Dovolte mi, abych se představila. Jmenuji se Polynka, jsem britská modrá kočička a můj rodokmen je plný šampionů. V mojí kočičí rodině jsem kromě maminky měla ještě tři sourozence, kteří postupně odcházeli, až jsem zůstala sama. Ale v říjnu k nám přišla jedna starší smutná paní, které odešel starý kocourek a ona hledala kotě. Jak jsme se viděly, padly jsme si do oka a já jsem věděla, že budeme parťačky a bude si se mnou hrát. Odvezla si mně a já našla nový domov.
Tak začal příběh kočičky Polynky. Ta bohužel po 14 dnech si přestala hrát, granulky jí nezajímaly a byla apatická. Ihned jsem s ní jela na nejbližší veterinární kliniku, kde bohužel jsem dostala zprávu, že kočička onemocněla koronavirem FIP, který není v naší zemi léčitelný z důvodu, že nejsou vyzkoušené vakcíny. Nakonec jsem ale dostala adresu jedné pražské kliniky, kde se zkouší lék dovezený z USA a už se jim podařilo několik kočiček vyléčit. Podmínkou bylo, že kotě musí dostat 82 dávek vakcíny a to formou injekcí.
Každý den dostávala malá Polynka jednu injekci. Bylo to moc krušné, kotě se bálo a nebýt podpory mé rodiny, asi bych to ani já nezvládla. Nejhorší bylo, že nechtěla žádné kapsičky ani granulky. Krmila jsem ji tedy omocí injekční stříkačky 7x denně, ale po pěti dnech Polynka začala sama hledat granulky. Také si pomalu začala hrát a nejoblíbenější byly malé plyšové myšky. Několik jich dostala i od Evy M. a protože myšky byly plněné šantou kočičí, tak si je nosila i do pelíšku.
Dneska už Polynka je veselá a hravá kočička, co nic nenechá na pokoji a užívá si spokojeného kočičího života. Tak doufám, že už ji nic zlého nepotká. Chtěla jsem Vám všem poděkovat, kteří jste drželi Polynce palečky, aby se uzdravila.
S kočičím mňau se loučí Polynka a přeje hezké Velikonoce.
