V toto popisované pondělí 22. dubna jsem se ale docela rychle vzpamatovala, protože pro celé naše území nebyla zrovna ta správná předpověď počasí. Mělo mrznout, a to všude.
Rychle jsem vyskočila z postele, něco jsem hodila na sebe, a šla zkontrolovat škody. Venku bylo hodně syrovo, ale jahody i víno mrazivou noc přežily. Přežili i kocouři, kteří nocovali ve vyhřáté kotelně. Dostali pořádnou snídani, a i my dva jsme se správně "nadlábli". Manžel Mirek, jako vždy, připravil talíř čerstvé zeleniny, a tím byly jeho povinnosti v kuchyni, pro dnešek, u konce.
Uvařeno bylo od neděle, tak jsem mohla v klidu dokončit článek do jedné z literárních soutěží na našem Íčku. U pravidelného odpoledního posezení u kafíčka jsem navrhla procházku do našeho lesa za účelem sběru léčivých bylin. Hloh už byl usušený, ale venku na nás čekaly mladé kopřivy, jahodové, malinové a ostružinové listí, které se v zimě budou hodit na lahodný čaj.
Za oknem byla krásná modrá obloha, sluníčko hřálo, jen ten vzduch byl hodně studený. Pořádně jsme se oblékli, a vyrazili okolo golfového hřiště vzhůru do lesa. Jeden otužilec se tam snažil ve studeném větru odpálit míček tím správným směrem. Bylin bylo všude plno, lesní jahody už hezky kvetly. Sluníčko bylo příjemné, tak jsme si poseděli na dřevěné kládě, a vstřebávali jeho paprsky. Jarní příroda je letos kouzelná, brzy přišlo oteplení, a i srážek bylo dost.
Asi po dvou hodinách jsme se utrmácení vrátili na naší milovanou zahrádku, kde nás už čekali nudící se kocouři. Bylo na nich vidět, jak touží po naší společnosti. K našemu příjemnému překvapení, tam čekal i vnuk Andrej, který nás přijel zkontrolovat na nové koloběžce. Nějak si nemůžu zvyknout, že už je mu dvanáct, a že tu 8 km cestu po cyklostezce zvládne sám. Pochutnal si na piškotové roládě s čajem, a zbytek jsem mu zabalila pro mladší brášky.
Pondělí rychle uběhlo, a my jsme zasedli v našem útulném obýváku u televizní obrazovky u oblíbeného detektivního seriálu Stíny v mlze. V Lidlu jsme vyhráli za nákupy italské prosseko, které nám ještě více zpříjemnilo večer. Pohodu dovršil Formanův film Lásky jedné plavovlásky.
K večeři byl tuňák s cibulí, tak jsme se raději nelíbali. Napravíme to za dva dny na Jiřího, kdy už to bude 53 let od chvíle, kdy jsme si přísahali, že spolu budeme v dobrém i zlém, a nic na světě nás nerozdělí.
Rádi bychom přidali ještě pár let, protože v důchodu, uprostřed milované rodiny, přírody, kocourů, kosů, veverek, žabek a jiných tvorů, je nám moc dobře.
