Přestavět byt nebo ho vyměnit. Důležitý krok v přípravě na stáří
Ilustrační foto: Pexels

Přestavět byt nebo ho vyměnit. Důležitý krok v přípravě na stáří

13. 3. 2024

Několik schodů. Koupelna bez sprchového koutu. Nedostatek soukromí. Žádná terasa nebo balkon. Bydlení, na které jsme zvyklí, se s přibývajícími roky může ukázat jako naprosto nevhodné. Nemusí, ale je dobré vědět, že ve většině případů tomu tak nakonec je.

Příprava na stáří. Někdo ji nazývá uměním, někdo přesně promyšlenou strategií, každopádně se o ní mluví čím dál více. Protože čím dál více lidí kolem sebe vidí příklady toho, že příprava bývá podceněna.

„Máma si zlomila kotník a život celé rodiny se obrátil vzhůru nohama. Bydlela v druhém patře bez výtahu, takže nebyla schopna zdolat shody, i když pak už měla sádru dolů. Nastaly komplikace a ona byla uvězněná v bytě, snášeli jsme ji dolů na židli. Protože je dost objemná, měli s ní dva chlapi co dělat. Koupání byl horor, nemohla do vany, sprchový kout neměla. Se sestrou jsme jí pomáhaly, omývaly jsme ji, ona to odmítala, bylo jí to trapné. Pak nám oznámila, že musí vyměnit byt, protože vidí, že v tomto stáří nezvládne. Naštěstí se vše podařilo, něco jsme jí doplatili, ale sehnali jsme pěkný bezbariérový byteček v paneláku s výtahem, sprchou, nainstalovali jsme jí na toaletu madla. Myslím, že má připravený prostor, ve kterém může stárnout důstojně,“ vypráví padesátiletá Helena. Málokdo má ale takové štěstí, rodinu ochotnou pomoci, sílu, prostředky. Tedy v době, kdy už potřebuje pomoc. A v době, kdy ji ještě nepotřebuje, nemyslí na to, že ji potřebovat třeba jednou bude.

„Bydlení připravené na snížení soběstačnosti je základním předpokladem dobré kvality stárnutí. Demografický vývoj a celoevropský trend jednoznačně směřuje k podpoře stárnutí v domácím přirozeném prostředí, nikoliv v instituci, a to tak dlouho, jak jen je to možné. Na stárnutí a snižování soběstačnosti a pohyblivosti je možné a dobré se předem připravit, a to úpravou bydlení nebo jeho výměnou,“ říká socioložka Olga Starostová, která se věnuje oblastem souvisejícím se stárnutím a spolupracovala na vzniku knihy Z nuly na sto složené z příběhů a esejí týkajících se života ve vysokém věku.

A právě příprava na něj je v knize jedno ze zajímavých témat. Zmíněn je tam i velmi častý problém, který nastává, když zestárnou lidé žijící v rodinných domech.

Většinou si vilku za městem či na venkově pořizujeme s představou, že se v ní bude dobře žít ve stáří. Jenže opak je pravdou.

„Vize domků je jistě příjemná – příroda, zahrádka, zvířectvo. Na druhé straně má řada rodinných domů schody, obtížný přístup a tyto bariéry by se měly stát předmětem k zamyšlení u každého člověka v pozdním produktivním věku. Je to čas, kdy má sílu i finanční prostředky na úpravy,“ upozorňuje socioložka a připomíná, že pokud si člověk bydlení na stárnutí nepřipraví, pak mu hrozí, že se bude muset přesunout do domova seniorů, i když se mu tam třeba nebude vůbec chtít.

 

Snímek obrazovky 2024-03-12 v 18.09.58.png
Ilustrační foto: Pexels

Typickým příkladem je jedna ostravská rodina, která pečuje o třiadevadesátiletého pána. „Táta zůstal sám ve vilce ve vesnici na Opavsku, kterou kdysi s mámou postavili. My bydlíme v centru Ostravy, bratr také, často jsme ale za ním jezdili, pomáhali jsme se zahradou, s údržbou domu. Jenže jsme sledovali, jak táta chátrá, jak na sebe nedbá, měl v domě binec, odmítal úklid, pomoc. Při zmínce, že by třeba jednou šel do nějakého zařízení pro seniory, málem zešílel. Odmítal to, i když už velmi špatně chodil, padal, neustále měl nějaká zranění,“ vypráví třiašedesátiletá Kamila. Vítězstvím bylo, když tatínka přesvědčila, aby se přestěhoval do přízemí vilky a upravili mu vchod  tak, že se z něj dostane na zahradu. „Díky tomu se může pohybovat o francouzských holích. Dochází k němu pečovatelka. Teď jsme se pustili do úpravy jeho koupelny, dáváme mu lepší sprchový kout, aby se mu do něj snadněji vstupovalo. To všechno jsme měli udělat daleko dřív, ale táta o tom nechtěl ani slyšet. Jsme poučení a už s manželem hledáme způsob, jak vyměnit náš velký byt v centru města v činžáku bez výtahu za nějaký v domě, kde výtah je, protože se časem nechceme dostat do podobných potíží,“ vysvětluje.

Jak důležité je mít byt či dům uzpůsoben tak, aby se v něm dalo žít i v době, kdy se zhorší náš zdravotní stav, zpravidla všichni poznají, až se do té situace sami dostanou nebo se začne týkat někoho z jejich blízkých. Příprava na stárnutí je totiž zatím tématem, o kterém se sice mluví, ale málokdo ho ještě stále bere vážně. Možná se to ale brzy změní souběžně s tím, jak se téma při současném stárnutí populace začne týkat ještě více lidí než je tomu dosud.

 

 

 

 

 

 

bydlení vybavení bytu
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdeňka Kouřilová
Zatím bydlím ve vlastním domku. Jsem vdova, děti bydlí daleko. V 76 letech si nebudu kupovat byt. Penziony pro seniory snad ani neexistují. Pokud jsem majitel nemovitosti, nikde mě nepřijmou. Prodat dům a jít do pronájmu ? Potom čekat na penzion? Jsem z Brna a někam na druhý konec republiky se stěhovat nehodlám. Jedno dítě ? žije v Praze, druhé v cizině. Zatím jsem celkem fit, ale mám strach co bude dál.
Helenka Vambleki
Nespolehlivé nohy mě upoutaly na elektrický invalidní vozík a teď, babo, raď! K bytu 30 schodů, nebylo kam schovat vozíček, nebylo ho kde nabíjet. Už mám vyřešeno. Bydlím už druhý rok v malém pečovatelském domě(pouze 14 bytů) v přízemí v bezbariérové garsonce s terasou, sprchovým koutem, velkým madlem u WC. Dům je v krásné zahradě na okraji města ve slepé ulici, se sousedy se denně scházíme na odpolední popovídání. Za podobné bydlení se v Senior Parku v sousedním Rychvaldu a v dalších po Česku platí jen čisté nájemné před 20 tisíc + energie + služby + strava, ale v našem domě je nájem za garsonku do 6000 i s elektřinou a internetem. Vozíček mi stojí na chodbě přímo u bytu. Každý si může nasmlouvat placené služby pečovatelek, já zatím jen odebírám obědy á 95/den. Jsem tu opravdu šťastná a výměna bytu zkvalitnila a zpříjemnila můj invalidní život.
Danka Rotyková
Určitě je moc těžké se na stáří připravit ve všech směrech, ale místo bydlení je základ, o který se můžeme postarat s dostatečným předstihem. Sehnat vhodný byt a přestěhovat se není práce na jeden víkend. Mám s tím své zkušenosti, příprava mi sice trvala hodně dlouho, ale tím, že jsem začala ještě před důchodem, stihla jsem to. Stanovila jsem si priority: malý byt po rekonstrukci, max. 2. patro, výhled do zeleně. Nakonec vše vyšlo, kdybych potřebovala pomoc, syn bydlí ve vzdálenosti 300 m ode mne. Asi jsem pohodlná, ale už se mi nechce udržovat místnosti, které k životu vůbec nepotřebuji.
Radmila Coufalová
Zatím jsme pořídili vysokou a polohovací postel ( mohu vřele doporučit) a chystáme se na bezbariérovou koupelnu. Zatím nejsme staří, ale stačí pár úrazů a pochopíte, jak to jednou bude vypadat...
Hana Řezáčová
Pane M. H., 17:21, samozřejmě jsem to psala s jistou nadsázkou, taky jsem za svým traktátem dala :-) . Chtěla jsem tím vším říct , že je těžké se na stáří nachystat tak dokonale, že bude vše vždy vyhovovat - jen malý příklad: maminka si v bytě, který si na stáří vybrala (měla 72), moc cenila výhledu (to byl vlastně hlavní důvod výběru) - do dálky, na kopec, do zeleně, když jí bylo o dvacet let víc, mrzelo jí, že vidí kopec a nevidí mumraj na ulici, ulice byla slepá, tichá, jen pár místních lidí, kteří nastoupili do auta a odjeli - líbilo by se jí mít okno na hlavní náměstí, kde to tepe ... No, jak jsem psala níže - těžko lze najít bydlení vyhovující ve všech směrech a za každých okolností ...
Miro Husli
Paní Řezáčová, to ale nemyslíte vážně, že ne? Beru to jako žert.......
Hana Řezáčová
No, na toto téma (po zkušenosti s rodiči, svými i kamarádek) bych mohla napsat vědeckou práci ... Když to shrnu: Vhodné bydlení je ve městě tak akorát, kde je všechno (a taky zde bydlí děti a vnoučata), v bytě v menším bytovém domě v přízemí s přístupem na zahrádku, kde se dá posedět, případně mít záhonek, ale musí být i okno do rušnější ulice, aby se dal sledovat pohyb venku. Byt nesmí být velký (aby nebylo moc uklízení) ani malý ( aby se v něm dalo případně pohybovat na kolečkovém křesle). V domě, tak ve druhém patře (chození po schodech je zdravé) se hodí mladší příjemná sousedka, ke které se dá zajít často na návštěvu ( a taky se jí dá zavolat, kdyby něco). Vedle domu na jedné straně obchody, pošta, (a hodně míst na parkování), na druhé straně praktický lékař, stomatolog, pečovatelská služba. Naproti domu nevelký park s lavičkami a kavárnou uprostřed. hned vedle parku knihovna, kino, hodilo by se i divadlo. A nesmím zapomenout - před domem zastávka autobusu, který zastavuje před nedalekou nemocnicí, kde hned za bránou (ne někde uprostřed rozlehlého a nepřehledného areálu) je ambulance internisty a ortopeda :-) - Ideál - na míru (věk, nemoci) - se těžko na sto procent povede, i při dobré vůli a snaze, ale něco se jistě vhodně zařídit dá, aby byl život ve vysokém věku spokojenější ...
Marie Měchurová
Za jeden byt v paneláku jsme nad městem koupili dva domky. V jednom bydlí syn, v tom druhém prožíváme šťastné chvíle v důchodu my dva. Zatím je to v pohodě.
Jan Zelenka
Když jsme se před čtrnácti lety stěhovali, cíleně jsme si vybrali krásně rekonstruovaný panelákový byt vedle výtahu. pro starého člověka je ideální. Pokud už nevyšlápnu schody, pojedu od zadního vchodu výtahem. Domek bych nechtěl ani náhodou.
Eva Kopecká
Opravdu je potřeba myslet trochu dopředu. Trochu dál, než co si dám zítra k večeři. Protože sil přibývat nebude. A přidá se nějaký ten úraz...a rázem je každý schod v bydlišti problém. Ono to pořád nějak jde, i když člověk stárne. Ale najednou se to změní a je malér. Senior se brání změnám. Nechci sprchový kout. Já do té vany vždycky nějak vlezu. Nechci menší byt. S větším úklidem mi pomohou děti. Nebudu chodit s jezdící taškou. Mám ochotnou sousedku, vozí mi brambory ze zahrádky. Nechci dovážet obědy. Zatím zvládám pro ně chodit. A najednou Se pár věcí změní a z relativně soběstačného důchodce je adept na LDN. Známé maminka se držela svého domu jako klíště. Někdo tam musel denně jezdit nanosit uhlí a s nákupy. Žila v jedné místnosti, protože vytápět celý dům by byl nesmysl. Jak důstojný je takový život, zuby nehty se bránit změnám a přitom denně bombardovat zaměstnané děti svými požadavky? A to bydlely na dojezd cca deset kilometrů, měla ještě kliku....

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.