Proč tady vlastně jsme? O tom, jak se žije důchodcům na samotě v Sudetech

Ano, Dano, venkov má svůj půvab, ale jen pro toho, kdo ho dokáže vnímat. Právě tak někdo jiný obdivuje a miluje Prahu pro její starobylou architekturu a celkový magický vzhled. Každému, co jeho jest. Dřív mě to neskutečně táhlo do Prahy, a teď nastal opak.

Buďme tvůrci svého života v souladu s Matkou Zemí a chraňme ji, ne pro pohodlí, ale pro budoucnost dětí našich dětí, jejich dětí ............. https://www.youtube.com/watch?v=KUqk9RGxTYA

Líbí se mi forma sdílení pocitů, které ve Vás ukotvila místa, která jste si vybrali zjevně srdcem, jako místa po další etapu života. Dospěli jste k potřebě trvalého návratu k přírodě po čtyřiceti letech krátkodobých pobytů, dříve lufťáci, dnes usedlíci. Čas nelze zastavit, zakonzervovat vesnici v podobě jako z Ladových obrázků. Dnešní lufťáci mají svoji představu života na venkově a nic s tím nenaděláme. Stejné pocity jsem prožívala, když vnuk, kterému jsem darovala domek po rodičích, začal rekonstruovat podle svých představ a později pobyt mimo město vyměnil za prvorepublikovou republiku v památkově chráněné části lázeňského města. Dlouho měl obavy, jak prodej domku přijmu, ale když mi řekl důvody, pochopila jsem. Dostupnost pouze autem, v zimě po neudržované cestě, malá pravnučka neměla žádné kamarádky, vozit chlapce do školy nebo různých kroužků při práci na směny bylo komplikované, často musel zaskočit někdo z příbuzenstva a mnoho dalších nevýhod místa, které podle mě bylo ideální, avšak spíše pro důchodce. Možná bude ve zralém věku znovu lufťák. Přejme mladým plnění jejich představ o vlastním životě a věřme, že pouto k přírodě, zděděné po předcích, jim nedovolí zničit budoucnost jejich dětí.

Vystihla jste to přesně a přidané fotky jsou moc pěkné.

Moc se mi líbí váš popis života na malé vesnici. Je to tak. Dříve vesnice žila jiným stylem, skromnějším, dělaly se brigády. Dnes s jinými majiteli, už vše vypadá jinak, nehledě na to, že tato doba zrušila hospůdky, malé krámky, majitelé to neutáhli a lidé jezdí do supermarketů. A noví majitelé chtějí vše jinak, což na jednu stranu chápu, na druhou, přece by měli vědět, kam se stěhují a podle toho se rozhodnout. Tipuji Dano, že jste někde na Mostecku.

Také jsem měl v minulosti takové touhy. Později jsme si to rozmysleli. Už jsme příliš zhýčkaní. Obchod nedaleko, doktora rovněž, teplá voda, dálkové topení atd.,atd. . Holt , tak snad až v příštím životě.

Souhlasím. Jen nevím, zda bych tam dokázala v dnešní době žít trvale. To asi ne. Ale chalupaření alá život v přírodě se mi líbí. Jen musí být člověk při síle a pokud možno zdravý a ne sám ve vysokém věku. Tak trochu závidím lidem, kterým to jde a jsou spokojeni s tím, jak to je. ?

Praha a Sudety nádhera ♥ V pracovním poměru s dětmi ne a na stáří už trvale také ne. Jste jedničky ♥

:-) "Jako by andělů chór/ tam z půlnoční strany hor/ píseň divnou začal hrát,/ vím, proč vítr teď přestal vát./ Good bye, Joe./ Šest bílejch koní mě veze tmou... /" Ať žije Leicastyl focením pamětí :-)