Psaní je mnohdy iluze

Krásné, pravdivé.

:-) :-) Třeba taky ne: "taková pořádná knížka není na to, aby čtenář líp usnul, ale aby vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku... Bohumil Hrabal "Taneční hodiny... :-) :-)

"Slovo na závěr: Každý nechť si píše na co má chuť. Hlavně, že je mu z toho dobře na Duši". :-) :-)

:-) Když v nepojmenované vdechneš duši jména,/ ty čtoucí, zdali víš,/ že zbude v něm už příštím na semena,/ jen vzrostou a ty přivoníš.// Nejstarší stíny slova vstřebávají,/ nejmladší světla jsou v nich ukryta./ Básníci poznat srpem verše mají/ čas dozrání jak svatá Markyta// František Halas :-) Slovo je poznáním, záznamem, o autorech ale zpravidla ve zdravotní dokumentaci :-)

Vždy jsem se daleko raději vyjadřoval písemně, než ústně. Na psaní byl klid, emoce jsem mohl zpracovat daleko lépe a výstižněji. A to mi i zůstalo. I když s mluveným slovem nemám problém, zůstal jsem u psaní a věnuji se literatuře. Literární tvorba je dobrodružství.

V úvodu jsem se poněkud zadrhla, nepatřím do skupiny těch, kteří píší o tom, co by si přáli. Píši o tom, co prožívám nebo jsem prožila, takže jsem spíše zakotvená v minulosti.