Dvě tchyně – vztah, který bývá ďábelský a ničí život v rodinách
Ilustrační foto: Ingimage

Dvě tchyně – vztah, který bývá ďábelský a ničí život v rodinách

27. 11. 2023

Jde o vztah, o kterém se nemluví. Dvě ženy, které se seznámily díky tomu, že se vzaly jejich děti. Často jde o naprosté odlišné osobnosti, které by si za jiných okolností neměly co říct. A teď jsou součástí jedné rodiny.

Zpravidla se píše a hovoří o vztahu snachy a tchyně, případně zetě a tchyně. Bývá nazýván komplikovaný, často jsou v této souvislosti zmiňovány humorné historky. Ale jako by se zapomnělo, že existuje i vztah mezi dvěma tchyněmi.

„Když syn oznámil, že se bude ženit, byla jsem ráda, protože mi jeho přítelkyně byla od začátku sympatická. Taková holka do nepohody, která mu do života vnese řád a rytmu. Tak jsem ji viděla a taková opravdu je v nejlepším slova smyslu. Ale když se poté seznámily rodiny a já poprvé viděla její mámu, bylo mi jasné, že s tou si rozumět nebudu,“ vypráví sedmdesátiletá Jana.

Tvrdí, že matka její snachy je naopak velmi submisivní, klidná, hodná. „Vlastně je to hodná ženská, ale já si s ní nemám co říct. Ona je schopná povídat si akorát tak o nemocech, na nic nemá názor. Jediné, co pořád opakuje, je to, že se mladým musí pomáhat. Neustále jim něco podstrkuje, třeba jim přinese nahnilou okurku ze zahrádky a oni ji stejně hodí do koše,“ říká.

Když na toto téma dala řeč s kamarádkami, uvědomily si, jak málo se mluví o vztahu žen, které se staly tchyněmi v jedné rodině. Nenašly na toto téma na internetu žádný text, žádné názory psychologů, přičemž jiné vztahy v rodinách jsou rozebírány ze všech stran.

„Jde o poněkud opomíjené téma, přičemž vztah dvou tchyní bývá stejně komplikovaný jako vztah tchyní a snach. Ale znám naopak i případy, kdy se z takových žen stanou kamarádky. Obecně vzato by mělo platit totéž, co ve vztahu tchyně a snachy – nepletu se mladým do života, když se mi  výrazně nelíbí něco, co se mě týká, projevím názor, ale neočekávám, že se jim někdo bude řídit a respektuju, že jsme každá jiná,“ říká terapeutka Jana Novotná.

V některých rodinách se však vztah dvou tchyní mění v soupeření o to, která bude oblíbenější, užitečnější.

„Doslechla jsem se, že mě matka mého zetě pomlouvá. Říká o mě, že pořád někde jezdím, že prý takzvaně nejsem do domácnosti a že dcera je po mě. Tak to mě urazilo. Nejdříve jsem nechtěla dělat potíže, ale když se na jedné rodinné oslavě nafukovala a předváděla, co všechno stihla upéct a nakoupit a nazdobit, dala jsem najevo, že o těch pomluvách vím. Tvářila se, že netuší, o čem je řeč,“ vypráví čtyřiašedesátiletá Marcela. Tvrdí, že maminka jejího zetě kupuje vnučce drahé dárky a různými způsoby bojuje o její přízeň. „Dcera mi dokonce řekla, že ji slyšela, jak se vnučky ptá, kterou babičku má raději, zda ji nebo mě. Je to trapné a ubohé, ale nic s tím nenaděláme, pokud nechceme vyvolávat v rodině neshody,“ říká.

Soužití dvou žen, které svedlo dohromady jen to, že se vzaly jejich děti, je z podstaty věci značně komplikované a vyžaduje nadhled. Zpravidla jde o dámy, které nemají nic společného a za jiných okolností by se nepotkaly. Seznámily se díky tomu, na co samy neměly žádný vliv. Takže se tímto způsobem stanou součástí jedné rodiny třeba vysokoškolská profesorka, která veškerý volný čas věnuje cestování a pod pojmem vaření si představí jen rychlou přípravu těstovin a paní žijící od mládí na venkově, která vychovala tři děti, zvládá velké hospodářství, nikdy nebyla u moře, vůbec po tom netouží a pod pojmem vaření si představuje výhradně husu se zelím nebo svíčkovou.

Nemají si spolu moc co říct, životní styl té druhé připadá každé z nich zvláštní.

Pokud jde o dámy moudré, stýkají se jen v nezbytných případech a povídají si pak nezávazně, mile, ke konfliktům nedochází. Pokud jde o dámy poněkud dominantní a přesvědčené, že jiný životní styl než ten jejich, je špatný, může z toho být v rodině pěkně výbušná situace.

„Moje máma nesnáší, když jdeme o víkendu ke tchyni. Jenže děti chtějí raději tam. Je tam prostě pohoda. Sedíme na zahradě, tchyně nikoho do ničeho nenutí, nachystá mísu zeleniny, sýry, povídáme si, děcka běhají. Návštěva u mé mámy je stres. Pořád děti peskuje, vyptává se jich na školu, nutí je do jídla. Navaří, nedá si vymluvit, že nestojíme o králíka s knedlíkem, pak nám to ještě balí domů, my to nechceme, prostě stres,“ vypráví pětatřicetiletý Petr. A pokračuje: „Uvědomil jsem si, že máma s tchyní soupeří, protože mě dorazila otázkou: Řekni mi, v čem je ona lepší než já?“

Ke komu se půjde na Vánoce?

Čí oslava narozenin byla lepší?

Která z nás dělá lepší vanilkové rohlíčky?

Proč mladí chodí častěji k ní a ne ke mně?

Co koupit vnučce, aby mě měla raději než ji?

Ano, to jsou otázky, které si tchyně často kladou, když přemýšlejí o druhé tchyni v rodině.

Nicméně, jak už to v případě vztahů bývá, stejně jako je mnoho těch komplikovaných je mnoho i pěkných, příjemných, povedených. O těch se zpravidla nemluví, nepíše. Není důvod, když něco funguje, okolí to přijímá jako samozřejmost, ne za cosi vzácného, obdivuhodného.

A tak existuje mnoho rodin, v nichž se z tchyní staly kamarádky. V jedné se dokonce časem ustálil model, že spolu dvě tchyně jezdí každý rok na týden k moři. „Když se naši mladí dali dohromady, od začátku jsem byla ráda, že naše rodiny jsou podobné. Porozuměli si jak naši manželé, tak my dvě tchyně. A to tak, že jsme si spolu jednou vyjely k moři, protože naši chlapi na horko a koupání moc nejsou. Bylo to tak příjemné, že jsme spolu letos byly už potřetí a rozhodně nekončíme. Dcera se sice nenápadně ptala, jestli nechceme vzít i vnoučata, ale to ne, my si tam jedeme odpočinout a pobavit se, dětiček si užíváme jindy, to je naše dámská jízda,“ vysvětluje třiašedesátiletá Blanka.

Být dobrou tchyní je těžká práce. Být k tomu navíc dobrou kamarádkou druhé tchyni, je práce dvojnásobná. Takže všechny dámy, které toto dokázaly a v budoucnu dokážou, si zaslouží obdiv a úctu.

 

 

 

 

psychika rodina společnost
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ludmila Černá
Jaká jsem tchýně netuším, ale snažím se nedělat to, co jsem na svých tchýních nesnášela. Měla jsem dvě. S tou první jsem se stýkala i po rozvodu. Asi mě moc ráda neměla, ale byla to babička mých dcer...Sama mám tři dcery, věkový rozdíl mezi nejstarší a nejmladší je osmnáct let. Zásadně jim do ničeho nemluvím. Zetě respektuji, je to jejich domácnost a já jsem tam host. Další tchýně jsou daleko, takže se potkáváme minimálně. navíc Jsem v porovnání s nimi stará, ale vycházím s nimi normálně. Každá jsme jiná, kamarádky nebudeme, ale respektujeme se. špatnými vztahy nebo pomluvami bychom nikomu neprospěly.
Radana Chybová
Maminka mojí snachy je báječná ženská,hrozně se spolu nasmějeme třeba když hodnotíme,co mladí vyvádějí . Společné vnouče milujeme,i když její je už šesté a moje první. Moje maminka vždycky vyprávěla jak její tchyně jezdila přes půl republiky za její maminkou,která nemohla opustit hospodářství. Sama jsem tchyni neměla,ale vždycky jsem si říkala,že navážu na tradici založenou mými babičkami,které se měly vzájemně rády a taky dobře vycházely s partnery svých dětí.
Jiří Dostal
:-) Slušivý klobouček z višňového špalku dodá každé tchýni k rodinným besedám TONAK - Přežití úderů palicí či sekyrou zaručeno! TONAK je tu pro vás! :-)
Dušan Brabec
Zažil jsem dvě tchyně, a to hodně rozdílné. První vzdělaná, chytrá, ale odměřená, druhá zprvu nedůvěřivá (vždyť její jediná dcera si brala rozvedeného mužského se dvěma dětmi), ale pak vynikající. Snad mne měla dokonce někdy raději než svoji dceru. Bohužel všechny tři ženy už jsou na nebesích...
Zdenka Koldová
Zdravím...tak k danému tématu mám také osobní zkušenost:s tchýní mého syna jsem se stýkala nadále i poté,co snacha /její dcera/ opustila nejen mého syna,ale i jejich tři děti a dům s nesplacenou hypotékou.Poslední třetí dítě bylo ještě školou povinné a navíc tzv."kukačka",kterého syn vychovával jako vlastního,přestože věděl,že není jeho biologickým otcem.Snacha ani neměla zájem se na další výchově dětí a to ani toho nejmladšího podílet,chtěla hlavně rychle rozvod.Musím ovšem podotknout ,že matce snachy se chování dcery také nelíbilo,ale my s manželem jsme nemohli dělat nic jiného,než dle možností pomoci synovi aby vše zvládl jak mentálně tak i ekonomicky.
Danka Rotyková
Jsem teprve na začátku procesu "jak se stát dobrou tchýní", ale už teď je mi jasné, že to bude stát spoustu sil. Ostatně, když si vzpomenu na první rok, kdy jsem se já stala snachou, také to nebylo jednoduché, už proto, že jsem s mojí tchýní bydlela v jednom bytě 23 let. Ale to se nedá porovnávat, dnes jsou mladé ženy jiné něž jsme bývaly my.
Jana Šenbergerová
Této zkušenosti jsem byla ušetřena. Tchýně mé dcery zemřela dva dny poté, co jsme se poprvé setkaly. I když to vůbec nezní hezky, byla jsem jí za to upřímně vděčná. Já bych takovou tchyni nechtěla.
Eva Kopecká
Moji rodiče a mí tcháni byli tak rozdílní, jak to jen šlo. Těšila jsem se a doufala, že až si obě děti najdou partnery, budu mít na světě možná víc o nějakou tu spřízněnou duši. Opravdu jsem si vážila maminky synovy přítelkyně, která dokázala po rozvodu s mužem v nelehkých podmínkách své děti vychovat sama a babičky svého zetě, která dokázala vnoučatům nahradit zemřelé rodiče. Na první dobrou jsem si s oběma sedla tak, jako bychom se znaly odjakživa. Obě musely od svých dětí vědět, že mladým dovedu maximálně pomoct a přitom do ničeho nezasahovat. Daly mi to při prvním setkání moc milé najevo. Babička zetě mě beze slov objala a políbila na tvář. Maminka letité přítelkyně mi podala ruku a poděkovala za to, že jsem tak hezky její dceru přijala do rodiny. Obě mě hodně překvapily. A na obě budu vždycky ráda vzpomínat.
Jana Tulejová
Tchyně i tchán našeho syna se velmi rozčilili, když se dozvěděli, že jsme se s mužem vzali. Své dceři řekla, že to by se u nich nemohlo stát, něco takového hrozného! Dodnes jsem to nepochopila. Naštěstí se s nimi nemusíme stýkat.
Dana Divišová
S tchýněmi mých dětí vycházím velmi dobře. Mám ve svém okolí rodinu, kde děti se sice rozvedly, ale obě babičky (obě tchýně) spolu na střídačku hlídají vnoučata a jezdí spolu na výlety. O tři vnoučata je tak dobře postaráno a maminka může v klidu učit na ZŠ.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.