Poprvé v zahraničí: Že by rodiče přece jen neměli vždy pravdu?

Žasnu,v kterém že roce to mělo být??? Ani se mi nechce věřit,že by u nás mohl být po r. 1968 tak naivně zabedněný a věřil všem takovým smyšlenkám ?? My tedy věděli všechno,jak se mají na Západě, co si může obyč rodina se čtyřmi dětmi dovolit,jaké mají ošacení, auto,věci. Měli jsme příbuzenstvo v Záp.Německu, jezdili k nám každý rok asi od r. 1965. Tak jsme věděli,že strejda pracoval v Belgii,aby si více vydělal,než v NSR, že teta nepracovala, jen se starala o 4 a později o 6 dětí... Měli auto - my ne,televizi - my ne, jejich děti byly oblečeny skoro jako my,na fotkách se nepozná, že by měli modernější ošacení,než my. Už si nepamatuji,co nám přivezli,taky žili dost skromně. Později jsme se dívali na německou TV,prohlíželi si katalogy Neckerman,Bader a jiné,líbily se nám jejich šaty a boty. Z cizích čokolád jsme nebyli vedle,neb jsme mívali hromady čokolád,lahví s alkoholem,pytlíky káv,zahraniční cigarety a mýdla.co mámě dávali cizinci,pracovala v ubytovací kanceláři lázní. Dokonce jsme asi od r. 1969 dostávali odložené oděvy po německých dětech,tak ani to mi nepřipadalo nějak extra. No dalo by se ještě mnoho psát.Já byla poprvé v NSR v r. 1988, jediné co mi připadalo divné bylo,jak řidič najde svoje auto na parkovišti u obchoďáku.Jo a z těch hor zboží,co jsem viděla v obchodech,se mi dělalo až mdlo, taky jsem neměla dost marek a vlastně jsem se nemohla rozhodnout,co si koupit,tak jsem si ani nic nekoupila....A před odjezdem a po návratu se člověk musel zpovídat , i písemně, na podniku,na zvláštním oddělení,byl tam nějaký STB pracovník,který se cítil silně důležitě,atd. atd.

Zvláštní příběh. Marně se snažím si vybavit, zda jsem si někdy myslela, že v tom kapitalismu je vše špatně. Už jen to hlídání hranic. A ta nemožnost vycestovat do té proklínané kapitalistické ciziny...Snad proto, že jsme v rodině měli vystěhovalce i emigranty, že jsem chodila do kina a poslouchala rádio Luxemburk.

Popsala jste to přesně tak, jak jsem se cítila i já, když jsme poprvé (až po roce 1989) přijeli též do Švýcarska. Nejvíc mě šokovalo to, že náš známý, který pracoval v jedné bance, si na kartu vyzvedl peníze v bankomatu. Dovede si to představit? Prostě strčíte kartičku do škvíry a vypadnou vám peníze! Tenkrát bych se snad snáz vyrovnala s tím, kdyby tu přistáli Marťani.....

:-) Mamka, taťka sedmilháři a dceruščin surrealismus z říše divů... :-) Arteterapie?

Napsala jste to pěkně, s něčím jsem (ale až po listopadu) měla na Západě obdobnou zkušenost. Ale ještě víc než spotřební průmysl mě zajímala tamní doprava, bydlení, zdravotnictví a celková sociální politika.

Čokoláda byla fuj.. co by asi říkali na nám dnes nabízené potraviny.. ?

I já jsem si početla, a musím Vám dát v mnohém za pravdu.

Moc pěkně jste to napsala. Díky. :-)

Zaplať pán bůh, že mě rodiče říkali pravdu a tak už jako dítě jsem věděla co je ten socialismus zač.

Napsala jste to perfektně.