Curaçao - likér nebo název ostrovní země v Karibiku?
FOTO: Pixabay

Curaçao - likér nebo název ostrovní země v Karibiku?

12. 2. 2024

Obojí. Slovo „curação“ znamená v portugalštině "uzdravení". Na ostrově, který je dnes známý jako Curaçao, byli totiž kdysi vysazeni nemocní portugalští námořníci. Když se jejich loď vrátila, byli zázračně uzdraveni z kurdějí, neboť na ostrově nalezli ovoce obsahující vitamín C.

Curaçao je ovšem rovněž likér s příchutí sušené kůry hořkého pomeranče „laraha“, citrusového plodu pěstovaného na tomto nizozemském ostrově.

Curaçao neboli Kòrsou v místním jazyce zvaném papiamento, je ostrovní stát v rámci Nizozemského království, který se nachází v Malých Antilách v jižní části Karibského moře, přibližně 65 kilometrů severně od pobřeží Venezuely. Do roku 2010 bylo Curaçao součástí bývalých Nizozemských Antil. V minulosti mnoho holandských osadníků zbohatlo díky obchodu s otroky a ve městě vznikly impozantní koloniální budovy. Architektura Curaçaa je kombinací holandského a španělského koloniálního stylu. Měli jsme dojem, že jsme v barevném Holandsku. Díky velkému množství historických budov ve Willemstadu a jeho okolí bylo hlavní město zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.


FOTO: Pixabay

První dojem z této ostrovní země nemohl být horší. Cestovali jsme se švagrem manžela, který si před nastoupením do taxíku potřeboval odskočit. Jeho zavazadlo již bylo v kufru auta. Obtloustlý černý taxikář pyšnící se tlustým zlatým řetízkem kolem krku chvíli nervózně pokukoval směrem k WC a potom náhle nekompromisně vyhodil zavazadlo našeho nešťastného spolucestujícího do prachu vedle vozovky a se slovy „I can't wait any longer“ (déle už čekat nemůžu) prudce odjel. Zůstali jsme v šoku. Především proto, že jsme přiletěli z přátelského Ekvádoru. Bylo to naše první setkání s Karibikem. Masové turistice v této oblasti napomáhá blízkost Spojených států, přímé lety z hlavních evropských metropolí a obří výletní lodě, které pojmou až 7 500 lidí. Je zřejmé, že se to projevuje i na chování místních obyvatel. Cizinec zde už dávno není zajímavou osobou, se kterou si místní lidé rádi popovídají na lavičce v parku. Stal se pouhým zdrojem obživy. 

Ostrov Curaçao je téměř plochý a má velmi suché podnebí. Je zde malé množství sladkovodních zdrojů, takže bylo obtížné a nerentabilní zakládat plantáže. Ze slaných jezer ve východní části ostrova se kdysi těžila sůl. Od 16. století se osadníci (nejprve Španělé a později holandští a sefardští portugalští Židé) mnohokrát neúspěšně pokoušeli o zemědělské využití ostrova. Dnes ale ekonomika Curaçaa zajišťuje jeho obyvatelům relativně vysoké příjmy. Významný podíl na tom má cestovní ruch, lodní doprava, mezinárodní obchod, rafinace ropy a zóna volného obchodu v přístavu Willemstad. 

Pokud jde o výše zmíněný likér Curaçao, nejčastěji se prodává pod značkou Bols v oranžové a modré barevné variantě. Pomeranč laraha, z jehož hořké kůry se tento alkoholický nápoj vyrábí, pochází ze sevillských pomerančovníků přesazených na Curaçau ze Španělska v šestnáctém století. Ve vyprahlém podnebí a na půdě tohoto ostrova v jižním Karibiku se jim moc nedařilo. Když byly tyto stromy opuštěny, barva jejich plodů se v přírodě změnila z jasně oranžové na zelenou barvu pomeranče laraha. Následně bylo zjištěno, že sušená kůra larahy je příjemně aromatická. Experimenty s výtažky z této kůry vedly ke vzniku likéru Curaçao. Pokud je někdo kvůli vysoké hladině cholesterolu nucen polykat statiny, měl by vědět, že pomeranč laraha nesmí být v kombinaci s nimi konzumován. Platí to rovněž pro grapefruity, bergamot, pomelo, tangelo i sevillské pomeranče, které ovšem nelze jíst syrové - používají se do anglické pomerančové marmelády. Častá konzumace všech těchto citrusových plodů, a především jejich džusů, při současném užívání statinů může vést k závažným zdravotním problémům, včetně selhání ledvin.

Manžela jako linguistu na ostrově Curaçao zaujal místní jazyk „papiamento“. Název pochází z portugalského slovesa "papear" (klábosit, povídat si). Papiamento vzniklo smíšením jazyka afrických otroků z Guineje-Bissau, Kapverdských ostrovů a Svatého Tomáše, které na Curaçao přivezli Holanďané, aby pracovali na plantážích cukrové třtiny, a jazyka portugalských Židů. Později se do papiamenta dostalo rovněž mnoho slov z holandštiny, španělštiny i angličtiny. Dnes je to živý a aktivní jazyk. Denně se jím mluví v nejrůznějších prostředích. Především doma, ale je slyšet i na mších v kostelech, při projevech v parlamentu a rovněž ve školách, kde v něm probíhá výuka. Pro jeho srozumitelnost a praktičnost se papiamento ochotně učí i zahraniční přistěhovalci. My jsme se na Curaçau domlouvali španělsky nebo anglicky. V době našeho pobytu v červnu 2003 zde žilo hodně politických uprchlíků z Venezuely. Při procházkách přístavem jsme viděli hesla kritizující tehdejšího venezuelského diktátora Hugo Cháveze, která byla umístěna na člunech sloužících jako prodejní stánky v přístavu.


FOTO: Pixabay

Máme krásné vzpomínky na procházky historickým centrem hlavního města Willemstad, které se skládá ze čtyř hlavních čtvrtí. Punda a Otrobanda jsou od sebe odděleny úzkým průlivem Sint Anna, jenž ústí do rozsáhlého přírodního přístavu zvaného Schottegat. Scharloo a Pietermaai Smal se nacházejí naproti sobě v podstatně menším přístavu Waaigat ležícím na východ od průlivu Sint Anna. Ve Willemstadu se nachází nejstarší dochovaná synagoga v celé Americe. Jedinečná architektura Willemstadu připomíná holandská města, ovšem v pastelových barvách zářících v tropickém slunci. I zde se však vyskytují neomítnuté budovy jako v Nizozemí nebo Belgii. Atmosféra města je veselá, plná barev a života. Na ostrově Curaçao se dříve nacházelo asi 100 venkovských domů, které patřily k plantážím. Slovo plantáž není zcela přesné, protože se často jednalo o těžbu a výrobu soli. K nejstarším podobným domům na Curaçau patří Landhuis Jan Kok z počátku osmnáctého století. Z jeho terasy je stále možné pozorovat solné pláně, které jsou dnes domovem plameňáků. Na ostrově nechybí ani větrné mlýny.


FOTO: Poskytnuto z archivu Heleny Přibilové

Málokde na našich cestách se zaměřujeme na atrakce. Na Curaçau jsme ale udělali výjimku a navštívili jsme přírodní akvárium. Jednalo se o loď s průhledným dnem. Pozorovali jsme barevné tropické ryby, želvy i žraloky, na které bylo možné si sáhnout v objektu informačního centra. Nevědomě jsme se nechali nachytat fotografem, který nás bez našeho svolení vyfotil a pak nám prodal fotografie. Budiž, alespoň máme nějakou památku. V roce 2003 jsme ještě stále měli klasický fotoaparát, do kterého bylo třeba kupovat filmy. Po návratu domů bylo nutné je nechat vyvolat a nechat si udělat fotky. Vzhledem ke krátkému pobytu na ostrově jsme proto chtěli ušetřit čas a peníze a místo fotografování jsme si koupili pouze několik pohlednic. Se svolením pana šéfredaktora jsem proto tento článek zcela výjimečně doplnila fotkami z fotobanky Pixabay nechráněnými autorskými právy.  

Protože náš předchozí pobyt v Ekvádoru byl fyzicky velmi náročný a čekal nás dlouhý let zpět do Evropy, byli jsme rádi, že nám nizozemská letecká společnost KLM umožnila tento odpočinkový pobyt na Curaçau. Využili jsme ho i k pobytu na pláži. Málokde na světě lze z pláže pozorovat zlověstný kouř z nedaleké rafinérie zpracovávající ropu. V případě ostrova Curaçao se jedná o venezuelskou ropu. Nebyl sice cítit žádný zápach, ale při pohledu na stoupající bílý dým z rafinérie jsme rozhodně neměli dobrý pocit. Raději si budeme pamatovat veselé barvy starého města Willemstad a jeho tropickou atmosféru vytvářenou lidmi hovořícími zvukomalebně znějícím jazykem papiamento.    

 

 

 

Cestopisy Heleny Přibilové
Hodnocení:
(4.8 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Řeřichová
Děkuji za nové, zajímavé informace. A soukromě - Curaçao bylo příčinou mé první neblahé zkušenosti s alkoholem.
Zuzana Pivcová
V devadesátých letech jsem měla díky práci s německou dokumentací ve vojenském archivu známé Holanďany. Vím, že sestra paní Trix údajně žila na tomto ostrově pod nizozemskou správou. Přiložené fotečky opravdu připomínají holandskou architekturu. Moc děkuji.
Helena Přibilová
Děkuji všem za milé komentáře. Nevím, jak se mi to povedlo, ale omylem jsem si dala sama sobě ohodnocení třemi hvězdičkami. Je vidět, že mám stále ještě prostor ke zlepšování. :))
Alena Velková
Moc zajímavé a navíc poučné, pokud se týká léků na cholesterol v kombinaci s některými citrusy.
Helena Votíková
Vaše články jsou moc pěkné. Ráda čtu o destinacích kam bych se asi nevydala. :-)
Marie Seitlová
Děkuji za další zajímavý článek.
Jarmila Komberec Jakubcová
Velmi zajímavé vyprávění o exotickém ostrově a likéru.
Blanka Lazarová
Pěkné, připomnělo mi to výlet z Benátek na ostrovy Murano a Burano. Jsou také tak pěkně baevné. Děkuji. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.