponižovat.

Mohu si konečně dovolit být upřímný a je mi fuk, jestli se to někomu nelíbí. Měnit se můžu, ale jen když chci já. Zraňovat druhé nechci. Pokud se tak stane, tak je to neúmyslné a vždy se snažím omluvit. Je pravda, že tělo nás již zlobí, ale o to víc jsme svobodnější. To je ta výhoda podzimu života.

 

Můj příběh životní postoj
Hodnocení:
(4.9 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Michaela Přibová
Pane Berko, váš článek se mi líbil. Dýchá z něj vyrovnanost ducha, víte, co chcete. Děkuji.
Lenka Kočandrlová
Celý život nejraději říkám ano nebo ne. Slovo nevím se hodí třeba k odpovědi na dotaz : Kdo napsal knihu Zelená brambora na nebi ? Pokud autora jistě neznám,má/ musí se odpovědět - nevím. Pokud nechci někomu pomáhat a on se stále vyptává,řeknu hned ne! Ušetří se tím plno času,člověk hned ví, jaký kdo doopravdy je , nesplete se v odhadu solidnosti osoby,a hlavně - nemusí si nic vymýšlet,proč ne a proč ano, proč nevím.
Jindřich Berka
Oprava. Myslel jsem slovo nevím, nikoliv ne.
Jindřich Berka
Jendo, ty to slovo vytrhuješ z kontextu. Já přece píši o tom, že lidé ho požívají, aby se zbavili odpovědnosti. Říkají nevím proto, aby nemuseli říkat ne. Myslí si, že si to s druhými takto nerozhází. Beru, že slovo ne můžou používat lidé nerozhodní, pro které je rozhodování velký problém. Jindra
Jan Zelenka
Už jsem v jednom svém fejetonu psal, že stáří přináší s sebou určitou svobodu konání a myšlení. Ovšem klidě, vedle Ano a Ne, řeknu i Nevím. Nevidím jediný důvod se toho slova vzdávat. Nejsem vševěd.
Jana Jurečková
Je za tím kus odvahy říct ANO nebo NE, ale je to správné a férové. Mám kolem sebe lidi, kteří lžou, kličkují většinou říkají : "Já už něco mám". A pak se prozradí, že nic nemají. Nelíbí se mi. Moc hezky jste to napsal. Díky.
Jindřich Berka
Paní Kollinová, má myšlenka je rychlejší než kontext. Někdy to chrlím tak rychle, že to po sobě ani nečtu. Pro mě není důležité já nebo my, ale co jsem chtěl tím říct. Jinak máte samozřejmě pravdu. Díky. Jindra
Jindřich Berka
Paní Kollinová, člověk, pokud chce něčeho dosáhnout a kvalitně životem projít musí znát, své zdroje, schopnosti a možnosti. Také své ambice a mít sny, přiměřené sebevědomí a odvahu. Co můžeme ovlivnit a co ne. Připravovat se na to, co mě čeká i na stáří. Neměl jsem to v sobě, ale život mě naučil. Já se rád učím. Přeji příjemný den. Jindra
Jiří Dostal
:-) Bezmozkova pantomima potmě... :-)
Jana Kollinová
Pane Berko, z článku je zřejmé, že jste dosáhl vybalancované úrovně žití v souladu s vlastními představami, požadavky a přáními. Ne každý dojde tak daleko. Nechť Vám to vydrží tak dlouho, jak si zasloužíte. Z vlastní zkušenosti však mám výhrady ke kategorickému pojetí, Vaše citace: "Proč to neřeknou na rovinu? My to přece pochopíme," konec citace. Zevšeobecnění do slova "My" není relevantní, lépe by nosnou myšlenku vystihla prezentace v 1. pádu zájmena JÁ - o tom je článek. Ne každý to má tak nastaveno.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.