Uvař zase svíčkovou. Proč někteří lidé jedí stále stejně a bojí se změn
Ilustrační foto: Ingimage

Uvař zase svíčkovou. Proč někteří lidé jedí stále stejně a bojí se změn

30. 1. 2024

Řízek, vepřo knedlo zelo, vývar, nějaká ta omáčka s kouskem masa. Někdo jí desítky let stále stejné věci, jiný nadšeně navštěvuje bufety s cizokrajnými pokrmy a hledá na internetu stále nové recepty.

Strach ze změn a novinek se nazývá neofobie. Psychologové znají i výraz potravinová neofobie. Existují totiž lidé, kteří úzkostlivě konzumují stále stejná jídla a cokoli, co neznají, odmítají. Někdy takový postoj může v rodinách docela komplikovat vztahy.

„Kdykoli uvařím něco nového, muž je naštvaný. Kdyby bylo na něm, tak dělám pořád jen řízky, čočku s párkem a klasické polévky jako je vývar nebo bramboračka. Moučník neuznává jiný než štrůdl. Také mám ráda českou klasiku, ale co je moc to je moc. A čím je starší, je to horší. Odmítá jakékoli změny, stačí, když koupím jinou značku kafe a hned hudruje,“ vypráví sedmdesátiletá Helena.

Její vnučka nedávno slavila narozeniny a pozvala rodinu do asijské restaurace. „Já jsem tam byla nadšená. Měli jsme na stole různé druhy jídla, navzájem jsme si je zkoušeli, dávali do mističek, vyptávala jsem se na ty chutě, vůně. Josef seděl, pomalu jedl polévku – jediný pokrm, který byl ochoten vložit do úst – pak misku odstrčil a řekl, že se s mým vývarem nedá srovnat. Neberu to jako poctu, protože vnučka byla smutná, ostatní se tvářili rozpačitě,“ líčí.

„Neofobie, tedy nepřekonatelná hrůza ze všeho neznámého umí zkomplikovat život a projevuje se různými způsoby. Někdo má obavy z jakékoli změny, v někom vzbuzuje nejistotu změna jen v určité oblasti života,“ říká psycholog Daniel Block.

„Když jde o způsob stravování, někdy je za obavami ze změn jen obyčejná lenost, neochota se v něčem omezit, přijmout něco nového. Mnoho lidí se stravuje stále stejně, nevhodně, ale je to jen z nedostatku vůle, ochoty něco změnit,“ upozornila lékařka Kateřina Cajthamlová.

Obavy z jídla, které neznáme, mají nejčastěji děti a starší lidé. Právě u dětí je potravinová neofobie dost častá. Vnouček přijde na návštěvu k prarodičům, dostane něco na talíř a je to tady:

„Proč nepapáš?“

„Tohle nejím.“

„No tak to zkus a když ti nebude chutnat, jíst to pak nemusíš.“

„Nezkusím.“

A teď babo raď. Je to jen rozmazlený vybíravý holomek, který zkouší, co mu projde nebo má opravdu problém a je nesmyslné ho nutit, aby jedlo něco, co ho odpuzuje?

„Vím, že to někomu může připadat divné, ale čím jsem starší, tím fádnější je moje strava. Vůbec nemám chuť zkoušet něco nového. Když si koupím něco co neznám, nechutná mi to. Dříve jsem taková nebyla, ale mám pocit, že s věkem mi ubývají chutě a vlastně jím stále to samé, obyčejné věci jako rohlík se sýrem a vůbec nemám chuť experimentovat,“ říká jednaosmdesátiletá Vlasta, která žije sama.

Souběžně s tím, jak rychle a výrazně se svět mění, je před lidi kladeno mnohem více výzev a možností než tomu kdy jindy bylo. Dříve narození někdy s nostalgií vzpomínají na dobu, kdy samoobsluhy byly poloprázdné a sehnat něco, z čeho se dalo chutně uvařit, byl nadlidský výkon. Vzpomínají na tu dobu v dobrém, život jim tehdy připadal jednodušší. Což v jiných vyvolává nepochopení, úžas, až zlost. Oponují ve smyslu: Jak může někdo říkat, že bylo lepší, když existovaly jen rohlíky a dva druhy chleba?

Každopádně je přístup k jídlu a novinkám v oblasti stravování jednou z ukázek, jak rozdílní lidé jsou a také důkazem, že je není možné škatulkovat podle věku. Protože stejně jako některé dítě jí dokola jen špagety s kečupem, jiné s radostí na dovolené zkouší ryby, olivy a mušle. A stejné je to se seniory. Zatímco někomu udělá radost, když ho vezmeme do řecké restaurace, jiný by se tam ničeho ani nedotkl a snil by o svíčkové.

 

 

 

 

psychika stárnutí
Hodnocení:
(4.9 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
To se toho nakecá kvůli obyč jídlu. Ať si každý jí,co chce,ale nesmí druhému svoji představu násilím vnucovat. Já jsem zvláštním způsobem mlsná : nechutná mi skoro nic vařeného,musím vše nechat dost vychladnout, nejím spousty jídel jako rýži,těstoviny, maso jen rybí nebo drůbeží, chleba málo, mléčné výrobky velmi vzácně, kolikrát jím celý týden to samé, a nepřipadá mi to nijak výstřední.Do restaurací nechodím, nebaví mě vybírat si něco z jídelníčku,tak to obvykle skončí u zelenin.salátu s kousky drůbežího masa...Ale prohání mne chuť na něco - zmrzlinu,dort, aspoň ořechy nějaké, mandarinky.....On to má každý nějak, nemá cenu mu vymlouvat jeho chutě a vybíravost. Může se zůstat klidně měsíc o hladu,když na to přijde, a taky se člověku nic moc nestane ( vyzkoušeno několikrát). Nejhnusnější je někoho nutit,ať si vezme - nebo nás urazí ! - a pak to dopadá špatně,dotyčný se tedy přemůže,sní něco ,o čem ví,že mu z toho bude zle - zácpa,průjem, bolení - a kdo mu za ty nepříjemné pocity co dá ????
Elena Valeriánová
Existovaly dříve jen dva druhy chleba (rohlíky, pletýnky) , ale ten chleba byl tak dobrý, že než jsem ho jako dítě donesla domů, tak jsem cestou okousala alespoň jednu patku. Ne z hladu, ale protože chleba byl voňavý a prostě dobrý. To jen k tomu minulému. Paní Richterová, máte pravdu, je to zbytečné. My si tu dobu dobře pamatujeme. Vařím ráda (i když ne tak jako dřív) a snažím se o pestrou stravu. Vyzkouším i nové věci, ale gulášek s českým chlebem při cestě z dovolené chutná nejlíp. Mám ráda ryby, ale taková kachnička se zelím ♥♥♥ :-)
Miloslava Richterová
Cit: ,,Dříve narození někdy s nostalgií vzpomínají na dobu, kdy samoobsluhy byly poloprázdné a sehnat něco, z čeho se dalo chutně uvařit, byl nadlidský výkon. Vzpomínají na tu dobu v dobrém, život jim tehdy připadal jednodušší. Což v jiných vyvolává nepochopení, úžas, až zlost. Oponují ve smyslu: Jak může někdo říkat, že bylo lepší, když existovaly jen rohlíky a dva druhy chleba?" Neměli jsme co jíst a chodili jsme nazí?? Není to zbytečné??
Dana Straková
Ono to asi vážně bude taky o tom, že starší člověk už mívá s trávením trochu problémy a dává tím pádem přednost tomu, o čem ví, co to s ním udělá, ne? Experimentovat se často nevyplácí :-)
Marie Faldynová
Pokud se ve stáří prohlubují naše sklony, pak ti vybíraví budou ještě vybíravější a ti co rádi zkoušejí nová jídla, si to budou více užívat. Já jsem ráda, že máme co jíst a doufám, že nám to ještě nějaký čas vydrží.
Helena Jelínková
Asi nás chtějí připravit na chroustání různého hmyzu.Již teď je v jedné zemi zákaz masa. Proč by si lidé nemohli vařit a jíst co jim chutná. Zase se nám bude něco vnucovat.
Jarmila Komberec Jakubcová
Mám ráda ryby, krevety a jiné mořské plody. Oblíbila jsem si avokádo ze kterého lez připravovat různé pomazánky. Tak batáty jako příloha jsou zpestřením jídelníčku. Dneska je i čerstvá zelenina běžně dostání po celý rok. Pokud si vařím nebo chodím do Vegetky na obědy, jsou to většinou zeleninová jídla. Dneska si dělám k večeři krevetkový pohár s jogurtovou zálivkou a avokádem.
Jana Kollinová
Je mi úplně jedno, co doporučuje dr. Cajthamlová, stejně tak jako dříve doktor Doleček (později také mírně při těle). Letos mi bude osmdesát a pokud se gastronomického umění týká, mně se zredukovalo na domácí pravidlo mé maminky, možná nejlepší cesta k dlouhověkosti, které se oba rodiče dožili, a to vždy denně čerstvě uvařené jídlo klasické české kuchyně těch nejchudších vrstev. Recepty k nezaplacení pro dnešní seniory. Přesto ráda experimentuji, ale jen v rámci útlého rozpočtu.
Dana Divišová
Pokud je jídlo chutně upravené, proč ho nejíst? Každý máme rád něco jiného , ale není to přece o přijetí změny v životě či o lenosti. Já třeba ráda vařím. Paní dr. Cajthamlová dříve jedla zdravě a dnes je téměř obézní..je to zvláštní přístup k životu. Ale proč někomu nutit to, co mu nechutná? Nemám ráda mořské plody, ale miluju ryby. Vůbec nechápu, proč je jídlo spojováno se změnou v životě. Možná by bylo dobré podívat se, jak českou kuchyň milují Němci ...tak proč to napadat.
Anna Potůčková
Milujeme naši Českou kuchyni ale občas se uvaří i něco z cizí kuchyně. Vyhýbáme se ale mořským plodům. Ty by neuspěly u nás u nikoho, tudíž se nevaří vůbec.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.