Krize středního věku přichází čím dál dříve, mají ji mladí lidé. Naopak starší bývají spokojenější
Ilustrační foto: Freepik

Krize středního věku přichází čím dál dříve, mají ji mladí lidé. Naopak starší bývají spokojenější

18. 4. 2024

Mladí jsou více nešťastní a otrávení životem než lidé staršího a vysokého věku. A začíná se to projevovat i na jejich zdraví. Naopak, starší lidé vyjadřují se svým životem častěji spokojenost. Je to divná zpráva o stavu světa? Nebo dobrá zpráva naznačující, že stáří se není třeba bát?

Donedávna se spokojenost v souvislosti s věkem vyjadřovala křivkou ve tvaru písmene U. Teď psychologové, sociologové a další odborníci věnující se tomuto tématu mluví o tom, že tento model přestává platit. Dříve totiž bylo obvyklé, že spokojené byly děti, mladí lidé, pak ve středním věku přicházela krize a ta se vytrácela s tím, jak člověk stárnul. Nyní však pomyslná krize středního věku přichází mnohem dříve. Frustrovaní, otrávení, nejistí, zmatení, vyznávající pocit, že život nemá smysl, jsou čím dál častěji mladí lidé. Místo toho, aby randili, tančili a dělali lumpárny, sedí doma, cítí se mizerně, trpí psychickými problémy, vyjadřují názor, že svět není dobré místo pro život a mají strach z budoucnosti. Často říkají, že život nemá smysl.

„Mladí Američané ve věku patnáct až dvacet čtyři let jsou stále méně šťastní než byli v jejich věku lidé předchozích generací. A týká se to i mnoha jiných vyspělých zemí. Tyto lidi mnohem dříve ohrožuje takzvaná krize středního věku,“ komentoval pro list Daily Mail lékař Vivek Murthy výsledky výzkumu World Happines Report 2024, což je celosvětový průzkum celkové spokojenosti obyvatel různých zemí. Potvrdil to, o čem se již delší dobu mluví a píše. A sice, že generace lidí narozených v době, kdy už existoval internet a sociální sítě, je jiná, než generace předešlé. Je na nich závislá, jsou běžnou součástí jejího života, ale nikdo dosud nebyl schopen odhadnout, jak velký vliv to na její vývoj bude mít. Až teď se to ukazuje.

Lékař Vivek Murthy a další odborníci, kteří výsledky výzkumu komentovali, chtějí rozpoutat veřejnou debatu o tom, že by se vlády jednotlivých zemí měly více zabývat riziky, které sociální sítě znamenají ve vývoji dětí a mladých lidí. Tvrdí, že právě ony stojí za takzvanou pandemií smutku, úzkostí a nespokojenosti.

Když se ovšem objevují výsledky průzkumů týkajících se spokojenosti a životních postojů lidí vyššího věku, vycházejí najevo překvapivě odlišné údaje. Přibývá lidí, kteří označují vyšší věk za nejlepší období ve svém životě, a to dokonce i tehdy, když se potýkají s určitými potížemi, například zdravotními. A spokojenost přichází už před šedesátkou, mnohdy i dříve. A pak se drží.

„Myslím, že Češi umějí stárnout. Stále se to učí. Ale jsou na tom v tomto směru rozhodně lépe než před dvaceti lety. Pokud lidé nepodcenili přípravu na stáří, to znamená, že pečovali o své přátelské vazby a nezanedbali ani finanční přípravu, stárne se jim nyní daleko lépe než dříve,“ říká Jiří Hrabě, ředitel společnosti Elpida, která se zabývá různými akcemi a poradenstvím pro seniory. Připomíná, že lidé vyššího věku nikdy neměli tolik možností, jak svůj čas naplnit tak, aby jim to přinášelo radost a pohodu. „Někomu vyhovuje starat se o vnoučata, někomu cestovat, někdo se chce vzdělávat, někdo bavit. Podstatné je, že se lidé naučili, že si ve stáří mohou vybrat, co jim dělá radost,“ podotýká.

„Když mi bylo čtyřicet pět, měl jsem asi to, čemu se říká krize středního věku. Tehdy nám to doma moc neklapalo, děti odešly na vysokou, v práci se na lepší pozice dostávali mladí muži a já si připadal zbytečný, starý. Trochu jsem dělal vylomeniny, našel jsem si známost, málem jsme se se ženou rozvedli. Jsem rád, že jsem to pitomé období ustál, že jsme spolu stále, ale opravdu jsem měl tehdy dojem, že život nemá smysl a viděl jsem pořád jen všechno špatné, černé, šedivé, neustále jsem litoval sám sebe,“ vypráví sedmdesátiletý  Pavel a pokračuje: „Teď mě trápí, když vidím, že podobné vidění světa má moje vnučka. Je taková nanicovatá a syn říká, že už o ni má strach. Když si povídáme, až mě děsí, jak je pesimistická, jak na světě vidí jen to špatné. Myslel jsem, že je to výjimka, ale když čtu, že mladí lidé nyní mají taková trápení, je mi z toho smutno.“

Je to paradox. Dříve se říkalo, že lidé se ve vyšším věku stávají bručouny, že se zvýrazňuje jejich pesimismus, zkrátka, existoval výraz nerudný důchodce. Zdá se, že nyní by měl být používán výraz nerudná mládež. Nebo možná spíše nešťastná mládež?

Ani co se týká fyzického zdraví z toho nyní mladí lidé nevycházejí moc dobře, zejména se mluví o početné skupině mužů v mladém a středním věku, kteří kvůli špatné životosprávě a nedostatku pohybu jsou často v horší fyzické kondici než muži o generaci starší. Různé studie ukázaly, že muži mladého a středního věku jsou infarktem nyní ohroženi více než ženy. „Důvodů je hned několik. Muži nemají ochranu cév, kterou ženám poskytují estrogeny, což je zásadní rozdíl. Dále mají horší konstelaci rizikových faktorů – více kouří a pijí alkohol, mají častěji nadváhu. A také chodí méně na preventivní prohlídky a méně dodržují případná doporučení včetně užívání léků. Nejhoršími uživateli jsou v tomto případě právě mladí muži,“ říká lékař, profesor Michal Vráblík, garant projektu Srdce v hlavě, jehož cílem je informovat veřejnost o prevenci zdravotních problémů.

Každopádně se znovu potvrzuje, že posuzování lidí podle věku je nesmysl. Tak jako jsou mezi staršími pesimisté a věčně špatně naladění morousové, jsou úplně stejní bručouni a ustrašenci i mezi lidmi mladými. Jen to pomalu začíná vypadat, že jich je mezi nimi více.

 

 

 

 

 

 

 

psychika společnost životní styl
Hodnocení:
(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Potůčková
Sice dokument, který sledovala Elena jsem neviděla, ale to co k tomu napsala musím souhlasit. Mladí až příliš mnoho času věnují telefonu, počítači a sociálním sítím a společnost asi tomu jinak ani nechce. Vše se ted řeší přes sítě, kontaktů mezi lidmi a mezi úřady ubývá, za nějaký čas ani nebudeme vědět jakou tvář mají naši lékaři apod. Jak my se těšívali na víkendy, na muziky, na "čundry", na setkání někde uprostřed vesnice. Když byly děti, scházeli jsme se všichni někde na pískovišti, dělali s dětmi bábovičky apod. M měli pískoviště u paneláku a tak "kavárnu" jsme si udělali u pískoviště a jak jsme se u toho hezky smáli, bavili, řešili naše neposedné děti atd. Ted moc velké chumáčky rodičů s dětmi u pískovišt vidět není.
Eva Mužíková
Celým životem jsem proplouvala bez velkých problémů, nestěžuji si ani v tomto vysokém věku. Naopak, zdravi mi zatim slouži, nedostatek peněz nepociťuji, mám čas na veškeré své aktivity, výborné rodinné vztahy a spoustu přátel kolem sebe. Na dobu totality ale vzpomínám a často o ní synovi a vnoučatům vyprávím.
Lenka Kočandrlová
Viz E.Valeriánová : Taky jsem to viděla a byla jsem zhnusená. Proč si takové osoby dělají děti,když je jim pak vše zatěžko? Viděla jsem,jak tam malé dítě samo u stolu vysypalo z talířku jídlo na stůl,pak si s tím hrálo,sypalo na zem, psovi....Neumím si představit,že bych takhle nechala moje děti zacházet s jídlem, vůbec,že by samy něco patlaly u stolu. Byl určitý režim, jedlo se společně, jídlo nebylo na hraní. Dnes jakoby mladí jen koukali do mobilu, navzájem se utvrzovali ve všelijakých nesmyslech ,a přitom jim skutečný život utíká pod rukama.
Pavlína Vavříková
Každá doma měla svá pro i proti. Ale myslím, že my. co jsme nyní v penzi, jsme prožili poměrně dobré období. Narodili jsme se po válce, mnoho let jsme sice prožili v komunismu, ale dočkali jsme se svobody a každý jsme mohli od těch devadesátých let něco pro sebe udělat - znovu studovat, podnikat, starat se o vrácený majetek, cestovat, jít do politiky... Anebo upadnout do letargie. Zkrátka, každý svého štěstí strůjcem.
Josef Borecký
No řada lidí v našem věku mi taky řekne, že by v této době nechtěl být mladý, já osobně stejně tak. Soňa Prachveldová to dle mého dobře vystihla. Počítače a nastupující umělá inteligence nás zdegenerují a vezmou pocit vlastních schopností a z toho plynoucího sebevědomí.
Elena Valeriánová
Shodou okolností jsem včera večer sledovala na ČT2 pořad se spisovatelkou Šárkou Homfray nad její knihou Proč jsme tak naštvané. A nevěřila jsem svým uším. Jak jsou ty dnešní mladé ženy - maminky frustrované starostí o děti, o domácnost. Řeší blbosti a jsou naštvané, znuděné a nepochopené. Nepamatuji si, že by naše generace byla tak naštvaná, že jsme byly "nuceny" být s dětmi doma na MD. Taky jsme museli vyjít s jedním platem. Argument, že tenkrát bylo levněji neobstojí, protože platy byly rozhodně menší než dnes. Když jsem ten pořad poslouchala, tak jsem říkala, že místo dětí si měli pořídit dřevěného koníka, ten nežere, nezlobí, nemusí se o něj starat. A mohou chodit na kafíčko, budovat kariéru, bavit se. Je přece jasné, že když si pořídím dítě, tak se o něj musí rodiče starat. Měla jsem z toho dojem, že by některé ty maminy nejraději týdenní jesle se vším všudy. Dnešní mladí jsou znuděni, otráveni a nic je nebaví. Kde se stala chyba?
Helena Záchová
Počkejte si. Neměla jsem nikdy moc lehký život, ale se vším jsem si v životě musela poradit. Teď po sedmdesátce se mám dobře jako nikdy. Nic nemusím a všechno můžu. Děti a vnoučata navštěvuji, když chci, mám spoustu zájmů, kamarádů a kamarádek, jezdím na výlety, spím jak dlouho chci, jím, co chci, dělám co chci a život je krásný. Tak se těšte, (ale musíte si to asi přece jenom trochu zasloužit).
Dagmar Vargová
PINKOVA ALENA už u několikátého článku. To jako co, reklama???
Dušan Brabec
Prosím natrvalo vyloučit z tohoto serveru Pinkovou Alenu. Takoví lidé sem vůbec nepatří a jsou to možná i ti, kteří dělají svět pro mladé zamotaný... Osobně si myslím, že nejhorší "vynález" jsou sociální sítě. Tam mladí postupně více a více zblbnou...
Jitka Caklová
"Těžko na cvičišti, lehko na bojišti." Celý svůj produktivní život jsem měla zlost na "komunisty", že mě nenechali studovat a po té prožít život v kanceláři. Dnes jsem jim vděčná, že "zocelena" těžkou prací, s nadhledem, nebo-li v souladu s Duší, s radostí ze života prožívám vše, co jsem dosud nestihla ♥♥♥

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.