Preferuji život v páru
Ilustrační foto: Pixabay

Preferuji život v páru

25. 2. 2024

Píši to za sebe! Je to pouze můj názor, který nikomu nevnucuji. Každý ať si žije "po svém". V dnešní době se rapidně zvyšuje podíl lidí, kteří žijí singl. Pro mě je to odporné slovo. Nemám rád zaplevelený svůj rodný jazyk anglicizmy.

Spíše se hodí, že žijí sami. Singl nebo debl hraji tenis. Na kurtu to snesu. Na začátku byla doba ledová. Dnes je konzumní. Je to přímá úměra. Jak stoupá náš blahobyt, tak se šponuje náš egoismus. Soucit, pomoc to jsou věci, co někteří považují za slabost. Při procházce mě pozdraví každý třetí mladší člověk. To není ponížení, ale slušnost. Proč tomu tak je? Nejsme pro ně zajímaví. Já jsem přece důležitější než důchodce.

Samozřejmě, když někdo žije singl, dělá si to, co chce. Nemusím brát na nikoho ohled. Všechno bude po mém. Vařit Ti nebudu a ponožky si vyper sám! Uklízet budu jen po sobě. Nejsi má součást. Jsi jen pro krásné chvíle. Do divadla, na procházky, na dovolenou, na festival a další. Možná na hraní, ale jen když mám náladu. Pokud mám chuť, tak tu můžeš i na noc zůstat. Ráno mazej. Máš blbou náladu, něco Tě trápí? Tak to ke mně nenos. Běž s tím se vypořádat domů. Já chci jen slasti, nikoliv Tvé starosti. Doufám, že jste pochopili, že píši o té skupině singl, která si myslí, že tento životní způsob je pro ni výhodnější.

Samozřejmě, že když žiji sám, nemusím se druhému přizpůsobovat. Každá mince má dvě strany. Když přijde neúspěch, smutek a nemoc je těžké být s tím sám. Nezdar se podle mě vydělí dvěma a podíl je potom menší. Naopak radost se násobí dvěma. Proč mě to téma napadlo? Loni v září mi při sportování rupla achillovka. Následovala operace a noha byla 7 týdnů v nechodící sádře. Na záchod jsem musel hopkat po zdravé. Celou dobu jsem byl v zajetí bytu. Spojení se světem jsem měl po sociálních sítích, ale hlavně přes ženu. Ta o mně pečovala. Koupila i bažanta, abych v noci jako starý chlap nelítal často na záchod. Nádobu také ráno vylívala a kapky vytírala. Uvědomil jsem si, že mám doma poklad. Kdybychom spolu nebyli 42 let, neměli spolu děti a vnoučata, tak určitě by se o mě tak nestarala.

Minulý měsíc manželku začala atakovat meniérova choroba. Je to nemoc středního ucha. Projevuje se tím, že nemocný neudrží rovnováhu. Trpí závratěmi. Každý den ji proto vodím do zaměstnání a zpět. Také na rehabilitace a různá vyšetření. Už dva měsíce. Nevím, kdy jí to přejde. Takže jí vracím péči, kterou věnovala předtím ona mě, když jsem marodil s nohou. Říkala, že jinak by musela být na nemocenské. Navzájem si ochotně pomáháme a za ty společné roky života si vyjdeme i jinak vstříc. Mohl bych vyjmenovat plno příkladů, kdy je lépe žít společně, než každý sám. Kdyby byla na to téma nějaká anketa, určitě bych hlasoval pro žití v páru a společně. Mé dlouholeté zkušenosti mě poučily.

 

 

 

 

 

manželství vztahy a sex
Hodnocení:
(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Urbanová
Dobrý den, po 5o-ti letech jsem ovdověla. Byl to super život. Život jedině ve dvou, já teď nevím jak dál. Přeji Vám hodně hodně společných let.
Jana Šenbergerová
Těch pár let, kdy jsem po smrti manžela zůstala sama, nebylo k zahození. Ale to mi bylo teprve kolem šedesáti. I když jsem to období zahájila infarktem, docela rychle jsem se s tím naučila žít a užívat si "svobody", dá-li se tak nazvat život v područí léků. Uzemnil mě úraz, který mě na dlouhé měsíce vyřadil z normálního fungování. Naštěstí se mě ujali mladí a pečovali o mě "jako o vlastní". Tělo nemohlo, ale mozek fungoval a já začala hledat spřízněnou duši. A protože kdo hledá, najde, mám o koho pečovat a je o mě pečováno. S článkem plně souhlasím, i když ve stáří je mnohem těžší najít. Když se zadaří, za ztrátu pomyslné svobody to stojí.
Hana Rypáčková
Samozřejmě bych raději dál žila v páru s milovaným člověkem , ale co nadělám....
Dana Straková
Moc hezké, také si myslím, že je dobře, když člověk není na vše sám, ale dneska se to moc nenosí. A nebo se mi to jenom zdá?
Alena Švancarová
Mít rád je to,oč tu běží.....
Anna Potůčková
Moc hezky napsaný článek a mám na to úplně stejný názor. Manželovi se stal v době kdy dcerám bylo 9 a 10 let úraz, jehož následkem byl ČID a pár let na to ID. V době kdy už jsme neměli rodiče, v době kdy nám už nijak nemohli pomoci. Zůstali jsme na starost o dcery jen my "dva". Jednu zimu jsme si v té době zažádali i mimořádnou sociální podporu, než se vyřídily všechny formality ohledně důchodových dávek. Jen díky společným silám jsme s odřenýma ušima všechno zvládli i když byla spousta odříkání. Žádné výletování, žádné rekreace apod. Nakonec obě dcery vystudovaly střední školy a starší dokonce i VOŠ. Jedna je zdravotní sestrou, druhá vychovatelkou v družině. Lépe se nám začalo žít a hospodařit až si dcery začaly vydělávat. V březnu tu společnou káru budeme táhnout krásných 40 let a snad ji potáhneme ještě pár let a hlavně ji utáhneme.
Marie Ženatová
Díky, napsal jste to moc hezky ♥. V roce 1967 - kdy jsem se vdávala - na jednom svatebním blahopřání byla tato slova: "Buď klidný tento život váš, buď jenom tichou písní, slavíkem v noci májové - bez bolu žalu tísní. Naše manželství skončilo po 35letech, kdy manžel těžce onemocněl a zemřel. V jeho průběhu byla jak radost, ale i častá bolest - ovšem byli jsme na to dva. A skutečně bylo zapotřebí nejvíce toho vzájemného porozumění a pomoci. Přeji vám oběma ze srdce hezký další život ve vzájemné pomoci a porozumění ♥

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.