Jan Zelenka
8.3.2024 12:29
Zuzko, nikde nepíši, že omezím svou literární aktivitu kvůli své srdeční arytmii. Začal jsem se léčit a píši dál.
Zuzana Pivcová
7.3.2024 19:43
Nedaří se, protože si mnozí stanovují nepřiměřené cíle. Jako vím, že už nepotřebuji tolik jíst jako dřív, protože nevydávám tolik energie, tak vím, že některé fyzické nebo psychické mety už pro mě nejsou. Nechci se podceňovat, ale stanovím si něco přiměřenějšího svým schopnostem. To své literární schopnosti zahodíte třeba kvůli arytmii? Arytmii a fibrilaci síní mám diagnostikovanou už přes 20 let.
Jindřich Berka
7.3.2024 16:09
Daří nedaří? Je to jako se se světem. Není černý ani bílý. Je černobílý. To, že se jednou nedaří, tak se opět něco podaří. Člověk musí brát smích i pláč. O tom je život. Pokud to tak nebere, tak se utápí v depresi. Má to každý člověk. To příjemné si vychutnat, to nepříjemné se snažit zapomenout. Stáří? To je podle mě úsek života. Já se na to již připravuji. Proč? Protože život přeje připraveným. Minulý týden na rehabilitaci mi fyzioterapeutka povídá: "Trochu se při cvičení motáte". Já odpovídám: "Vím o tom a bude hůř". " Jste jeden z mála, co s tím počítá". Ano. Vždy jsem se připravoval i na ty nepříjemné chvíle, co mě čekají. Jindra
Jan Zelenka
6.3.2024 23:00
Milé dámy a pane. Velice vám děkuji za příjemné komentáře. Nemyslím si, že je text příliš pesimistický. Jsem realista. A ještě malá poznámka - to úskalí svatby hlavního hrdiny jsem úspěšně překonal a dokonce se blíží jeho druhá svatba. Ještě jednou díky všem.
Jan Zelenka
6.3.2024 22:42
Paní Řeřichová, díky. Oslava s íčkem je dobrý nápad. Pokud budu fit. Začalo hodně zlobit srdce, arytmie, musím se léčit, abych se té letní osmdesátky dožil.
Daniela Řeřichová
6.3.2024 22:00
Pane Zelenko, myslím, že jsme jako ve spirále, jednou nahoře a jindy dole. To zná asi každý z nás 60 plus. Když se vracím z LDN od bývalé kolegyně, říkám si, jaké je to štěstí, že nohy a hlava zatím fungují. Když se něco nedaří, dělám něco jiného. A těším se, že Vaši dvacátou knihu třeba oslavíme s íčkem.
Jana Jurečková
6.3.2024 20:20
V Olomouci na Vídeňské ulici je kočičí kavárna. Tolik milých kočiček.. a myšlenky, že se nedaří jsou pryč. Tak to mám já.
Hana Rypáčková
6.3.2024 17:30
"Když se nedaří, co se dařit má..." Když se mi doma nedaří, vypadnu ze dveří... Venku se i to bolavé koleno jaksi uzdraví... Ale jak dlouho mi to vydrží?
Soňa Prachfeldová
6.3.2024 16:41
Já tomu lapidárně říkám - únava materiálu.
Věra Ježková
6.3.2024 16:37
Jendo, o tom přemýšlím od konce minulého roku.
Načíst starší příspěvky