Brzy se stmívá
FOTO: Marie Macková

Brzy se stmívá

30. 11. 2023

Tak a máme zase vyměněný čas, vrátili nám hodinu, kterou si vypůjčili na jaře. Vstáváme za světla, ale stmívá se po odpolední svačině. Ale ono to má něco do sebe. Aktivní část dne ještě neskončila a už je tma.

Mám ráda procházku uličkami, kde lidé nemají potřebu hned, jak se sešeří, zatemňovat okna. Neokouním zvědavě, ale jen tak letmo nakukuji do domovů jiných. Dělá mi dobře vidět, že tu žijí lidé normálními životy, hrnek na stole, skladovací krabice na skříni, kytky na oknech, žehlička připravená k práci nebo chladnoucí po vykonané práci? Těžko říct. V tuto dobu obvykle ještě nevysílají obrazovky své neosobní světlo a člověk si užívá zvláštní klid.

Rozsvícená okna škol v tomto čase dávají na vědomost, že se konají rodičovské schůzky. Denně rozsvícená okna nemocnic a ústavů říkají, tady je pořád někdo vzhůru.

V historickém centru svítí ve starých domech sem tam okénko. Domy tu nejsou úplně obydlené a instituce pracující přes den už pomalu končí. Většina svítících oken různých tvarů vyzařuje určité tajemství a člověk si představuje skrytý půvab místností ve starých domech.

Zcela neskrytě někde září rozsvícené výlohy a velká okna restaurací. V takovém pátečním večeru, bývají zaplněné a člověk má pocit, že je svět tak nějak normální. Občas je ale rozsvícená výloha zatažená žaluziemi, vykazují určitou omšelost, sklo bývá opocené. Tato okna neokna skrývají příbytky nejchudších, námezdních dělníků různých národností, kterým někdo pronajal k bydlení něco, co k bydlení určeno původně nebylo. A člověk má pocit, že ten svět někdy tak nějak normální úplně není.

Nemám ráda žaluzie. Chápu jejich význam. Dům ze skla je hezká věc, ale přece jen domov je od toho, aby skýtal potřebné soukromí. Když se vracím domů, naše okno působí jako zapomenuté v čase sice nedávném, ale přece jen minulém. Muškát na okně, za muškátem barevný veselý závěs, za závěsem lampa, která ho prosvětluje. Vlídný světlý obdélník v tmavé ulici. Možná, že se tak jeví jenom mně, protože je to naše okno, nevím. Žaluzie ale stahovat nemíním.

Večer nebo spíše v noci, chodívám na zahrádku, dívám se na hvězdy, přemítám o velikosti stvoření, o zázraku bytí a myslím na blízké. A tamhle ještě také svítí okno, asi je tam někdo sova jako já.

Nejkrásnější jsou lampy svítící do korun zlátnoucích stromů. Stromy proměněné v pochodně zlaté krásy, světlem doprovázejí padající listy jako symboly uplývajícího času. Zbarvené listy nepřemýšlejí o tom, jaká je hodina. Padají tiše a poslušně. Nastal jejich čas.

letní a zimní čas lidé Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Macková
Děkuji za Vaše ohlasy. Paní Velkové rozumím, ono taky záleží v jaké výšce je okno.
Marie Ženatová
Díky moc za hezký článek*. Když tak hezky padá sníh tak si klidně odtáhnu i záclonu abych se mohla co nejvíce tou nádherou kochat a to i ve večerních hodinách ♥
Zuzana Pivcová
Vybavila se mi moje někdejší polistopadová návštěva v Nizozemsku v malé obci, kde jsem byla na návštěvě. Líbilo se mi, že v domcích a vilkách neměli vůbec záclony ani závěsy, natož žaluzie. každý se mohl klidně podívat.
ivana kosťunová
Připomněla jste mi moje dětství, kdy jsem v pozdních odpoledních rodinách chodila setmělým městem domů z hudebky. Tehdy žaluzie nebyly nikde, jenom závěsy a stíny za nimi. Představovala jsem si , kdo tam asi bydlí, a co zrovna ti lidé dělají. A lampy pouličního osvětlení byly dost daleko od sebe, takže jsem přecházela ze světla do tmy. A sníh padal....
Miloslava Richterová
Jsou kouzelná ta setmělá odpoledne a večerní procházky. Taky ráda postojím pod oblohou. Pěkné je vnímat atmosféru zvenku, zrovna tak je pěkné postát u okna a pozorovat svět kolem, pod lampou nasvícený padající sníh, déšť, nebo žluté listí snášející se do bílého podkladu. Díky.
Alena Velková
Milá úvaha. Já ale patřím k těm, co zatahují žaluzie ihned...mám jakousi fobii, že by na mě někdo mohl koukat ze tmy...sle to mám od dětství.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.