Paradoxy života
Ilustrační foto: Pixabay

Paradoxy života

5. 12. 2023

Máte také někdy pocit, že vám něco schází? Já občas ano. Je to takový neurčitý pocit. Většinou to není ale nic materiálního. Co potřebuji k normálnímu životu, to mám. Mám pěkný byt, přiměřenou penzi a i přiměřené nároky na život, odpovídající mým průměrným příjmům.

Mít více peněz by určitě nebylo špatné. Otázkou ovšem je, co potom s nimi. Já víc nepotřebuji. Při takových úvahách je vždy limitující věk a také zdravotní stav. Zvláště, když se člověk ocitne v podzimu svého života.

V průběhu svého života nasbíráme mnohé zkušenosti, návyky, poznáváme i svět a peníze, které si vyděláme, se snažíme, většinou, i smysluplně investovat. Vydělané prostředky nám přináší svobodu a zbavují nás existenčního stresu. Ale tyto hmotné požitky jsou jenom jednou, avšak potřebnou součástí života.

Co mi tedy vlastně chybí? Nejsou to, v  žádném případě, hmotné prostředky. K  průměrnému životu mi, ty současné, bohatě postačí. Nemám zvláštní nároky. Je to takový životní paradox. Prostředky k životu jsou, ale stejně nám občas něco chybí. To něco, co nosíme stále ve svém podvědomí. Něco, co se jen obtížně specifikuje. Já ke svému životu potřebuji spíše lidi.

Většinu svého života obvykle trávíme v kruhu rodinném. S životním partnerem a dětmi prožíváme chvíle dobré, i ty chvíle horší. Obklopeni blízkými lidmi procházíme životem snáze. A s obtížnými situacemi se dokážeme lépe vyrovnat, protože je nás na to víc a jeden o druhého se můžeme opřít.

Jenže děti vyrostou a partner bohužel často odejde tam, odkud není návratu. A život člověka se dramaticky mění. Najednou jsou pryč všechny zvyklosti, životní stereotypy a je jen na nás, jak se přizpůsobíme výrazně změněné situaci. A ten zvláštní pocit, že nám něco schází, ten občasný, neurčitý životní paradox, který nám dělá vrásky na duši i v případě, že nás netrápí nedostatek hmotných prostředků, že můžeme žít přiměřeně normální život, ten se najednou mění ve zcela konkrétní a často nepěkné myšlenky. Žít v osamocení je to nejhorší, co může člověka v pozdním věku potkat.

A proto je nutné občas trochu uvolnit až křečovité sevření svých životních přání a tužeb a nechat život, aby přirozeně plynul, a přizpůsobit se jeho toku. A vážit si pomoci a přízně svých přátel. Zejména přízně přátel, kteří se v této situaci stávají mnohdy bližšími než jen blízcí.

 

 

glosa životní postoj
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Napsal jste to velmi dobře, uhodil jste hřebík na hlavičku, jak se říká. Také netrpím nedostatkem hmotných prostředků, mám dvě krásné a úspěšné dcery, vnuky, dokonce už i pravnoučka, ale někdy se necítím úplně dobře. Pracovala jsem celý život mezi lidmi, měli jsme plno přátel, a nyní bohužel, odcházejí jeden po druhém, jsem vděčná, že existuje mobil, tak jsem s těmi zbývajícími alespoň denně na příjmu, protože chůze mi už dělá potíže a jim také.
Jan Zelenka
Přátelé, děkuji za vaše názory. Nechci ještě bilancovat, mám hodně literárních plánů, ale, málo platné, samota člověka ovlivňuje. A mně bere občas i inspiraci.
Elena Valeriánová
Taky občas na mě padne takový tísnivý pocit, pocit, že ... ale však to znáte a píšete o tom. Je to možná bilancování a taky přemýšlení, kolik časů člověku vlastně zbývá. Poslední odstavec Vašeho článku by si každý měl zapsat do paměti. A snad každý má nějakého přítele a tak by si to přátelství měl považovat a nebrat to jako samozřejmost.
Jana Kollinová
Mám takové pocity, dost často, ale nezaslouží si, abych je nazvala paradoxy života. Ty moje jsou obyčejná, lepící se "chandra."
Danka Rotyková
Tak to jste napsal moc pěkně, zřejmě i díky vaší velké slovní zásobě. Jako by to promlouvala sama duše.
Jiří Dostal
:-) Paradoxy života se zpravidla nekonají, když k životním potřebám přidružíme správné atributy :-)
Naděžda Špásová
Jendo, hezky napsané. Taky nemůžu říct, že mi něco chybí, v podstatě nechybí. Jenže, když se kouknu do své duše, tak chybí a málo toho není.
Zdenka Soukupová
Moc dobře tomu rozumím. Takové nahlédnutí do duše.... jako vždy, moc hezké, Honzo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.