O starých dopisech
FOTO: Jan Zelenka

O starých dopisech

16. 2. 2024

Zamyšlený sedím u počítače a přemýšlím o textu, který mám právě rozepsaný. A všechny možné myšlenky mi víří hlavou, jen ne ty, které bych potřeboval. A tak mne napadlo sáhnout po starých dopisech, které pamatují již hodně vzdálenou dobu mého mládí.

Ve starých dopisech můžeme překvapivě objevit i dávná tajemství svého života. Ať už to jsou dopisy milostné, úřední, odpovědi na nejrůznější inzerci, zejména na inzerci seznamovací.

Bylo by určitě zajímavé si dát práci a popsat třeba jen malý úsek svého života podle těchto dávných dopisů. Hodně z nich mám pečlivě schovaných v zásuvce svého psacího stolu. Nejsou pochopitelně všechny, ale přesto dají určitý, byť omezený pohled na jednu fázi mého života. V tomto případě na tu fázi velmi mladou. Na čas hledání a objevování svých možností a svého místa v životě.

Velkou část těchto dopisů tvoří korespondence s mojí šestnáctiletou plzeňskou láskou po dobu mých tamějších studií. Je tomu už hrozně dávno, více než šedesát let. Ale vzpomínky na tanečky a skvělý Zlatý hrozen v kavárně Krym a následné noční randění a milování v lochotínském parku se zcela z podvědomí vymazat nedají. Tehdy to však na delší čas výrazně ovlivnilo nejen moji psychiku, ale bohužel negativně i mé studium. Možná lze úspěšně absolvovat obojí, ale já to tehdy nezvládl.

Je mi líto člověka, který ztrácí své vzpomínky. A hlavně ty vzpomínky příjemné. Lidská paměť je mnohdy zrádná. Zejména, když člověk přijde do let a začne mít s pamětí problém. Jako třeba já. Je ovšem otázkou, co vlastně začne zapomínat. U mne je ten proces zapomínání možná až trochu neobvyklý. Občas mám problém si vzpomenout na to, co jsem dělal a o čem jsem mluvil minulý den.

Ale stále a velmi živě mám před očima obraz starý více než již vzpomínaných šedesát let. Je to obraz svlékající se mladičké dívky, posléze oděné jen zářivým svitem měsíce, obraz mládí, milujícího se pod hvězdnatým plzeňským nebem. Obraz tak podmanivý a inspirativní, že jsem mu neodolal a posléze se objevil i v mém prvním románu Zrcadlo nesplněných přání. Obraz, který bez problémů překryl i moje, tehdy neúspěšné, studium.

Ve staré korespondenci se dá dnes najít mnoho zajímavého. Třeba i ta skrytá, dávná tajemství našeho života.

 


FOTO: Pixabay

 

 

 

 

 

 

 

 

glosa vzpomínky
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Miloslava Richterová
Schovávám různé dopisy i pohlednice, nejcennější pro mne jsou dopisy psané rodiči.
Eva Mužíková
Hezké vzpomínání.
Zuzana Pivcová
V mládí jsem psala téměř denně. Chlapci, s kterým jsem měla (byť jen platonický) vztah jsem psala a psala a právě tak on mně. Bylo léto a já jsem neustále chodila ke schránce na brance v Týně, jestli už přišel dopis. Byla to hezká doba. Oba jsme měli rádi básně. Později v životě jsem ve své určité pohrdavé uraženosti dopisy končících lásek trhala a vyhazovala, nejlépe před zraky lásky následující. Jak malicherné. Je to škoda, protože po některém hodnotném, dnes už nežijícím, člověku mi nezůstalo nic.
Jan Zelenka
Vážení, všem vám děkuji za milé komentáře.
Alena Tollarová
Ani já už dávno dopisy nepíšu a vlastně už ani rukou pořádně psát neumím. Zjistila jsem to ve chvíi, kdy jsem se rozhodla přepsat do nového sešitu recepty. Napsala jsem jich pár a ukrutně mě bolela ruka, zatímco na klávesnici můžu vesele ťukat bez bolesti. Starých dopisů mám taky pár schovaných, a nejen těch od kluka z vojny. Dva roky dopis chodil prakticky každý den, ale nikdy jsem se pak k nim už nevrátila.
Marcela Pivcová
Pár schovaných pohledů, se psy a kočkami, které jsem si do sbírky schovávala, mi připomenou dobu kolem dvaceti let, dopisy už dávno nenávratně zmizely. A ten jeden, v němž jsem se dozvěděla den jeho svatby, jsem roztrhala a spálila v kamnech. Do notýsku s různými citáty jsem napsala odpověď, kterou jsem ale nikdy neodeslala.
Zdenka Jírová
Já myslím, že i naše psaní zde, v našem íčku, je povětšinou vzpomínkové. Už hodně pamatujeme a tak rádi vzpomínáme na to hezké, co jsme prožili a někdo i na to horší, aby se z těch horších vzpomínek vypovídal. A to je hezké, jak praví přísloví : Sdělená radost je dvojnásobná radost a sdělený smutek je poloviční smutek. Proto máme své přátele.
Jindřich Berka
Zdravím Tě Honzo. Co dopisy nové? Inkoustem značkuji bělostný papír svou intimitou. Dopisy voní, elektronické psaní je sterilní. Bez emocí. Nezajímavé. Známka na Slovensko stojí 50 kč,- Kč. Přesto rád píši. Zruší se psaní v obálce jako telefonní budky? Známky budou tak drahé, že nakonec k tomu dojde. Sedněte si třeba pod strom a v klidu si můj dopis přečtěte. Můžete i na záchodě. Jak je libo. Jindra
Alena Velková
Starých dopisů mám doma také hodně a nejsem schopná je vyhodit. Myslím, že by to byla škoda.
Hana Rypáčková
Dopisy jsem neschovávala, přesto jsem v oblíbených knihách našla milostné dopisy. Manžel si vše nostalgicky uchovával a po jeho smrti jsem nad tím vším brečela a spálila je .Tenkrát se komunikovalo hodně přes dopisy.. Líbí se mi staré pohlednice, jak se na nich každý kousek místečka využil.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.