Ilustrační foto: Pixabay

Neříkají mě tati a dědo, přesto je mám rád

12. 4. 2024

Můj příběh rodina

Autor: Jindřich Berka

Hodnocení:

(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Lydie Jakubcová 14.4.2024 17:06

ANO TAK TO MA BYT JE TO ZIVOT...

Věra Lišková 12.4.2024 17:09

Rozhodl jste se správně, i když syna vychoval nový tatínek, jako vlastního.

Jana Jurečková 12.4.2024 15:43

Je dobře, že i po rozvodu dokážete komunikovat a řešit problémy Často se stává, že lidi zahořknou, nebaví se , nescházejí, nemají chuť si o ničem aspoň promluvit a to je chyba.

Elena Valeriánová 12.4.2024 13:51

Omlouvám se, ale já jsem se v tom Vašem povídání nějak ztratila. Adoptoval jste "svého syna"? A je tam toho víc, co mi popletlo hlavu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Irena Stejskalová

Není pořád jenom veselo

Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda píšu si, ale jenom pro sebe.

Dana Straková

Jak jsme si koupili radost - I. Čas setby

Krátce po padesátce jsme byli obdarováni vnoučaty. Vzhledem k tomu, že bydlení v činžáku a návštěvy…

Daniela Řeřichová

Jak šla kréda mým životem

"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a hledala něco hmatatelného na rozmašírování. Později jsem pochopila, že mám ve škole dávat pozor a nezlobit paní učitelku.

Jana Vargová

Můj první dětský výlet

Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v nejútlejším dětství, a to tím nejzajímavějším způsobem.

Marie Ženatová