Nelehké vzpomínání
Ilustrační foto: Pexels

Nelehké vzpomínání

18. 2. 2024

Po  prožité noci v kasárnách, kde 40 chlapů stereo chrápalo, nás odvádí na snídani. Jídelna je tmavá místnost s klenbou. Asi tady byli ustájeni kdysi koně. Jídlo nic moc. Co chcete, vyučených kuchařů je zde málo. Vaří nám číšníci, pekaři, řezníci, cukráři. Dokonce i mlynář. Strkám ešus na odběr jídla a přiletí mi dva řízky. Zvednu oči a spatřím nade mnou o rok staršího spolužáka z učiliště. Moc mě nechutná, protože před očima vidím potkany, které jsem zde viděl, když jsem měl službu v kuchyni. Pobíhali mezi kuchyňským zařízením a lovili to, co spadlo kuchařům na zem.

Následoval základní tvrdý vševojskový výcvik, kde jsme se učili pochodovat, hlásit, zdravit a vystupovat z tvaru a vojensky se chovat. Byla střelecká, chemická příprava a další věci nutné k zvládnutí vojenského řemesla. Také „třešnička na dortu“. PŠM – politické školení mužstva. Jako jeden z mála jsem o marxismu-leninismu slyšel, ale nedovedl jsem pochopit, že jedině je ten „vědecký“. Byl jsem sice mladý, ale měl jsem toho již dost načteného.

Ven jsme se nepodívali, protože jsme ještě neabsolvovali slavnostní přísahu. Pouze jednou jsem se dostal mezi normální lidi. Přišla nabídka, kdo se chce podívat na výstavu do Brna? Probíhal tam zrovna Strojírenský veletrh. Samozřejmě jsem se s kamarádem přihlásil. Přijel zelený autobus a uháněli jsme směr Brno. Před bránou nás vyklopili. Za 3 hodiny byla stanovena hodina odjezdu. Prošli jsme branou a vrátili se ven. Hurá do nejbližší hospody. Nic nám nebylo tam divné. Jen jsme do sebe nedočkavě lili jedno pivo za druhým, které jsme 3 týdny neměli. Jdu na záchod. Otevřely se dveře. „Zavři, povídám“. Dveře se zavřely, ale zevnitř. S holým zadkem vystartuji a má pravička zasáhla cíl. My pitomci zabloudili do gay restaurace. Teplý číšník nám šeptá: „Zaplaťte a zmizte. Nebo vás zmalují“. Mizíme. Byla to má nepodařená první vojenská vycházka.

Nacvičujeme v parku kasáren slavnostní pochod na přísahu. Zpíváme, hulákáme dlouho do noci místo osobního volna. Lidé v okolních panelácích to obtěžuje. Stěžují si na velitelství. Konečně. Je sobota. Od kasáren se vinou řady mladých mužů. Míří na náměstí, kde se akt bude konat. Je plné diváků. Blízkých, našich dívek a místních občanů. Projevy, slavnostní pochod. Kanady buší do dláždění a křičíme: „Slibujeme“. Po akci každý má volno. S blízkými míříme na oběd. To hlavní na co se těším, je milování. Mám domluvený pokojíček v soukromí. Strhávám ze sebe ty nemilované zelené hadry. Něžně odstrojuji svou dívku. Krásná předehra a vášnivé spojení. Těžké loučení na nádraží a naděje příštího shledání.

 

 

 

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(3.4 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Dostal
:-) To víte, útulek pomocné žurnalistiky... :-)
Petr Dvořák
Jejda! Tady se nám někdo rozvášnil. Já kdybych psal hovadiny, tak bych druhým rozhodně neradil, že má dělat totéž :-) :-)
Jindřich Berka
Oba dva mi polibte. Víte kde. Jste chudáci. Pište si další hovadiny.
Jiří Dostal
:-) :-) Přesně, pane kolego!!! Pánové Weigner, Ležatka, Prokop, dámy Rambousková, Hájková, Cetlová, Dostálová aj aj, náslechy policajtů nad kvasnicovým pivem a občasné zkoušky s prófy nad obědem :-) Nebyl jsem sice ozdobou ústavu, ale technické myšlení mi snad pomohlo... :-)
Petr Dvořák
P.S. U průmyslovky, nepletu-li se , tekl kvasničák.
Petr Dvořák
Jo takhle! Dvě strojárny a jedna elektro? Sokolskou jsem absolvoval. Zato před elektrolidmi mám do dnešních dnů úctu a mají můj respekt, neboť již tehdy jsem tvrdil a platí to do dnes, že "O elektrice vím tolik, že když si v šalině štípnu lístek, tak se svezu." :-)
Jiří Dostal
:-) :-) Ptal jsem se po průmyslovkách před, u a za fízlárnou, k tomu jsem vás měl za svého vrstevníka, takže prosím promiňte tu zvědavost, k tomu restaurace U průmyslovky. Vzpomínkové fašírky o vojně už beru jako rybářskou či mysliveckou latinu, případně jako úraz z oněch časů... :-) :-)
Petr Dvořák
Pane Dostal, nepletu-li se, tak před 55 roky byl 20. únor 1969. To jsem nikde nestudoval, ale ani jsem ještě netušil, že za půl roku a jeden den schytám do hrbu šlupku pendrekem :-) Sice jsem ji neschytal v blízkosti krajské fízlárny, ale na Svoboďáku, odkud jsem poté včas utekl, protože někdo skončil na Lenince a někoho vezli na kopec :-)
Jiří Dostal
:-) :-) Teda, pane Dvořák, proč mi kazíte radost?! Taky jsem ty detaily registroval, ale měl jsem vás za noblesního sklerotika, co si pamatuje podobné panu Berkovi. Nestudoval jste před pětapadesáti lety taky kolem krajské fízlárny jako já? :-) :-) :-)
Petr Dvořák
... vycházka před přísahou ... strojírenské veletrhy tehdy bývaly vždycky v září ... rukovalo se k 1. říjnu a k 1. dubnu ... gay restaurace a ještě v blízkosti BVV ... kdybych nebydlel v Brně celý život a neznal "podsvětí" ... domlouvání v pokojíčku v cizím městě z kasáren (asi mobilem) ... Zkrátka samé útočné otázky :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.