Tereza (42 let): Z táty se stal starý bručoun a rodina neví, co dělat

Také se obávám, že Váš tatínek trpí depresí. I v odborných publikacích se uvádí, že těžký zármutek po ztrátě blízké osoby, který trvá déle než rok, je potřeba začít léčit. Otázkou je, zda bude tatínek ochoten vyhledat pomoc ( bojím se,že nikoliv) či zda je možné někoho přizvat k němu domů. Ale myslím, že bez medikace se to nezmění. Nevyčítejte si, že neděláte dost. Tohle chování už je bohužel za hranou.

Terezo, chápu, že je to pro Vás těžké, bolí Vás vidět otce v takovém psychickém i fyzickém stavu. Vůbec se Vám nedivím a máte můj obdiv, že to nechcete vzdát. Táta si nezaslouží, aby zůstal sám. Myslím si, že opravdu potřebuje odbornou pomoc. A pokud existuje nějaká organizace s terénním psychologem, vyhledejte jejich pomoc. Moje maminka zemřela tři týdny po mozkové mrtvici. Po pohřbu otec nechtěl jít k jejímu hrobu, když jsme pro něho přijeli, vždy říkal a co tam budeme dělat, nikam nejdu. Nechápala jsem to. Až jednou na mě vykřičel, že se na ní zlobí, že ho tady nechala a klidně si umřela. Bolelo mě to. Časem se z toho vzpamatoval, ale už nikdy nebyl jako dřív. Jeho elán byl pryč. Maminku přežil o dlouhých dvacet let. Nestyďte se vyhledat pro tatínka odbornou pomoc, pokud si nevíte rady, obraťte se na jeho praktika. Držím Vám pěsti.

Také jsem ovdověl v dubnu 2021, bylo to dost nečekaně a dokonce den nato jsem měl nástup do lázní kvůli špatné kyčli. První dva měsíce jsem byl hodně rozhozený a smutný, pomáhala mně dcera, ale ten neuspokojivý psychický stav se podepsal na výrazném zhoršení stavu kyčle, bolest byla nesnesitelná a přitom pořadník na operaci se díky covidu stále protahoval. Nakonec jsem se na "divokou kartu" na operaci dostal, ale pak co dále jako sám vdovec s berlemi?!? No a když jsem měl po rehabilitaci nastoupit do "křížkových" lázní, chtěli test na covid a ejhle - byl pozitivní. Tak zase nic. Z covidu jsem se dostal, ale před vánocemi 2021 mne skolil postcovid a skončil jsem v nemocnici. Zkrátka jsem se dostal až na úplné psychické dno. Ale zachránili mne a když jsem se z toho vzpamatoval, do roku 2022 jsem si dal vnitřní závazek začít nový život a najít si partnerku, protože ve dvou je to vždy radostnější. Sice to trvalo skoro celý rok 2022, ale když člově CHCE, tak má určitou pravděpodobnost, že se zadaří. A stalo se a jsem spokojený. Chce to, aby váš tatínek CHTĚL, aby vyvíjel nějakou aktivitu, byť třeba hloupou. Ale rozhodně bych mu jako mužskému nedoporučoval pořídit zvířátko. MUSÍ CHTÍT, to za něho nikdo neudělá! Držím palce.

Podle mne se může jednat o depresi. Zkuste organizaci FOKUS mívá terénního psychiatra který může přijet na návštěvu. Také já bych měla obavy, že takový stav může skončit sebevraždou.

A co takhle mu pořídit nějaké zvířátko, aby zase cítil teplo domova.

Dobře jste udělala, alespoň jste svěřila svůj problém ostatním, což může být i úleva. Ale tady je každá rada drahá. Myslím si, že Vàš otec stále truchlí, i když to vyjadřuje dost nepříjemně. Vy můžete jedinè čekat, že se to změní a občas mu pomoci jako dosud. Nic víc. Lidé totiž nejsou stejní, hodně vdovců má potíže se se ztrátou partnera vyrovnat, jsou prostě uvnitř křečí.

Pomoci můžeme jen tomu, kdo o to stojí. Stačí uklidit, uvařit, popovídat, nehrotit.

Článek mne zaujal. Trochu mi připomněl období, kdy zemřela moje maminka a táta zůstal sám. Sedm let. V tomto věku těžko člověka přesvědčíte, aby dělal, co vy chcete. Tak jsme každý víkend jezdili společně na mamičin hrob. Na to se táta těšil. Trochu jsem mu doma uklidila, i když to nesnášel. A paní doktorka mu doporučila procházky. Vzal si tedy hůlku a poctivě ušel asi 2000 kroků, jak říkal. Bohužel, jeho kamarádi už byli na pravdě boží. Taky jsem viděla, jak po osmdesátce chřadne, ale bylo mu nejlíp samotnému. Později už ani na Vánooce k nám nechtěl, zapálil svíčku a vzpomínal na mamku.

Myslím, že je na místě konzultace s psychologem či psychiatrem i když přimět svéprávného člověka k léčbě je těžké.

Trvalo mi několik let, než jsem se vzpamatovala ze smrti manžela, který mi byl vždy velkou oporou. Pomohla mi až péče psycholožky a myslím, že i u vašemu otci by pomohla odborná péče.