Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Věra Urbanová
25.3.2024 08:39
Dobrý den, po 5o-ti letech jsem ovdověla. Byl to super život. Život jedině ve dvou, já teď nevím jak dál. Přeji Vám hodně hodně společných let.
Jana Šenbergerová
26.2.2024 09:41
Těch pár let, kdy jsem po smrti manžela zůstala sama, nebylo k zahození. Ale to mi bylo teprve kolem šedesáti. I když jsem to období zahájila infarktem, docela rychle jsem se s tím naučila žít a užívat si "svobody", dá-li se tak nazvat život v područí léků. Uzemnil mě úraz, který mě na dlouhé měsíce vyřadil z normálního fungování. Naštěstí se mě ujali mladí a pečovali o mě "jako o vlastní". Tělo nemohlo, ale mozek fungoval a já začala hledat spřízněnou duši. A protože kdo hledá, najde, mám o koho pečovat a je o mě pečováno. S článkem plně souhlasím, i když ve stáří je mnohem těžší najít. Když se zadaří, za ztrátu pomyslné svobody to stojí.
Hana Rypáčková
26.2.2024 07:46
Samozřejmě bych raději dál žila v páru s milovaným člověkem , ale co nadělám....
Dana Straková
26.2.2024 03:07
Moc hezké, také si myslím, že je dobře, když člověk není na vše sám, ale dneska se to moc nenosí. A nebo se mi to jenom zdá?
Alena Švancarová
25.2.2024 18:58
Mít rád je to,oč tu běží.....
Anna Potůčková
25.2.2024 10:12
Moc hezky napsaný článek a mám na to úplně stejný názor. Manželovi se stal v době kdy dcerám bylo 9 a 10 let úraz, jehož následkem byl ČID a pár let na to ID. V době kdy už jsme neměli rodiče, v době kdy nám už nijak nemohli pomoci. Zůstali jsme na starost o dcery jen my "dva". Jednu zimu jsme si v té době zažádali i mimořádnou sociální podporu, než se vyřídily všechny formality ohledně důchodových dávek. Jen díky společným silám jsme s odřenýma ušima všechno zvládli i když byla spousta odříkání. Žádné výletování, žádné rekreace apod. Nakonec obě dcery vystudovaly střední školy a starší dokonce i VOŠ. Jedna je zdravotní sestrou, druhá vychovatelkou v družině. Lépe se nám začalo žít a hospodařit až si dcery začaly vydělávat. V březnu tu společnou káru budeme táhnout krásných 40 let a snad ji potáhneme ještě pár let a hlavně ji utáhneme.
Marie Ženatová
25.2.2024 09:37
Díky, napsal jste to moc hezky ♥. V roce 1967 - kdy jsem se vdávala - na jednom svatebním blahopřání byla tato slova: "Buď klidný tento život váš, buď jenom tichou písní, slavíkem v noci májové - bez bolu žalu tísní. Naše manželství skončilo po 35letech, kdy manžel těžce onemocněl a zemřel. V jeho průběhu byla jak radost, ale i častá bolest - ovšem byli jsme na to dva. A skutečně bylo zapotřebí nejvíce toho vzájemného porozumění a pomoci. Přeji vám oběma ze srdce hezký další život ve vzájemné pomoci a porozumění ♥