Ljuba Hermanová: Kolik jsem měla milenců? Spočítejte si je
Ljuba Hermanová v roce 1979. FOTO: Karel Kouba, ČTK

Ljuba Hermanová: Kolik jsem měla milenců? Spočítejte si je

4. 4. 2024

Kdyby žila v dnešní době, byla by miláčkem bulvárních novinářů. A možná, že by si to užívala. Byla ráda středem pozornosti a její chování mnozí lidé považovali za skandální. Jak už to u výjimečných osobností bývá, byla milována i odsuzována zároveň.

Když jí bylo téměř osmdesát, předváděla, že dokáže nohu vymrštit nahoru jako baletka a udělat hvězdu. Vystřihla ji na jevišti jako by jí bylo dvacet. Říká se o ní, že z večírků chodila  po Praze nahá jen zabalená v kožichu. A výčet jejich lásek by vydal na dlouhý seznam. Pomluvy? Přehnané řeči? Vždyť je to jedno. Jaká byla ve skutečnosti stejně věděla jen ona sama.

Narodila se v roce 1913. Touhu se předvádět zřejmě zdědila po mamince, která byla ochotnická herečka. Táta byl železniční úředník a z nápadu, že bude dcerka umělkyně moc nadšený nebyl.

Po gymnázium začala hrát ve smíchovském divadle Aréna, následovala řada dalších scén. Kamarádila se s hvězdami té doby a později uvedla, že jí určitý čas splývá v jeden velký mejdan. V rozhovorech a ve svých pamětech popisuje unikátní kousky, například jak s Adinou Mandlovou vyzkoušely kokain, jak pořádaly divoké večírky a střídaly známosti.

Jenže přišla válka. A ona byla poloviční Židovka. Později vzpomínala, že jí kdosi nabízel roli v německém filmu a když se dozvěděl o jejím původu, už nezavolal. Němci ji předvolali k výslechu. Tvrdila, že jim vysvětlila, že její otec dávno přestoupil na katolickou víru a proto ji propustili. Stáhla se z veřejného života, skrývala se, měla strach.

Začala znovu hrát. Příležitost jí dal Jan Werich. V knize s názvem „… a co jsem ještě neřekla“ je celkem výstižně popsán její vztah k němu. „Myslím, že jsem se Werichovi líbila, ale mně se líbil spíše jemnější a romantičtější Voskovec. Ovšem randila jsem s oběma. Později jsem se dozvěděla, že si to pak v šatně řekli.“

 

Hermanova_filMojesestraaja_Novy_Munk_1938_fotoCTK.jpg
Ljuba Hermanová s Oldřichem Novým a Štefanem Munkem ve filmu "Moje sestra a já". FOTO: ČTK

 

Její vyprávění a vzpomínky uspořádal v devadesátých letech do knihy spisovatel Ondřej Suchý a jde o velmi barevný obrázek myšlení a života ženy, která se narodila v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Být tak v Hollywoodu, tam by se jí žilo.

Chodila výrazně oblečená, nalíčená, navoněná, působila vyzývavě a později se vůbec netajila tím, že využívá služeb plastických chirurgů, což v šedesátých a sedmdesátých letech rozhodně nebylo tak běžné jako nyní.

Hrála v mnoha zájezdových představeních, v estrádách, kabaretech, rozhlasových a televizních pořadech. Čím dál více se od herectví odkláněla a věnovala se zpěvu, především modernímu šansonu. Václav Havel pro ni napsal úspěšný recitál, spolupracovala snad se všemi významnými umělci.

I když její pověst v soukromí byla poněkud nevalná, uznání kolegů coby zpěvačka rozhodně měla. Jan Werich o ní řekl pro Český rozhlas: „Jak se tak na ni dívám, má kvality jak víno, ona je z velice dobré úrody, z dobré sklizně. A věkem v té lahvici – která je stále půvabná a která má stále docela pěkný tvar – ono to víno nabylo na kvalitě. Já mám takový dojem, že Ljuba Hermanová s přibývajícími léty nabyla ke svému talentu potřebné zkušenosti a že se z ní stalo něco, čemu se říká po celé světě a znamená to velkou chválu – profík.“

Mnohým lidem připadala časem drobátko k smíchu se svou snahou zachovat si zdání věčného mládí, tím, jak předváděla na jevišti hvězdy, mrskala nožkami a chovala se jako nestárnoucí diblík. Jenže na druhé straně, ona taková byla, přesně to potřebovala k životu – udržování se v kondici, cvičení, práci, zábavu. A lásku. Hodně lásky. Vdávala se čtyřikrát. Ani jedno manželství nevydrželo dlouho. Poslední sňatek uzavřela, když jí bylo šedesát dva. Ženichovi bylo třiatřicet. No to bylo řečí. Po rozvodu řekla, že jí nevadí, že si partner našel mladší ženu, že mu to přeje, že jeho i ji má ráda. „No jsou něco jako moje děti, když vlastní nemám. On je vlastně můj syn,“ žertovala.

Prý se občas snažila tvrdit, že je mladší než ve skutečnosti byla a měla zmatek v dokladech. Na druhé straně své touze po mládí hodně obětovala. Kdo ji znal, vzpomínal, že sice dovedla propít noc, ale zároveň zdravě jedla, dávala si hromady zeleniny, cvičila, její kondice byla obdivuhodná.

Zůstala po ní řada filmů, krásných písniček, pomluv, drbů a tajemství. Asi to tak chtěla. Zemřela v roce 1996, přestože se o ní v posledních letech života říkalo, že je nesmrtelná.

A úplně nejlepší je, pokud si ji člověk pamatuje prostřednictvím novináře Jana Petránka, který se s ní kamarádil a poté vyprávěl pro Český rozhlas následující krásnou historku: „Ljuba bydlela na Národní třídě. Dělala návštěvám moc dobré kafe. Jedno takové jsem zrovna pil, když si k ní přišla pro interview elévka z ženského časopisu. Ljuby se neomaleně zeptala: Prozradíte, kolik jste měla v životě milenců? Ljuba se v křesle naklonila, vzala telefonní seznam a hodila ho té zvědavce do klína se slovy: Já to nepočítala, můžete to udělat sama.“

 

S využitím zdrojů:
Československá filmová databáze
Kniha Ljuba Hermanová: ...A co jsem ještě neřekla

 

 

Byly krásné, talentované, úspěšné. Všichni je obdivovali. Přesto se však jejich životy nedají označit za bezstarostné a zábavné. Mnohdy spíše naopak. Seriál „Ty, které jsme milovali“ popisuje příběhy idolů, o nichž se už v mladé generaci moc neví.

 

 

 

 

 

herecké legendy osobnosti Ty, které jsme milovali
Hodnocení:
(4.6 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Zadařilo se a ljuba už zpívá dole na videu
Marcela Pivcová
Z písniček paní Hermanové jsem jich pár znala, ale mezi oblíbené jsem je nikdy nepočítala. Mně se líbily písničky, které zpívali naši současníci. Ale tu perfektní hvězdu jsem takhle udělat nezvládala - přestože jsem chodila cvičit.
Lenka Kočandrlová
Ať si měla milenců haldy,to byla její věc. Mně osobně spíš nevadila,když byla v TV,ale jak předváděla ,že je ještě mladice,tak to se mi příliš nelíbilo. A ve filmech pro pamětníky - třeba Děvče s čertem v těle (nebo tak nějak), mi připadlo,že moc tlačí na pilu a pitvoří se.
Milan Pepo
Nikdy jsem nikoho neadoroval. Ať to byl umělec, politik, sportovec... Byli jsme s ženou někdy... v roce 1993 ? Na výletě v Praze. Pražané ať mi prominou... Ty zahrady u Belvedéru...Jak se to tam jmenuje? Našli jsme jednu jedinou volnou lavičku. Ostatní obsazené. Lidé korzují a najednou se objevila šarmantní dáma. No jasně, že jsme ji poznali. Paní Hermanová. Zamířila přímo k nám, protože na naši lavičce bylo místo. Pozdravila a jestli může přisednout. No samozřejmě. Tak jsem se zvedl, než si sedla. Jestli čekáte něco jako:,, Jééé nejste vy ta Hermanová? A nemůžete nám dát podpis? A můžeme se společně vyfotit?" No tak k tomu jsem vždy měl daleko. Dala se do řeči sama. Jasně, že musela vědět, že my víme :-). Nemluvila o tom co je, kdo, je. Prostě jsme se bavili... no jako s kteroukoliv důchodkyní, kterou bychom takhle v Praze potkali. Rozešli jsme se snad po hodině. Na zpáteční cestě ve vlaku jsme to s ženou probírali. ( Oba státnici z psychologie :-) ) Přišlo nám to tak, že přivítala, že se s ní někdo baví jako s obyčejným člověkem s ne jako s ,,celebritou" ( Nemám rád ten název). Víte o co jde? Myslím, že se potřebovala vypovídat. Ne jako umělkyně paní Hermanová, ale jako babi Ljuba. A my to respektovali. Takže je mi úplně jedno kolik měla milenců. Já ji poznal jako obyčejného člověka.
Anna Potůčková
Kolik měla paní Ljuba milenců byla její věc. Spojuji si ji s filmy pro pamětníky. Myslím že se líbila většině a o to ji určitě šlo. Mezi herci to byla osobnost.
Naděžda Špásová
Tak tu jsem zrovna nemusela.
Soňa Prachfeldová
Paní Ljuba byla jedinečná, ta by to i v dnešní době roztočila.
ivana kosťunová
Tak až zítra- chybička se vloudila
ivana kosťunová
Čím dál více mám dojem, že tyto životopisy píše žák základní školy s naprostým nepochopením osobností, o nichž dostal za úkol napsat sloh. Tak alespoň ukázku z její tvorby dávám do videí pro ty, kteří stejně jako já obdivovali její osobnost a umění.
Jana Kollinová
Umění L. Hermanové jsem nevyhledávala, představovala pro mě hvězdu "filmů pro pamětníky".

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 18. týden

Tento týden budou otázky v kvízu na téma "Psi". Protože je mezi vámi, čtenáři, mnoho pejskařů, jistě si s otázkami snadno poradíte...