Ilustrační foto: Pixabay

Jak užívat Viagru

23. 2. 2024

Navnadila jsem vás nadpisem mého článku? Čtěte dál, i když to bude trochu jinak. Mám dlouholetou kamarádku, známe se od pěti let, kdy jsme se popraly o kyblíček na písku. Dostaly jsme tenkrát na zadek obě a jsme kamarádky dodnes.

Můj příběh Soutěž - zima 2024 zdraví

Autor: Zdenka Jírová

Hodnocení:

(4.9 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 25.2.2024 16:14

Lentilky jsou taky dobré.

Vladislava Dejmková 23.2.2024 16:40

Dobrý vtípek, a hlavně to dobŕe dopadlo.

Jana Šenbergerová 23.2.2024 16:15

Hlavně že nebyl pan zklamaný, že jsou to jen lentilky. :-)

Jana Jurečková 23.2.2024 16:12

Já si taky vzpomínám na jeden žertík. Napálili jsme mého tchána a on nic nepoznal. Na mé druhé svatbě si tchán mermomocí chtěl připít s mým tátou. Jenže on byl abstinent, nebyl zvyklý pít. Děda byl neodbytný. Při malé nepozornosti jsem tátovi nalila do čtvrtky vodu místo slivovice. Nikdo nic nepoznal a spokojenost byla na obou stranách.

Marie Seitlová 23.2.2024 15:11

Tak to se povedlo, super žertík.

Anna Potůčková 23.2.2024 14:30

Perfektní kanadský žertík. Myslím že důvod k smíchu byl, dokonale vymyšleno.

Zpět na homepage Zpět na článek

Křehké dámy o berlích

Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po vlhké dlažbě a jela jsem k zemi jako namydlený blesk. V mé malé dušičce i v těle se jako by život zpomalil.

Ilona Ondráčková

O Eli a Máje aneb povídání o tom, jak se člověk učí

Seděl v křesílku pro hosty a míchal studený kafe. Na stolku kopa vyplněných lejster. „Jsem hotov.…

Vlastimila Kosorínová

Vtipnější vyhrává: Pozor na přepracování

Celý život jsem pracovala s lidmi, a to ve třech dost odlišných oborech (školství, finančnictví, justice). Bývalo to neskutečně zajímavé, ale také dost vyčerpávající. Lidské osudy, povahy, chování, zvláštnosti před vámi defilují celou pracovní dobu, často i mimo ni.

Dagmar Zwyrtková

Konečně společný výlet

Jak se nám podařilo ušetřit čas na výlet a jak dopadl s nezvaným společníkem. Nebo spíš společnicí...

Dagmar Tomášková

Lež má krátké nohy a daleko nedojde

Byla jsem ve čtvrtém ročníku na SEŠ a pomalu se nám blížila maturita. Přesto jsem neodmítla pozvání spolužačky na májovou veselici v jedné vesnici nedaleko Zlína, tehdejšího Gottwaldova.

Marie Měchurová