Ukradené dětství

Souhlasím s tím, že vánoce jsou nutné zlo. Kdybychom my lidé nebyli notoričtí hříšníci, nemusel se Bůh narodit jako miminko a nemusel by zemřít za naše hříchy. Jinak bychom skončili v zatracení všichni. Na štěstí nemusíme.

Hanko, díky. I ta chřipka, potvora, už asi odchází. Přijede dcera a bude dobře.

Já už ale nevím, kdo mi vánoce zkazil, ale byl to zážitek ošklivý. Jendo přeji ti, aby ti letošní vánoce nikdo nezkazil a aby jsi je prožil hezky a ve zdraví.

Díky za Vaše vzpomínky. Já na Ježíška nevěřila, jednak jsem měla starší sestru, která velela dárky ve skříních vyhledávat, jednak jsme samy dárky pro ostatní členy rodiny připravovaly. Ale vždycky jsme všichni zvolali: Ježíšku, děkujeme, a takto poděkují i dnes naše velké děti :-) (Přesto dětství bylo senzační.)

Přátelé, děkuji za pozitivní ohlasy.

Jendo, každý se jednou dozvěděl, že Ježíšek neexistuje. Já v první třídě ve škole od spolužáků. Mně rodiče „ukradli“ dětství celé; nesu si to v sobě celý život.

I já se vzpomínám, že ty skromné, ale dlouho "věřící" dětské vánoce byly pro mne ty nejkrásnější ♥

Dneska jsem už v předstihu ozdobila stromeček, abych si ho do Vánoc trochu užila...pak nevím, nevím, jak to s ním dopadne...bude u nás 8 dospělých, 5 dětí a 4 psi...to by v tom byl čert, aby nespadnul. Jendo, vám ale přeji klidné Vánoce a těším se na nějaký váš další článek.

Jaké si to uděláš, takové to máš.... Přestože moje vnoučata uź léta na Ježíška nevěří, v rodině se na Jeźíška stále " hraje". Děti společně s maminkou odejdou po večeři do podkroví a tam nedočkavě čekají aź Ježíšek táta nanosí ďárky pod stromeček a zazvoní. Je to takový hezký rituál, který se bude jisté udržovat, aź se po létech rodina rozroste o nové přírůstky. Snad se toho ještě dožiju.

Co si pamatuji,u nás doma se nikdy o nějakém Ježíškovi nemluvilo.Vždy jsem věděla,že dárky dávají rodiče,hlavně hodným dětem. Před Vánoci jsme prohledávali skrýše a pátrali po dárcích,kolikrát jsme byli už předem zklamaní...Že je údajně nějaký Ježíšek,co nosí dárky,jsem se dozvěděla od spolužáků v 1. třídě,tak jsem jim hned vysvětlila,že nikdo takový není a dárky jsou od rodičů.Už si nepamatuji,co na to říkali.Našim dětem jsme sice říkali,že mají napsat nebo nakreslit dopis Ježíškovi,ale netajili jsme se nikdy s tím,že dárky jsou od nás.Ale abychom věděli,co by si přály,tak jsme hráli až do dospělosti tuhle hru na dopis Ježíškovi.